Janina v USA na Blog.cz

Tak je tady březen a další várka informací ode mě :-)

Snažím se seznámit se s Prahou jako turista a tak chodím všude možně :-) Na různé exkurze, výstavy... ale také jen tak na procházku, abych viděla ty nejznámnější místa. Praha je krásná. Asi nejvíc se mi líbilo na Národní, když sněžilo, světla to osvětlovaly a přišla jsem si jako v New Yorku před Vánoci :-) Každý den chodím do práce podchodem a tam si zas přijdu jako v Chicagu :D Tak vám nevim jestli je Praha krásná nebo mi v určitých momentech připomíná US, a proto je hezká :-D

Byly jsme na exkurzi na letišti. Stojí to za to! Já, jako vždy, jsem to vzala se studentskou slevou - UNIVERSITY OF MEMPHIS se mi prostě vyplatí :-) Nikdo to moc neřeší, datum tam není a full-time student asi rozumí každej :-)



Chodím na angličtinu. CPE je těžký jako sviňa, to už snad ani není o angličtině :-) To je spíš o pozornosti, slovní zásobě (těžkých a formálních slov), logice ... uvidíme :-)
Sešli jsme se dobrá parta, takže máme o zábavu postaráno a učitel je super! On studoval psychologii, tak ví, jak má vést hodinu a je to paráda.

Stala se věc největší. Povýšila jsem a je ze mě TETIČKA :-)
Posuďte samy jak jsem vedle kočárku zkrásněla ;-)


Chodím ho mazlit jak nejvíc to jde, ušáčka :-*

A víte co? Některý písničky mi HODNĚ připomínají Ameriku, různý momenty, zážitky, hezký chvíli i ty špatný, léto, jaro, zimu, podzim.... tim, jak jsem trávila hodně času v autě, tak mam ke každý písničce nějakej zážitek a někdy je mi smutno. Možná jsem na jednu z těch tří žádostí o ruku měla kývnout :-)
Když hrajou písničku v rádiu, tak je to samý - jééééé moje písnička když jsem balila.. jůůů muj odletovej song ... jéé a moje příletová písnička, tuhle jsme zpívali s Nil a tuhle s Hallem, na tohle jsme cvičili ve fitku, tahle mi připomíná Kalifornii, tahle Texas, .... je toho toooolik :-)

Taky jsem byla na služební cestě. Frčeli jsme si to šéfovým subaru 200 km/h na dálnici!!! Já viděla jen ty airbagy všude kolem mě a říkala sem si, jestli mi pomůžou, kdyby něco :-D
V práci pořád pohoda.

muj stůl


Jsem ráda, že jsem přes zimu nezmrzla, i když jsem kolikrát měla namále a už tu máme krásný počasí :-) Takže jsem začala vytahovat jarní/letní oblečení a ejhle, všechno z USA, že ... :-/ Ještě to voní americkým práškem na praní :-) Já to ale hážu postupně do pračky, abych nebyla zatuchlina :-)
Ale cool je, když se mě lidi ptaj kde jsem to koupila - to je z Chicaga, tohle zase z New Yorku, jooo to je z Los Angeles a tohle zase z Las Vegas :D Jako filmová hvězda! :-D

Našla jsem cheerios a tak každý den nemůžu dospat jak moc se těšim na snídani :-)

Vážení přátelé, zdravím vás z Prahy :-)

Protože se mi stýskalo tak vám všem posílám hugs and kisses. A teď už k novinkám...

Našla jsem si byteček v Praze, i práci. Tímto zdravím čtenáře=Pražáky zvlášť :-)
Prozatím pracuji v IT firmě, jako tester SW. Nevěděla jsem, že je u toho tolik práce, ale moc mě to baví.
Postupem času uvidím, jestli tuto práci budu chtít vyměnit za druhou a tou je práce na Ministerstvu. Nebudu se přesně zmiňovat, ale přijímací řízení je na dlouhý lokte. Já už jsem tam skoro tři měsíce (vlastně od příjezdu), pořád postupuju dál a dál, ale pořád to není hotový... naposledy jsem dělala IQ testy a psychotesty a paní psycholožka mi na konci řekla, že jsem velmi nadprůměrná :-)
Původně jsem chtěla počkat, až na to Ministerstvo, ale všichni z rodiny se shodli, že čekat nemam, mam vzít práci, kterou vždycky můžu opustit a nebo se mi tam nakonec zalíbí a dam vale Ministerstvu. Finančně je to určitě lepší v IT firmě, ale Ministerstvo je prostě stabilní, a pro mě přestižní, instituce.

