Léto v Praze

16. září 2012 v 17:02
Ahoj všem,

tak se po delší době zase hlásím s novinkama.

Nejvíc vás asi zajímalo Emirates... takže asi takhle. Vyplnila jsem přihlášku, vložila fotky.. pak jsem přemýšlela, že fotky nejsou nic moc a že by to chtělo jiný, tak jsem to odložila na neurčito a dál se tim nezabývala. Jaké bylo moje překvapení, když mi na začátku týdne přišel e-mail : Dear JK Thank you for your application regarding the position of Cabin Crew with Emirates Airline. We are pleased to inform you that we are conducting a Recruitment Open Day, the details of which are given below. blablabla...
Fotku stejně potřebuju a momentálně bych potřebovala i nový obličej :-D
Takže mi držte palce 6. října... vlastně ani nevim, jestli tam chci, asi nechci, bojim se lítat, ale zase to cestování je hodně lákavý. Věděli jste, že se do Emirates hlásí 15 000 lidí měsíčně z celého světa? Interview se skládá z X kol... zkusit se má všechno. Když mi to nevyjde, tak budu naštvaná jako vždycky, když mi něco nevyjde, ale radši bych, aby vyšla má druhá možnost a to je ... druhá společnost, která mě zaujala :-) Tam by se měli ozvat za 3-6 týdnů. Práce tady by mě bavila mnohem víc, protože by se jednalo o hodně cestování a to já ráda :-)

Přijela Anet z Kalifornie, takže jsme se viděly poprvé naživo a ne jen přes písmenkama na FB nebo e-mailu. Moc hodná Moravačka. Nenudíme se :-)

Víc psát nebudu, protože - What happens in Prague, stays in Prague :D

Přijela Franzi. To byl snad mezník mého života :D Hrozně ráda jsem jí viděla, jako by přijela "amerika" za mnou... zase mluvit 24/7 anglicky.
Zažily jsme dosud nepoznané.. nevěděla jsem, že je v Praze tak blaze a je tu opravdu vše :-) Nejvíc se mi asi líbilo na šlapadle pod Karlovo mostem a v 5D kině... pak jsem byli VŠUDE jako turisti, včetně muzea erotických hraček, no comment :-)



Práci mám pořád stejnou - v IT firmě a přidala jsem k tomu doučování angličtiny. To hodně dobře vynáší :-) Kord když to mam jako přivýdělek k současné práci. Jsem vedena v jazykovce a cítim se hrozně cool a chytrá :-) Ještě mam jednu práci, přepisuju záznamy a …. nechci tady zmiňovat všechny své práce, protože pak to bude vypadat, že nespim, jakože někdy opravdu nemam čas se ani najíst :-)

Každopádně jsem se přestěhovala do svého vlastního bytečku, kde jsem královnou jen a jen já, takže to nějaké peníze spolkne, taky si chci koupit autíčko a v neposlední řadě chci jet zpět do USA.
V pátek jsem měla kolaudačku a teď už budem pít jenom bezdůvodně :D

A sranda nakonec... někdy před týdnem mi kolegyně říkala - říkali v rádiu - najdi si stranu 45 v nejbližší knížce a přečti první větu a to bude tvuj sexuální život do konce roku :D Tak jsem otevřela knížku na straně 45 a jala jsem se číst první větu - "Eventually we find ourselves in bed, naked bodies lying next to each other, holding each other, kissing, fingertips gently touching faces, necks, shoulders, chests, backs". Takže já si nestěžuju :D A neptejte se mě, co to čtu. Šla jsem přes měsícem do knihovny, že si jako přečtu nějakou anglickou knížku. Bohužel jsem na to neměla čas, ale těch prvních 100 stránek, které jsem přečetla stály za to a z první povídky v knížce se vyklubalo hustý porno :D Až sem se cítila trapně, co že to jako čtu a co mi čtou lidi v metru přes rameno. Snad neuměli anglicky :D

Dále bych chtěla poděkovat svým věrným čtenářům, kteří mi pořád píšou, buď vzkazy na FB nebo e-mail. Moc si toho vážím a snažim se tak nějak postupně odepisovat, ale mam toho hodně, takže mi to nejde moc rychle.