Začala jsem chodit na kurzy angličtiny... mam v plánu si udělat - CPE a kurz na výuku angličtiny. Učení mě baví - nj, jsem divná :-) Ale já vyždímam z každé sekundy v USA všechno. Máme super učitele, Američana :) I moji spolužáci se povedli, je nás tam celkem pět, ale blíž mam asi ke klukům, protože ty holky jsou takový upištěný a zvláštní, neříkam že jsou zlý nebo divný, ale moje kamarádky to nebudou :D

Taktéž chci chodit na pilates a kickbox - I love it!!!!

Přihláška na UK je podána.

Ve firmě, kromě mé hlavní náplně práce (tester SW a zákaznická podpora), překládam ... odborná technická literatura ... nejdřív mi dali přeložit tři stránky, aby viděli ... A viděli! Šéf si mě zavolal na kobereček, tak jsem byla nervózní, ale pak mě hrozně moc pochválil, že to bylo výborný a že toho určitě využijou. Pýchou jsem se vznesla do nebes a do nosu mi prší :-)

Nakonec bych měla ještě takovou radu :) Pokud chcete zůstat v Americe déle, zůstaňte u stávající rodiny. Pokud u stávající rodiny nechcete zůstat z jakýchkoliv důvodů, je čas jet domů! Já jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale něco pravdy na tom bude... vzpomeňte, když jsme byli v matching a zastavoval se nám dech u každé rodiny, která si nás přidala do "oblíbených" a teď tuhle rodinu nechceme, protože... a chceme prodloužit s jinou. Je to chyba! Vždycky totiž může být hůř.
Já jsem v Memphisu zůstávat nechtěla a to pro mě, podle mě, byl prostě důkaz toho, že USA už bylo dost a byl čas vrátit se domů...

Prostě jenom taková myšlenka, spoustu aupair nad tim může přemýšlet.

Taky jsem si nedávno přečetla svuj seznam toho, co jsem si v USA sepsala. Vystavovala jsem to tady na blogu... splnila jsem si to do posledního bodu! Takže jsem měla radost :-)

Taky jsem si vzpoměla na jednu větu z blogu Lů. Psala, že nezávidí holkám aupair, které návrat domů teprve čeká... měla pravdu! Ani já Vám nezávidím, ale o tom si budeme moci popovídat, až si to zažijete :)

S přestěhováním do Prahy, prací a dalšími mými koníčky a školou jsem hodně zaneprázdněná, ale věřte mi, na psaní blogu a na své věrné čtenáře myslím každý den :-) Každé pozvání na kafe, o víkendu (jindy nemam čas), přijímám :-D

Poslední fotka z NY, kdy jsme si s Baruškou zašly do obchůdku/kavárny a každá si dala čtyři zákusky s kafíčkem :-) I paní prodavačku to zarazilo, jelikož nám řekla "to jako sníte na posezení?!" Jsme rádi, že byla na straně našich špeků :-D



Něco z Vánoc ... za chvíli se nám to narodí :-)


Další fotky snad časem :-)

Na Ameriku myslím každý den, ale už to není hrozný stesk jako ze začátku. Jsem ráda, že už jsem doma. Teď už to opravdu můžu říct upřímně a neměnila bych. Daří se mi velice dobře. Všechno mi vychází.

Jsem šťastná...

Denně mi píšete a ptáte se jestli napíšu. Jelikož návštěvnost stoupá každý den, odhaduji, že také denně osobně chodíte kontrolovat blog a říkáte si "třeba něco napsala" a pak zklamaně odcházíte pryč s tim "tak teda nic", abyste sem zítra přišli se stejnou nadějí :-)

Cítim se tedy povinna napsat pár řádků a věnovat vám všem malý vánoční dárek.


Něco ve mě umřelo. Nevim jak jinak popsat mé příjezdové pocity. Když jsem dorazila domů, tak jsem byla unavená, ano, spala jsem celý den, ale pak jsem spala následující dva dny vkuse s přestávkama na brečení. Ve čtvrtek jsem se teda zvedla, otevřela jsem kufry, že je konečně vybalím.. vybalovala jsem, tak jsem si u toho brečela, až mi mamina řekla, že už bych se mohla vzpamatovat. Tak jsem se teda vzpamatovala a od té doby je to fajn. Jsem ráda, že jsem přijela na Vánoce, takže mě přes den zabaví pečení a zdobení cukroví a vánoční nákupy. Ani se neptejte kolik jsem napekla druhů :-) Ještě teď peču vánočku :-)

Na Ameriku myslím každý každičký den. Moc mi chybí. Chybí mi všichni moji kamarádi, hlavně Nil, všechna místa kam sem chodila, moje auto, chybí mi Gil i Hall... chybí mi opravdu všichni a všechno :-( Chybí mi angličtina.
Začínala jsem kompletně od nuly, nikdo mi nic neukázal, nikdo mě s nikym neseznámil, vypěstovala jsem si svuj vlastní život, vychovala jsem si svoje malé roční americké miminko. Zemřelo :-(

Lituji, že jsem doma? NE. Jdu si za svým cílem a všichni víme, že co chci, to já dostanu. Možná budu čekat týden, možná pět let, ale dosáhnu všechno, co si umanu.

Hledám si práci. Našla jsem si dve vysněné a kdyby mi jedna z nich vyšla, tak se zblázním radostí. Mezi tim si ale hledám i obyčejnou brigádu, abych nelenila, kde převažuje hlavně administrativní a lektorská činnost. Rozhodla jsem se udělat si zkoušky na výuku cizích jazyků. Našla jsem si i vysněnou školu a obor, to kdyby vyšlo, tak je to taky paráda. Všechno se postupem času dozvíte a chystám také jedno vééééélké překvapení, které potěší nejednoho mého čtenáře :-)

Výletům za hranice našeho státu se rozhodně nebráním :-) Možná vyjedu na Erasmus, možná na Work & Travel.

Teď už vám všem přeju KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK



PS: Já se vám zase ozvu, aby se vám nestejskalo :-)

Tento článek bude smutný... uzavřeme společně kapitolu USA života. Po příjezdu domů už na blog psát nebudu.

Jsem ráda, že jsem si založila blog a vytrvala se psaním až do úplného konce. Díky blogu jsem si našla spoustu přátel i kamarádů a díky blogu jsem si užila nejlepší road-trip ever s Evičkou!!!

Denně můj blog navštívilo přes 300 čtenářů. Celkem mi přišlo 1987 vzkazů "pro autora" a 4389 emailů od čtenářů. Na všechny jsem vždycky odpověděla!

Asi se ptáte co se stalo ... no moc se neptejte, protože já sama nevim.

V pátek bylo ještě všechno "v pořádku" (všichni jsme se přetvařovali a chodili kolem sebe jako kolem horké kaše), uvařila jsem večeři pro 10 lidí, poté uklidila v kuchyni, atd. atd. atd. .... v sobotu ráno jsem se probudila, všechno jsem připravila a pak najednou přišel do kuchyně John "Dneska přijde Ann". Ann je moje koordinátorka a koordinátorky v sobotu nechodí, že jo, pokud není nějaký problém.

Ann přišla a rodina hned začla, že nejsem vděčná, že se neusmívam, že vypadam smutně, že jsem nespokojená, nešťastná a kdesi cosi... tak já sem začala, že od začátku jsou nějaký problémy, že tady dělam všechno co mam a ještě další věci navíc - žehlení pro celou rodinu, úklid kuchyně, vaření pro celou rodinu i pro přátele, pečení dortů pro přátele.. prostě to, co aupair normálně nedělá a nemá dělat... po tom co tohle vyplynulo na povrch, tak jsem dostala 10 minut zabalit si věci... 10 minut na zabalení 4 kufrů!!!!!!!!!!!!!!!!!! Téměř nemožné... hodila sem jeden kufr do koupelny, schrábla jsem do něj všechno z koupelny. Další jsem si postavila do šatny a teď sem tam házela věci ze šatny... nakonec jsem to zvládla a Ann si mě pustila do auta. Poté ke mě přiběhla Sandra a spustila "NECHÁPEJ NÁS ŠPATNĚ JANO, MY TĚ MILUJEME, JSI PRO NÁS JAKO NAŠE DCERA"!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Když jsem seděla u Ann na gauči, tak ještě volal John, že měl hektický ráno a že se se mnou nestihl rozloučit a blablabla... prostě to hráli na oko, aby Ann viděla jak jsou strašně hodný a zlatý a asi aby zapoměla, že mě vykopli na ulici.