Moc se těším na Honzíčka z Chicaga, až přijede, protože to je jedna z mých big love z Ameriky, se kterou jsme toho hodně zažily a už jí chci mít prostě zpět :-)



Alence z UK zakázali používat e-mail nebo co, to jsou mi novinky, ale všechno dobře dopadlo nakonec :-)

A náš Miroušek nám roste jako z vody a už je to cvalíček :-)




Danuš nám odletěla do Ameriky, takže na tu taky myslíme :-) Good luck and keep in touch. Hned bych jela taky zase :-)

 

VOLEJTE SLÁVA A TŘIKRÁT SE RADUJTE

14. července 2012 v 1:20
Zdravím vás všechny po hodně dlouhé době :-) Princezna se probudila ze zimního spánku :D

U mě se neděje nic tak moc úžasnýho, aby se o tom dalo psát... prostě obyčejný život :-) Práce, práce, práce - spánek - jídlo - úklid - nákupy - zábava, zábava, zábava, party, party, party (kluci, kluci, kluci, kluci, kluci).

Nedávno jsem oslavila svůj svátek, potom narozeniny, teď tatího narozeniny... ve stejný den měla i Terezka z Pensylvánie narozky. To mě přivádí k tomu, že aupair blogy vůbec nečtu a vůbec nevim, jak se holky mají. Nějak nemam čas, ani náladu. Teď čtu jiný blogy. Asi jsem se posunula z aupair období zase jinam. Jsem zestárla a zbabkovatěla :D Už jsem au-pair důchodce, tak se mi nedivte :D Ale zase abych byla upřímná tak jsou výjimky, který čtu :-)

Práce je pořád stejná. Šéf je taky super. Nemůžu si stěžovat. Mam plnej barák kluků kdo by si stěžoval :D Některý jsou mladý, některý jsou tátové od rodin, ale prasáci, to by jeden nevěřil :D

Staram se o našeho kolouška, malýho prďolku :-*



Myslim na cestování... ani nevíte, jak mi chybí sedět v letadle a někam letět!!! Ano, to říkam já :D Co já sem se toho v US nalítala, samý přestupy, samý turbulence, emergency landing... a teď chodim do kanclu 8-17 (resp. 7.30-16.30). Chodila jsem 9-18, ale já mam další aktivity po práci a končit v 18h pro mě prostě bylo hrozně pozdě.

Ano, chystam se do USA. Kdybych se na hlavu měla stavět, tak tam do konce roku letim. Tečka :-)

No a protože mi chybí cestování, tak jsem se přihlásila na výběrový řízení pro cabin crew do Emirates... rozhodně si nemyslim, že mě vyberou, když se tam měsíčně hlásí 15 000 z celýho světa, ale já mam prostě takovej dobrej pocit, kterým chlácholim sama sebe, že třeba budu moct cestovat po celým světě :D Vidina života zase někde mimo ČR mě hodně láká. Jakmile člověk začne cestovat, tak už se těžko vrací do normálního života. Aspoň co se týká mě :-) Všechno mi přijde nudný, asi jsem se rozmazlila :-) A kdyby mě náhodou vybrali, tak vám nevim... tak si prostě sbalim a budu čelit každodennímu životu v letadle, páč já lítání miluju :D Bylo by fajn se zase vymanit z každodenního života a udělat si další rok, dva, tři hezký, plný cestování. Konec pohádky.



Taky se snažim najít nějakej byteček, do kterýho bych se přestěhovala, tentokrát pouze a jenom já. Moje spolubydlící je P-R-A-S-E!!! Je nechutná. Ta holka prostě neuklidí. To že neuklízí společný místnosti, no tak co, tak ty holt uklidim já, když je ona prase.. ale jí něco spadne na zem a nechá to tam ležet! Nádobí jí leží ve dřezu a dokud ho neumeju, tak tam bude. Když už si něco umeje, tak to tam pak "schne" třeba dva měsíce. Umeje si hlavu a všechny vlasy nechá ve vaně. Dojde toaleťák, tak ruličku hodí na zem a Jančo ty to ukliď, když si tak aktivní. Ručník si mění přibližně jednou za 4 měsíce. Fůůůůůj!!!!!! Ve svým pokoji si ještě nikdy neuklidila, nemluvě o výměně povlečení, rostoucím jídle v lednici, tamponech u záchodu, zubní pasty na umyvadle a všeličehos v chodbě. Dokud to já nezvednu, neumeju, nevytřu, nevydrhnu, tak to tam bude. Dámy a pánové, takový prase jsem nezažila!!!!!! Pak se my, blondýny, nemáme divit tomu, že si o nás lidi myslí, jaký jsme telata. Ano, takhle vznikají předsudky. Přitom na pohled je to hezká a upravená holka. Chlapci, nenechte se zmást, ale zase nás neházejte všechny do jednoho pytle! :D

A nejlepší novinka na konec. Přijede za mnou Franziiiiiiiiiiiiiiii. Už se jí nemůžu dočkat. Pamatujete, jak jsem si div nehodila provaz, když měla přijet? A teď jsme pravidelně v kontaktu a konečně se rozhodla navštívit naší matičku Prahu!! Máme spoustu plánů a dokonce půjdem na strip show - kdybyste někdo měl nějaký zkušenosti, příp. znáte nějaký bary, kde tohle probíhá, tak sem s tim! Já toho využiju :-) Samozřejmě pak máme v plánu nákupy, památkování se a takový běžný věci :-)

Pravidelně jsem v kontaktu s Nil a Sandy a dalšími... z těch se ovšem ZATIM do Prahy nikdo nechystá :-( Nejdřív poletim já do US, juchuchůůůůů.
No a taky jsem v kontaktu s Alenkou - naší bloggerkou :-) Která se teď nachází na Floridě a všichni jí to závidíme a zároveň moc přejeme. Těším se, až přijede do Prahy s dvojčátkama a půjdeme do zoo :-)

Jo a taky si chci koupit auto. Jezdit v autobuse mě zabíjí.

xoxoxo
Janička

Březen za kamna vlezem

22. března 2012 v 20:58
Tak je tady březen a další várka informací ode mě :-)

Snažím se seznámit se s Prahou jako turista a tak chodím všude možně :-) Na různé exkurze, výstavy... ale také jen tak na procházku, abych viděla ty nejznámnější místa. Praha je krásná. Asi nejvíc se mi líbilo na Národní, když sněžilo, světla to osvětlovaly a přišla jsem si jako v New Yorku před Vánoci :-) Každý den chodím do práce podchodem a tam si zas přijdu jako v Chicagu :D Tak vám nevim jestli je Praha krásná nebo mi v určitých momentech připomíná US, a proto je hezká :-D

Byly jsme na exkurzi na letišti. Stojí to za to! Já, jako vždy, jsem to vzala se studentskou slevou - UNIVERSITY OF MEMPHIS se mi prostě vyplatí :-) Nikdo to moc neřeší, datum tam není a full-time student asi rozumí každej :-)



Chodím na angličtinu. CPE je těžký jako sviňa, to už snad ani není o angličtině :-) To je spíš o pozornosti, slovní zásobě (těžkých a formálních slov), logice ... uvidíme :-)
Sešli jsme se dobrá parta, takže máme o zábavu postaráno a učitel je super! On studoval psychologii, tak ví, jak má vést hodinu a je to paráda.

Stala se věc největší. Povýšila jsem a je ze mě TETIČKA :-)
Posuďte samy jak jsem vedle kočárku zkrásněla ;-)


Chodím ho mazlit jak nejvíc to jde, ušáčka :-*

A víte co? Některý písničky mi HODNĚ připomínají Ameriku, různý momenty, zážitky, hezký chvíli i ty špatný, léto, jaro, zimu, podzim.... tim, jak jsem trávila hodně času v autě, tak mam ke každý písničce nějakej zážitek a někdy je mi smutno. Možná jsem na jednu z těch tří žádostí o ruku měla kývnout :-)
Když hrajou písničku v rádiu, tak je to samý - jééééé moje písnička když jsem balila.. jůůů muj odletovej song ... jéé a moje příletová písnička, tuhle jsme zpívali s Nil a tuhle s Hallem, na tohle jsme cvičili ve fitku, tahle mi připomíná Kalifornii, tahle Texas, .... je toho toooolik :-)

Taky jsem byla na služební cestě. Frčeli jsme si to šéfovým subaru 200 km/h na dálnici!!! Já viděla jen ty airbagy všude kolem mě a říkala sem si, jestli mi pomůžou, kdyby něco :-D
V práci pořád pohoda.

muj stůl


Jsem ráda, že jsem přes zimu nezmrzla, i když jsem kolikrát měla namále a už tu máme krásný počasí :-) Takže jsem začala vytahovat jarní/letní oblečení a ejhle, všechno z USA, že ... :-/ Ještě to voní americkým práškem na praní :-) Já to ale hážu postupně do pračky, abych nebyla zatuchlina :-)
Ale cool je, když se mě lidi ptaj kde jsem to koupila - to je z Chicaga, tohle zase z New Yorku, jooo to je z Los Angeles a tohle zase z Las Vegas :D Jako filmová hvězda! :-D

Našla jsem cheerios a tak každý den nemůžu dospat jak moc se těšim na snídani :-)

 


Můj život v Praze

15. února 2012 v 6:47
Vážení přátelé, zdravím vás z Prahy :-)

Protože se mi stýskalo tak vám všem posílám hugs and kisses. A teď už k novinkám...