U Ann jsem volala Barče, ať mě vyzvedne... už dřív jsem jí psala, že asi budu potřebovat nocleh. Přijela a teď jsem u ní. Andělé ještě existují :)

Do re-match nejdu, je to asi pochopitelný.

Život v Americe mi pouze a jenom dal... změnila jsem se, naučila jsem se spoustu věcí a jsem sama na sebe pyšná. I přes všechny problémy, které jsem musela zvládnout bych aupair doporučila pro všechny, kdo se rozhodují vyjet.

Zítra v 19.10 končí moje aupair kariéra a začíná český život. Mějte se všichni krásně. Přeju vám bohatého Ježíška a krásný nový rok.

Další život už bude bez blogu. Bude se mi stýskat a vám určitě taky, jen si to přiznejte :-))

Zamáčkněte slzu :-*

Vůbec nevim co mam psát, nic zajímavýho se tady neděje. Pracuju, pracuju, pracuju a sem zavřená v baráku, toť vše :)

V úterý jsem šla s Barčou na kafe a pak jsme se prošly pro obchoďáku, kde na mě zamával Santa Claus, takže to byla světlá chvilka :D

Včera jsem malou i uspávala, protože rodiče byli na nějaké večeři - i když o tom s postupem času dost pochybuji, protože druhý den ráno jsem našla spoustu špinavých talířů na stole... takže přišli z večeře a pak si doma dali večeři??

Když přišli, tak jsem je přišla "přivítat" a sdělit jim, že je všechno v pořádku... ani mě nepozdravili, přišli prdelí napřed, takže sem se radši rychle klidila...

Včera někdo volal ohledně auta, že je hotové a připravené k vyzvednutí, ale dnes se nikdo nemá k tomu ho jet vyzvednout.

Odpoledne má Sandra schůzku se svým trenérem (pozn. redakce - trenér je asi na houby, když vidim, jak vypadá), takže mi řekla, že pudu s ní do fitka.. víte, žádná otázka jestli chci jít taky, prostě mi to oznámila. Já mam fitko ráda, takže je mi to víceméně jedno, těšim se, přijdu na jiné myšlenky, udělam něco pro sebe a podívam se "domů".

Malá je někdy na pěst, někdy je v pohodě. Když jsme doma samy, tak mě poslouchá... když je doma John tak dělá problémy, ale většinou stejně poslechne... když je doma Sandra tak neposlechne ani náhodou a to jsou pak těžký časy. Snažim se jí něčemu naučit - oblíct se, vyčistit si zuby, nazout si boty, jíst normálně, utřít si zadek... prostě jí nějak "vychovat" vzhledem k jejímu věku... ale Sandra mi to tak akorát kazí, protože mi vždycky řekne, že na to je ještě moc malá. No já vam nevim :) To pokaždý když chce jít na velkou ve škole, tak před celou třídou požádá učitelku o asistenci???

Pokaždé když přijdou z práce, tak si sednou k počítači a nebo k televizi a o svoji dceru nejeví zájem... jediný co s ní dělají je, že jí večer uloží do postele. Nepředstavujte si žádný mazlení nebo čtení pohádek.. prostě jí "hodí" do postele, přikryjou a odchází... tráví se svojí dcerou asi... hmmm... 30 sekund denně :D
John s ní jde občas ven na zahradu a nebo pak aktivita je, že jí vyváží někam do nákupních center, apod.
Přesto Alya svoji matku miluje nadevše, i přesto, že se jako matka vůbec nepovedla a v očích mých selhala na plné čáře. Svého tátu (i přesto, že se jí věnuje víc než matka) nenávidí a to doslova.

V televizi jsem se taky koukala na rozsvícení vánočního stromečku v Rockefeller Center.


V neděli zajedeme do města s Biljanou - holčinou ze Srbska. Na příští týden se taky domlouvá sraz blogerek v NYC, hihihi. Je to v sobotu, takže já se akorát musim zeptat o povolení... vzhledem k jejich náladě se ale zeptam radši jindy!

Teď jsem ve fázi, že tu asi zůstanu (alespoň do ledna), ale vše se mění každou hodinou... na začátku týdne jsem si sbalila kufr ;)

Včera jsem ten článek tak trochu ošidila, tak dneska to napravím. Bude to o všem a o ničem.