Našla jsem si byteček v Praze, i práci. Tímto zdravím čtenáře=Pražáky zvlášť :-)
Prozatím pracuji v IT firmě, jako tester SW. Nevěděla jsem, že je u toho tolik práce, ale moc mě to baví.
Postupem času uvidím, jestli tuto práci budu chtít vyměnit za druhou a tou je práce na Ministerstvu. Nebudu se přesně zmiňovat, ale přijímací řízení je na dlouhý lokte. Já už jsem tam skoro tři měsíce (vlastně od příjezdu), pořád postupuju dál a dál, ale pořád to není hotový... naposledy jsem dělala IQ testy a psychotesty a paní psycholožka mi na konci řekla, že jsem velmi nadprůměrná :-)
Původně jsem chtěla počkat, až na to Ministerstvo, ale všichni z rodiny se shodli, že čekat nemam, mam vzít práci, kterou vždycky můžu opustit a nebo se mi tam nakonec zalíbí a dam vale Ministerstvu. Finančně je to určitě lepší v IT firmě, ale Ministerstvo je prostě stabilní, a pro mě přestižní, instituce.

Začala jsem chodit na kurzy angličtiny... mam v plánu si udělat - CPE a kurz na výuku angličtiny. Učení mě baví - nj, jsem divná :-) Ale já vyždímam z každé sekundy v USA všechno. Máme super učitele, Američana :) I moji spolužáci se povedli, je nás tam celkem pět, ale blíž mam asi ke klukům, protože ty holky jsou takový upištěný a zvláštní, neříkam že jsou zlý nebo divný, ale moje kamarádky to nebudou :D

Taktéž chci chodit na pilates a kickbox - I love it!!!!

Přihláška na UK je podána.

Ve firmě, kromě mé hlavní náplně práce (tester SW a zákaznická podpora), překládam ... odborná technická literatura ... nejdřív mi dali přeložit tři stránky, aby viděli ... A viděli! Šéf si mě zavolal na kobereček, tak jsem byla nervózní, ale pak mě hrozně moc pochválil, že to bylo výborný a že toho určitě využijou. Pýchou jsem se vznesla do nebes a do nosu mi prší :-)

Nakonec bych měla ještě takovou radu :) Pokud chcete zůstat v Americe déle, zůstaňte u stávající rodiny. Pokud u stávající rodiny nechcete zůstat z jakýchkoliv důvodů, je čas jet domů! Já jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale něco pravdy na tom bude... vzpomeňte, když jsme byli v matching a zastavoval se nám dech u každé rodiny, která si nás přidala do "oblíbených" a teď tuhle rodinu nechceme, protože... a chceme prodloužit s jinou. Je to chyba! Vždycky totiž může být hůř.
Já jsem v Memphisu zůstávat nechtěla a to pro mě, podle mě, byl prostě důkaz toho, že USA už bylo dost a byl čas vrátit se domů...
Prostě jenom taková myšlenka, spoustu aupair nad tim může přemýšlet.

Taky jsem si nedávno přečetla svuj seznam toho, co jsem si v USA sepsala. Vystavovala jsem to tady na blogu... splnila jsem si to do posledního bodu! Takže jsem měla radost :-)

Taky jsem si vzpoměla na jednu větu z blogu Lů. Psala, že nezávidí holkám aupair, které návrat domů teprve čeká... měla pravdu! Ani já Vám nezávidím, ale o tom si budeme moci popovídat, až si to zažijete :)

S přestěhováním do Prahy, prací a dalšími mými koníčky a školou jsem hodně zaneprázdněná, ale věřte mi, na psaní blogu a na své věrné čtenáře myslím každý den :-) Každé pozvání na kafe, o víkendu (jindy nemam čas), přijímám :-D

Poslední fotka z NY, kdy jsme si s Baruškou zašly do obchůdku/kavárny a každá si dala čtyři zákusky s kafíčkem :-) I paní prodavačku to zarazilo, jelikož nám řekla "to jako sníte na posezení?!" Jsme rádi, že byla na straně našich špeků :-D



Něco z Vánoc ... za chvíli se nám to narodí :-)


Další fotky snad časem :-)

Na Ameriku myslím každý den, ale už to není hrozný stesk jako ze začátku. Jsem ráda, že už jsem doma. Teď už to opravdu můžu říct upřímně a neměnila bych. Daří se mi velice dobře. Všechno mi vychází.

Jsem šťastná...

Na přání :-)

23. prosince 2011 v 21:02
Denně mi píšete a ptáte se jestli napíšu. Jelikož návštěvnost stoupá každý den, odhaduji, že také denně osobně chodíte kontrolovat blog a říkáte si "třeba něco napsala" a pak zklamaně odcházíte pryč s tim "tak teda nic", abyste sem zítra přišli se stejnou nadějí :-)

Cítim se tedy povinna napsat pár řádků a věnovat vám všem malý vánoční dárek.


Něco ve mě umřelo. Nevim jak jinak popsat mé příjezdové pocity. Když jsem dorazila domů, tak jsem byla unavená, ano, spala jsem celý den, ale pak jsem spala následující dva dny vkuse s přestávkama na brečení. Ve čtvrtek jsem se teda zvedla, otevřela jsem kufry, že je konečně vybalím.. vybalovala jsem, tak jsem si u toho brečela, až mi mamina řekla, že už bych se mohla vzpamatovat. Tak jsem se teda vzpamatovala a od té doby je to fajn. Jsem ráda, že jsem přijela na Vánoce, takže mě přes den zabaví pečení a zdobení cukroví a vánoční nákupy. Ani se neptejte kolik jsem napekla druhů :-) Ještě teď peču vánočku :-)

Na Ameriku myslím každý každičký den. Moc mi chybí. Chybí mi všichni moji kamarádi, hlavně Nil, všechna místa kam sem chodila, moje auto, chybí mi Gil i Hall... chybí mi opravdu všichni a všechno :-( Chybí mi angličtina.
Začínala jsem kompletně od nuly, nikdo mi nic neukázal, nikdo mě s nikym neseznámil, vypěstovala jsem si svuj vlastní život, vychovala jsem si svoje malé roční americké miminko. Zemřelo :-(

Lituji, že jsem doma? NE. Jdu si za svým cílem a všichni víme, že co chci, to já dostanu. Možná budu čekat týden, možná pět let, ale dosáhnu všechno, co si umanu.

Hledám si práci. Našla jsem si dve vysněné a kdyby mi jedna z nich vyšla, tak se zblázním radostí. Mezi tim si ale hledám i obyčejnou brigádu, abych nelenila, kde převažuje hlavně administrativní a lektorská činnost. Rozhodla jsem se udělat si zkoušky na výuku cizích jazyků. Našla jsem si i vysněnou školu a obor, to kdyby vyšlo, tak je to taky paráda. Všechno se postupem času dozvíte a chystám také jedno vééééélké překvapení, které potěší nejednoho mého čtenáře :-)

Výletům za hranice našeho státu se rozhodně nebráním :-) Možná vyjedu na Erasmus, možná na Work & Travel.

Teď už vám všem přeju KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK



PS: Já se vám zase ozvu, aby se vám nestejskalo :-)

Konec blogu

4. prosince 2011 v 17:27 |  Můj život v New Yorku (14)

Tento článek bude smutný... uzavřeme společně kapitolu USA života. Po příjezdu domů už na blog psát nebudu.

Jsem ráda, že jsem si založila blog a vytrvala se psaním až do úplného konce. Díky blogu jsem si našla spoustu přátel i kamarádů a díky blogu jsem si užila nejlepší road-trip ever s Evičkou!!!

Denně můj blog navštívilo přes 300 čtenářů. Celkem mi přišlo 1987 vzkazů "pro autora" a 4389 emailů od čtenářů. Na všechny jsem vždycky odpověděla!

Asi se ptáte co se stalo ... no moc se neptejte, protože já sama nevim.

V pátek bylo ještě všechno "v pořádku" (všichni jsme se přetvařovali a chodili kolem sebe jako kolem horké kaše), uvařila jsem večeři pro 10 lidí, poté uklidila v kuchyni, atd. atd. atd. .... v sobotu ráno jsem se probudila, všechno jsem připravila a pak najednou přišel do kuchyně John "Dneska přijde Ann". Ann je moje koordinátorka a koordinátorky v sobotu nechodí, že jo, pokud není nějaký problém.