Víte, přemýšlím... každý den a každý den o jednom a tom samém - jet domů. Teď nám to tady s family jakžtakž klape, i když si můžete všimnout, že tak trochu chodíme kolem sebe jako kolem horké kaše a že se každý snaží tvářit, že se nic neděje... jak už jsem jednou řekla, řeknu to znovu - nějaká aupair se tady může cítit hodně dobře, já ne. Na aupair orientation nám řekli, že se může stát, že si rodina a aupair nesednou povahově, tak to je problém u nás. Mě se jejich povaha ani názory nelíbí, nesouhlasim s nimi a je to obrat o 100% od těch mých. Tim neříkam, že jsou špatný, ale mi si prostě nemáme co říct (je mi vyčítáno, že jsem tichá), každý jsme úplně jiný a nejhorší na tom je, že já se k nim nechci přiblížit.

Každý den si říkam proč jsem studovala VŠ - abych se tady rozčilovala s dětma, který se nechtějí umejt nebo si vyčistit zuby? Který si v 6ti letech nedokázají zavázat boty nebo si oblíct tričko? Který se vztekají a chovají se jako utržený ze řetězu? Abych posluhovala rodičům, který si myslí, že jsou dokonalý? A proč???

Svuj rok jsem si tady odsloužila... chtěla jsem si užít NY, ale nějak mě nenapadlo, že už to tady nebude taková flákačka jako sem měla s Hallem a Gilem. V Memphisu můžete zůstat rok, ale ten další už to pro mě byla ztráta času.. chtěla jsem jinam, chtěla jsem změnu... myslela sem si, že největší změnu udělam přesunem do NY. Už mě nenapadlo, že největší změnu udělam tim, že odjedu domů a začnu svuj život.

Nežiju svuj život, ale žiju život někoho jiného... žiju v "pohádce", kde být nechci. Chci svuj vlastní život zpět. Chci si dělat co chci. Nechci mít večerku v 11 večer. Nechci se dovolovat jestli už můžu jít spát. Nechci tady chodit po špičkách a neustále mít úsměv na tváři, i když mi do smíchu vůbec není.

Pořád přemýšlim o odjezdu domů. Pořád a neustále. V hlavě mi neběží nic jinýho. Nikdo nemá zmáknutý ceny letenek, časy a dny odletů všech možných společností, které lítají nonstop JFK-PRG, tak jako já. (Jediný co nevim je, kolik stojí 2. a 3. kufr u ČSA (nebo Delty). Adél kdyby sis to četla tak dej vědět :))

Není normální si sbalit kufr a chodit se na něj smutně koukat do šatny a v duchu si přát sbalit si druhý a vycházet ze dveří se slovy "už je to za mnou"

Je sice krásný, že mě odvezli a přivezli v neděli z nádraží, ale co v týdnu? To tady mam sedět zavřená zas? To mam v 10 večer odejít do posilovny, když mam v 11 večerku a z celého večera jsem stahaná jako kůň, že jediný na co myslim je (odjet domů) a jít spát?

Asi jsem případ pro psychologa... chci se sbalit a odjet, ale na druhou stranu vim, že jim to budu muset říct a pak do toho ještě další lidi - tak tam zůstaň a zkus to... a co kdyby si to jeli zkusit ty, co tak vehementně radí???

Člověk dělá chyby a moje největší chyba byla prodloužit... po roce v Memphisu jsem se měla sbalit a odjet domů. Já jsem chtěla zažít ještě něco super cool v NY... prošla jsem si NY křížem krážem (a zamilovala jsem se) a teď si nepřeji nic jiného než sedět v letadle a poslouchat zvuk motorů směrem do ČR.

Do nového života nemam nic... nemam žádné peníze, nemam byt, nemam školu, nemam práci... začala bych od nuly a přesto bych byla šťastnější než jsem teď.

Nejhorší ale je, že jsem přesně ten typ - nemam na letenku a tak rodiče pošlou, aby se Janička náhodou nemusela trápit v něčem, kam se sama a dobrovolně dostala. Shame on me.

Nechci vinu svádět na nikoho, ale já jsem tady byla spokojená, dokud mi neřekli po prvnim dni, kdy mě ani neviděli "we are unhappy with you", já totiž nemam ráda neupřímnost a lhaní... tohle všechno otočilo moje myšlení a vnímaní jich o 180° a od té doby chci domů stůj co stůj.