Ann přišla a rodina hned začla, že nejsem vděčná, že se neusmívam, že vypadam smutně, že jsem nespokojená, nešťastná a kdesi cosi... tak já sem začala, že od začátku jsou nějaký problémy, že tady dělam všechno co mam a ještě další věci navíc - žehlení pro celou rodinu, úklid kuchyně, vaření pro celou rodinu i pro přátele, pečení dortů pro přátele.. prostě to, co aupair normálně nedělá a nemá dělat... po tom co tohle vyplynulo na povrch, tak jsem dostala 10 minut zabalit si věci... 10 minut na zabalení 4 kufrů!!!!!!!!!!!!!!!!!! Téměř nemožné... hodila sem jeden kufr do koupelny, schrábla jsem do něj všechno z koupelny. Další jsem si postavila do šatny a teď sem tam házela věci ze šatny... nakonec jsem to zvládla a Ann si mě pustila do auta. Poté ke mě přiběhla Sandra a spustila "NECHÁPEJ NÁS ŠPATNĚ JANO, MY TĚ MILUJEME, JSI PRO NÁS JAKO NAŠE DCERA"!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Když jsem seděla u Ann na gauči, tak ještě volal John, že měl hektický ráno a že se se mnou nestihl rozloučit a blablabla... prostě to hráli na oko, aby Ann viděla jak jsou strašně hodný a zlatý a asi aby zapoměla, že mě vykopli na ulici.

U Ann jsem volala Barče, ať mě vyzvedne... už dřív jsem jí psala, že asi budu potřebovat nocleh. Přijela a teď jsem u ní. Andělé ještě existují :)

Do re-match nejdu, je to asi pochopitelný.

Život v Americe mi pouze a jenom dal... změnila jsem se, naučila jsem se spoustu věcí a jsem sama na sebe pyšná. I přes všechny problémy, které jsem musela zvládnout bych aupair doporučila pro všechny, kdo se rozhodují vyjet.

Zítra v 19.10 končí moje aupair kariéra a začíná český život. Mějte se všichni krásně. Přeju vám bohatého Ježíška a krásný nový rok.


Další život už bude bez blogu. Bude se mi stýskat a vám určitě taky, jen si to přiznejte :-))

Zamáčkněte slzu :-*

Janička


Nevim co mam psát :)

1. prosince 2011 v 16:21 |  Můj život v New Yorku (14)
Vůbec nevim co mam psát, nic zajímavýho se tady neděje. Pracuju, pracuju, pracuju a sem zavřená v baráku, toť vše :)

V úterý jsem šla s Barčou na kafe a pak jsme se prošly pro obchoďáku, kde na mě zamával Santa Claus, takže to byla světlá chvilka :D

Včera jsem malou i uspávala, protože rodiče byli na nějaké večeři - i když o tom s postupem času dost pochybuji, protože druhý den ráno jsem našla spoustu špinavých talířů na stole... takže přišli z večeře a pak si doma dali večeři??
Když přišli, tak jsem je přišla "přivítat" a sdělit jim, že je všechno v pořádku... ani mě nepozdravili, přišli prdelí napřed, takže sem se radši rychle klidila...

Včera někdo volal ohledně auta, že je hotové a připravené k vyzvednutí, ale dnes se nikdo nemá k tomu ho jet vyzvednout.

Odpoledne má Sandra schůzku se svým trenérem (pozn. redakce - trenér je asi na houby, když vidim, jak vypadá), takže mi řekla, že pudu s ní do fitka.. víte, žádná otázka jestli chci jít taky, prostě mi to oznámila. Já mam fitko ráda, takže je mi to víceméně jedno, těšim se, přijdu na jiné myšlenky, udělam něco pro sebe a podívam se "domů".

Malá je někdy na pěst, někdy je v pohodě. Když jsme doma samy, tak mě poslouchá... když je doma John tak dělá problémy, ale většinou stejně poslechne... když je doma Sandra tak neposlechne ani náhodou a to jsou pak těžký časy. Snažim se jí něčemu naučit - oblíct se, vyčistit si zuby, nazout si boty, jíst normálně, utřít si zadek... prostě jí nějak "vychovat" vzhledem k jejímu věku... ale Sandra mi to tak akorát kazí, protože mi vždycky řekne, že na to je ještě moc malá. No já vam nevim :) To pokaždý když chce jít na velkou ve škole, tak před celou třídou požádá učitelku o asistenci???

Pokaždé když přijdou z práce, tak si sednou k počítači a nebo k televizi a o svoji dceru nejeví zájem... jediný co s ní dělají je, že jí večer uloží do postele. Nepředstavujte si žádný mazlení nebo čtení pohádek.. prostě jí "hodí" do postele, přikryjou a odchází... tráví se svojí dcerou asi... hmmm... 30 sekund denně :D
John s ní jde občas ven na zahradu a nebo pak aktivita je, že jí vyváží někam do nákupních center, apod.
Přesto Alya svoji matku miluje nadevše, i přesto, že se jako matka vůbec nepovedla a v očích mých selhala na plné čáře. Svého tátu (i přesto, že se jí věnuje víc než matka) nenávidí a to doslova.

V televizi jsem se taky koukala na rozsvícení vánočního stromečku v Rockefeller Center.


V neděli zajedeme do města s Biljanou - holčinou ze Srbska. Na příští týden se taky domlouvá sraz blogerek v NYC, hihihi. Je to v sobotu, takže já se akorát musim zeptat o povolení... vzhledem k jejich náladě se ale zeptam radši jindy!

Teď jsem ve fázi, že tu asi zůstanu (alespoň do ledna), ale vše se mění každou hodinou... na začátku týdne jsem si sbalila kufr ;)

Přemýšlím

28. listopadu 2011 v 20:53 |  Můj život v New Yorku (13)
Včera jsem ten článek tak trochu ošidila, tak dneska to napravím. Bude to o všem a o ničem.

Víte, přemýšlím... každý den a každý den o jednom a tom samém - jet domů. Teď nám to tady s family jakžtakž klape, i když si můžete všimnout, že tak trochu chodíme kolem sebe jako kolem horké kaše a že se každý snaží tvářit, že se nic neděje... jak už jsem jednou řekla, řeknu to znovu - nějaká aupair se tady může cítit hodně dobře, já ne. Na aupair orientation nám řekli, že se může stát, že si rodina a aupair nesednou povahově, tak to je problém u nás. Mě se jejich povaha ani názory nelíbí, nesouhlasim s nimi a je to obrat o 100% od těch mých. Tim neříkam, že jsou špatný, ale mi si prostě nemáme co říct (je mi vyčítáno, že jsem tichá), každý jsme úplně jiný a nejhorší na tom je, že já se k nim nechci přiblížit.

Každý den si říkam proč jsem studovala VŠ - abych se tady rozčilovala s dětma, který se nechtějí umejt nebo si vyčistit zuby? Který si v 6ti letech nedokázají zavázat boty nebo si oblíct tričko? Který se vztekají a chovají se jako utržený ze řetězu? Abych posluhovala rodičům, který si myslí, že jsou dokonalý? A proč???

Svuj rok jsem si tady odsloužila... chtěla jsem si užít NY, ale nějak mě nenapadlo, že už to tady nebude taková flákačka jako sem měla s Hallem a Gilem. V Memphisu můžete zůstat rok, ale ten další už to pro mě byla ztráta času.. chtěla jsem jinam, chtěla jsem změnu... myslela sem si, že největší změnu udělam přesunem do NY. Už mě nenapadlo, že největší změnu udělam tim, že odjedu domů a začnu svuj život.

Nežiju svuj život, ale žiju život někoho jiného... žiju v "pohádce", kde být nechci. Chci svuj vlastní život zpět. Chci si dělat co chci. Nechci mít večerku v 11 večer. Nechci se dovolovat jestli už můžu jít spát. Nechci tady chodit po špičkách a neustále mít úsměv na tváři, i když mi do smíchu vůbec není.

Pořád přemýšlim o odjezdu domů. Pořád a neustále. V hlavě mi neběží nic jinýho. Nikdo nemá zmáknutý ceny letenek, časy a dny odletů všech možných společností, které lítají nonstop JFK-PRG, tak jako já. (Jediný co nevim je, kolik stojí 2. a 3. kufr u ČSA (nebo Delty). Adél kdyby sis to četla tak dej vědět :))

Není normální si sbalit kufr a chodit se na něj smutně koukat do šatny a v duchu si přát sbalit si druhý a vycházet ze dveří se slovy "už je to za mnou"

Je sice krásný, že mě odvezli a přivezli v neděli z nádraží, ale co v týdnu? To tady mam sedět zavřená zas? To mam v 10 večer odejít do posilovny, když mam v 11 večerku a z celého večera jsem stahaná jako kůň, že jediný na co myslim je (odjet domů) a jít spát?

Asi jsem případ pro psychologa... chci se sbalit a odjet, ale na druhou stranu vim, že jim to budu muset říct a pak do toho ještě další lidi - tak tam zůstaň a zkus to... a co kdyby si to jeli zkusit ty, co tak vehementně radí???