Válčíme vcelku dobře a nestěžuju si.

V sobotu jsme si se Sandrou sedly a já jsem jí řekla, co se mi nelíbí... od té doby se všechno změnilo o 100%. Nevim jak dlouho to vydrží, ani mě to nezajímá, hlavní je, že si to tady teď hrozně moc užívam.

Po našem rozhovoru jsme se společně vydali na večeři do italské restaurace - bylo to moje přání. Ouuuuč, to byla úroveň :)
V neděli jsme byli na večeři v japonské restauraci - sushi apod. To bylo tak výborný!!! Jako kvalita se opravdu pozná. Vynikající.

Neděli jsem strávila v NYC - Times Square, Bryant park, Public Library, Central Park, Rockefeler Center, 5th-6th-7th-8th avenue... něco jsem viděla, něco jsem pokoupila :) Moc jsem si to užila!


Fotky najdete v galerii.

PS: Taky máte pocit, že je tenhle článek nějakej krátkej? Hodně jsem to ošidila, co? :D

Thanksgiving jsme oslavili v kruhu rodinném s Danielou. Ráno jsme oslavili Daniely narozeniny... dort byl nastesti mooooc dobrej! Ta chuť čokolády a malin byla proste nezapomenutelná :D

Odpoledne jsme šli všichni do kina na The Muppets. Kravina kravin.. já tyhle filmy nemam ráda, ale věřim, že moje sestra by se smála od začátku do konce :)


K večeři jsme měli cheese fondue. Myslela jsem si, že po krocanovi to bude příjemná změna, ale! Bylo to prostě hnusný no :D Já si myslim, že se ten sejra dal různě ochutit, tak aby to mělo nějakou chuť nebo něco.. oni vzali nějakej prášek, dali do toho vodu a hle cheese fondue bylo na světě, prostě humus, tyhle instantní věci. Když jsem řekla, že to není až tak moc dobrý(po otazce jak mi chutna), tak mi Sandra řekla, že nejsem zvyklá na kvalitní švýcarský věci, ehm. I když nejsem fanynka krocana, krůty, kuřete,.. upečenýho vcelku, tak mi ten krocan chyběl! :D

Jinak jsem opět pracovala od rána do večera. Já sem tak hrozně unavená! Ale vyspat se nemůžu, protože ráno vstávam v 7 s malou a večer musim čekat až se milostivě zvednou od stolu abych mohla uklidit po večeři a jít spát. Takže se do pokoje dostávam tak v 9-9.30 večer... pro někoho je to třeba brzo, ale já když brzo vstávam, tak chodim brzo do postele a když jdu pozdě tak si dam odpoledne šlofíka a ne že tady jedu jako stroj, od rána do večera.

Za zlomovou považuji tuto středu. Mělo by být hotové auto.. pokud nebude, tak se sbalim a pojedu domů. Nic nevidim. Buď můžu vidět les za barákem a nebo čtyři stěny v kuchyni, toť vše; abych v neděli mohla utratit 100 dolarů za výlet do NYC, protože mě na vlak nikdo nepoveze. A společně s otročením mi to za to nestojí :(

No nic! Škoda toho.

Já bych vůbec na blog nepsala, kdyby mě neuháněla moje sestra. Ona mi vždycky napíše - no, na blogu nic nebylo, tak to nevadí, já jdu dělat něco jinýho. A to já si teda beru jako výčitky! :D

Od pondělí se tu moc věcí nezměnilo, všechno pořád při starým, ale dneska jsem se rozhodla to hodit za hlavu a prostě tu být a až to bude neúnosný tak si zabalim a odjedu domů, ale nebudu o tom pořád přemýšlet.

Jeden den jsem se dostala s Johnem do fitka, konečně, oujéééééé. Já to místo prostě miluju. Jakmile jsem byla byť jenom na parkovišti, tak jsem se cítila jako doma :) Uvnitř jsem byla jako ryba ve vodě. Dámy a pánové, tohle fitko je ale mnohem lépe vybavené. Každý stroj má svojí vlastní TV kde si můžete vybrat z několika programů - jsou tam filmy, jsou tam seriály, hudba, ... takže zatímco jsem si běžela svých 6km tak jsem se koukala na Zoufalé manželky, občas jsem u toho vybuchla smíchy nebo jsem se smíchy skoro sesunula z toho běžícího pásu, ale jak mi to uteklo. Nohy jsem si v botách sedřela zase až hrůza. Asi si budu muset pořídit na ten sport jinou obuv. Možná bych si je mohla pořídit jako vánoční dárek :)

Na neděli jsem domluvená s Kamčou-Helčou na výlet po NYC, tak snad to pořád platí :)

Pořád taky pracuju až do sedření... dneska jsem pekla dort. Máme tady návštěvu, Sandry kamarádku Danielu a ta má zítra, na den Díkůvzdání, narozeniny. Chtěla jsem vědět jakej dort by chtěla nebo co má aspoň ráda... ale nevěděla a řekla mi, že maliny by byly dobrý... no tak jsem z toho udělalal čokoládovo-malinový dort. Celkem jsem se svojí prací spokojena. Ještě nevim jak bude chutnat, snad dobře :D


Dneska jsme taky vyrazili do německého řeznictví. Měli tam nejenom maso a další uzeniny, ale taky čokoládky a další bavorské radovánky :D Pan řezník se mě hned ptal jestli sem z Německa a mluvim neměcky a dal mi ochutnat párky, salámy i tlačenku. Tlačenka mi moooc chutnala. Jako mi doma děláme domácí, nebo spíš strejda a ta je taky dobrá, ale tahle proste neměla chybu. Sandra mi jí teda koupila :) Dokonce tam měli i adventní kalendář!!! Jako nekoupila sem si ho, ale myslim, že se tam vrátim :D

Jinak je tu všechno při starým.. hraní, vaření, uklízení, pečení, blablablabla...

Ta Sandry kámoška.. Daniela je moc hodná holka, akorát jsem si myslela, že je vě věku mojí mamči... a ejhle, 29, to je tak nějak kolem věku maminy :D Ještě že sem třeba neřekla nic nahlas! :D
Taky jsem si myslela, že Johnovi je tak 55-60 a dneska u večeře Sandra řekla, že je mu 48. Tak to muj tatí je v 50 teda štramák :D
No přidala bych fotku rodičů, ale protože si to čtou, tak by jí viděli a určitě nechtějí být tak slavní :D
Některý lidi vypadají staře a prostě nejsou :/

Daniela taky pracuje na ambasádě, akorát v Nigérii. Oni ty z ambasády se střídají v různých zemí a musí tam vydržet od 2,5-4 let... nevim dle jakýho hlediska se to posuzuje, ale prostě takovou nějakou dobu to musí vydržet. Vypráví kolikrát opravdu hustý příběhy :) Sandra je tady z toho koloběhu venku, ta prostě pracuje na Manhattanu a nazdar.

Tak teď už sem odepsala na 4 emaily, 7 FB zpráv, 13 SMS zpráv a napsala na blog... mam splněno a můžu jít spát :)

Nakonec jsem se i já dočkala a dostala jsem se do New York City. Jela jsem společně s Hančou, Ančou a Vlaďkou. Taxíkem jsem si dojela na nádraží u nás a potom vlakem společně s Vlaďkou do NYC. Cesta utekla opravdu rychle.


Na Penn Station si Vlaďka dala kafčo ve Starbucksu a pokračovalo se směr Times Square.


Na Times Square jsem se objevila po roce působení v USA a neměla jsem z toho zvláštní pocit :D


Potom jsme se vydaly do Bryant parku, protože holky jely z jiného směru, takže aby jsme se tam potkaly :) a společně jsme se rozhodly pro procházku v Central parku. Jooo, tam to bylo moc hezký a určitě si to tam dovedu představit na jaře, to musí být nádhera :)


Po procházce v Central parku jsme se vydaly do kina na Twilight na Brodway !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Aaaaaaaaaaa, jsem z toho úplně unešená, moc se mi to líbilo, hezky to natočili. Ten spád filmu vás vtáhne natolik do děje, že je pak konec a vy úplně koukáte jak rychle můžou utéct 2 hodiny filmu. Moc povedený a hezký! Určitě se na to ještě kouknu na internetu :)


Po kině jsme šly na večeři do moc hezké restaurace. Měli tam krásnou vánoční výzdobu. Mě osobně se moc líbil stromeček, ten měli opravdu hezky ozdobenej.

Pak už byl čas jet domů... takže šup na vlak, pak si vzít taxíka a padnout naznak do postele :)

PS: Nové fotky v galerii