Člověk dělá chyby a moje největší chyba byla prodloužit... po roce v Memphisu jsem se měla sbalit a odjet domů. Já jsem chtěla zažít ještě něco super cool v NY... prošla jsem si NY křížem krážem (a zamilovala jsem se) a teď si nepřeji nic jiného než sedět v letadle a poslouchat zvuk motorů směrem do ČR.

Do nového života nemam nic... nemam žádné peníze, nemam byt, nemam školu, nemam práci... začala bych od nuly a přesto bych byla šťastnější než jsem teď.


Nejhorší ale je, že jsem přesně ten typ - nemam na letenku a tak rodiče pošlou, aby se Janička náhodou nemusela trápit v něčem, kam se sama a dobrovolně dostala. Shame on me.

Nechci vinu svádět na nikoho, ale já jsem tady byla spokojená, dokud mi neřekli po prvnim dni, kdy mě ani neviděli "we are unhappy with you", já totiž nemam ráda neupřímnost a lhaní... tohle všechno otočilo moje myšlení a vnímaní jich o 180° a od té doby chci domů stůj co stůj.

Jak tady válčíme

28. listopadu 2011 v 3:14 |  Můj život v New Yorku (13)
Válčíme vcelku dobře a nestěžuju si.

V sobotu jsme si se Sandrou sedly a já jsem jí řekla, co se mi nelíbí... od té doby se všechno změnilo o 100%. Nevim jak dlouho to vydrží, ani mě to nezajímá, hlavní je, že si to tady teď hrozně moc užívam.
Po našem rozhovoru jsme se společně vydali na večeři do italské restaurace - bylo to moje přání. Ouuuuč, to byla úroveň :)
V neděli jsme byli na večeři v japonské restauraci - sushi apod. To bylo tak výborný!!! Jako kvalita se opravdu pozná. Vynikající.

Neděli jsem strávila v NYC - Times Square, Bryant park, Public Library, Central Park, Rockefeler Center, 5th-6th-7th-8th avenue... něco jsem viděla, něco jsem pokoupila :) Moc jsem si to užila!


Fotky najdete v galerii.

PS: Taky máte pocit, že je tenhle článek nějakej krátkej? Hodně jsem to ošidila, co? :D

Thanksgiving

25. listopadu 2011 v 14:36 |  Můj život v New Yorku (13)
Thanksgiving jsme oslavili v kruhu rodinném s Danielou. Ráno jsme oslavili Daniely narozeniny... dort byl nastesti mooooc dobrej! Ta chuť čokolády a malin byla proste nezapomenutelná :D

Odpoledne jsme šli všichni do kina na The Muppets. Kravina kravin.. já tyhle filmy nemam ráda, ale věřim, že moje sestra by se smála od začátku do konce :)


K večeři jsme měli cheese fondue. Myslela jsem si, že po krocanovi to bude příjemná změna, ale! Bylo to prostě hnusný no :D Já si myslim, že se ten sejra dal různě ochutit, tak aby to mělo nějakou chuť nebo něco.. oni vzali nějakej prášek, dali do toho vodu a hle cheese fondue bylo na světě, prostě humus, tyhle instantní věci. Když jsem řekla, že to není až tak moc dobrý(po otazce jak mi chutna), tak mi Sandra řekla, že nejsem zvyklá na kvalitní švýcarský věci, ehm. I když nejsem fanynka krocana, krůty, kuřete,.. upečenýho vcelku, tak mi ten krocan chyběl! :D

Jinak jsem opět pracovala od rána do večera. Já sem tak hrozně unavená! Ale vyspat se nemůžu, protože ráno vstávam v 7 s malou a večer musim čekat až se milostivě zvednou od stolu abych mohla uklidit po večeři a jít spát. Takže se do pokoje dostávam tak v 9-9.30 večer... pro někoho je to třeba brzo, ale já když brzo vstávam, tak chodim brzo do postele a když jdu pozdě tak si dam odpoledne šlofíka a ne že tady jedu jako stroj, od rána do večera.

Za zlomovou považuji tuto středu. Mělo by být hotové auto.. pokud nebude, tak se sbalim a pojedu domů. Nic nevidim. Buď můžu vidět les za barákem a nebo čtyři stěny v kuchyni, toť vše; abych v neděli mohla utratit 100 dolarů za výlet do NYC, protože mě na vlak nikdo nepoveze. A společně s otročením mi to za to nestojí :(

No nic! Škoda toho.

Kam dál