Říjen 2010

Bojim se!!!!

29. října 2010 v 21:21 Před odjezdem
Každý den se mě někdo, alespoň jednou, zeptá: "A bojíš se?" ANO! Bojim se.

Bojim se loučení ...
Bojim se toho letu ...
Bojim se toho, že se vrátim po 2 měsících domů s tim, že to nezvládam ...
Bojim se toho, že zklamu úplně všechny, kdo mi věřili, že to zvládnu ...
Bojim se toho, že ztratim svoje kamarády ...
Bojim se toho, že utratim spoustu peněz a k ničemu ...
Bojim se toho, že někdo bude potřebovat pomoct a já tu pro něj/ní nebudu ...
Bojim se, že se tady v ČR něco stane a já si to budu nadosmrti vyčítat ...

Nejde vůbec vyjádřit, co všechno cítim. Pochopit můžou jen lidi, co zažili to samé...
Já se SBALIM - ODJEDU - a PŘIJEDU až za ROK!!!!

Rok neuvidim nikoho známýho!!!
Rok nikoho neobejmu!!
Za rok se může stát spoustu věcí ...

Je spoustu holek, který to zvládli... proč se bojim, že já to nezvládnu???

Pro případný rejpaly = Já tam strašně chci! Hrozně moc se chci podívat do Ameriky, vyšperkovat si angličtinu a dostat do krve american accent.  Ale každá mince má dvě strany a myslim, že je na místě mít nějaký obavy. Ale zase až takový?


Depresivní - NAPOSLED

29. října 2010 v 19:13 Před odjezdem
Jelikož mi do odjezdu zbývá 14 dní... tak dobře, 16 dní :) Tak si začínam uvědomovat, že některé věci dělam už NAPOSLED

16 dní hrozně rychle uteče. Tenhle víkend budu balit, stěhovat a vybalovat (nesnášim to).. následující týden budu v práci od rána do večera. Svoje udělá taky cestování - už nebudu Plzeňanda  Ale budu dojíždět z naší vsi. Mam ráda Holýšov, ale Plzeň zbožňuju. K Plzni mě táhne spoustu zážitků, taky kamarádi, známí a přátelé a v neposlední řadě ohromná kupa vzpomínek...

A poslední týden? Poslední týden chodim do práce a čeká mě taky spoustu loučení

Už mi přišel pas s vízem... je těžký to zkontrolovat, když je to tam samá zkratka. Takže místo agentury (kam se teď stejně nedostanu) s tim otravuju Verču, chudinku, má svých starostí dost...

Taky mi psala slečna Markéta ze SA, že každým dnem očekává seznam mých spolucestujících, tak že mi dá vědět, jen co se to sama dozví. No jakoby mi četla myšlenky  Na práci agentury si zatim nemůžu vůbec stěžovat.

Vízum

26. října 2010 v 18:13 Před odjezdem
No tak jak by to vypadalo, kdybys se nepochlubila!!!

DOSTALA JSEM VÍZUM, JUCHŮŮŮŮŮŮŮŮ

Ale teď hezky od začátku.... ráno jsem se vzbudila, šla jsem na záchod... dobře, takových podrobností vás ušetřim

Když jsem vešla do "areálu" ambasády tak jsem si nemohla nevšimnou velkého počtu policajtů. Někteří prohledávali auta, které tam jeli, jiní stáli u dveří. Možná jsem se měla podívat i na střechu, třeba tam byli odstřelovači  Cítila jsem se jak v americkým filmu. Když jsem si chtěla otevřít dveře do budovy ambasády tak mě zastavil jeden fízl, ať si koukam stoupnout do fronty. Tak jsem stála u zdi, ještě s dalšíma lidma. Venku, na mrazu! Nutno poznamenat, že jsem nemocná. Ale co bych si pro vízum nevytrpěla
Po půl hodině čekání přišel jeden policajt a začal si nás odškrtávat a mohli jsme vstoupit na posvěcenou půdu. Vevnitř jsem odevzdala mobil a sluchátka. Pepřák mi zůstal  (možná sem toho měla využít a všechny je tam zneškodnit ). Pak jsem prošla rámem a OK. Dostala jsem kartu, tu sem si připla ke svetru a mohla jsem se odebrat do 1. podlaží.
Tam jsem odevzdala nadepsanou obálku se svým jménem, ústřižek o zaplacení 185 kč, 140 dolarů (může se platit i v kč), pas a potvrzující stránku o vyplnění DS-160 .
Potom jsem si sedla a čekala sem. Po chvilce čekání si mě zavolala američanka (moc milá!), u ní jsem nechala otisky svých prstů. Zase sem si sedla a čekala sem a pak si mě k samotnýmu pohovoru zavolal moc milej pán!!!!!! Suuuper! Zeptal se mě asi na dvě otázky (samozřejmě v angličtině): Byla už si někdy au-pair? Plánuješ v USA studovat? .... Dobře, tak pas ti příde do 3 dnů. A já tam začala skákat a křepčit  Dobře, tak horký to nebylo. Roztáhla jsem úsměv od ucha k uchu a řekla mu DĚKUJU. Protože potom už mluvil česky.
U druhýho okýnka byla jiná holčina. Taky aupair. Taky jsem jí pak odchytla  A ta se bavila s tou paní (u který sem dávala otisky) a ta tam byla poměrně dlouho, odpovídala na spoustu otázek (ale byly primitivní).

Takže pohovor na ambasádě byla bomba! Fakt to bylo super

Tohle všechno jsem si brala sebou a nakonec jsem potřebovala jen minimum toho všeho. Dokonce ani fotku nechtěli.  

Takže ještě zmiňovaná holčina, kterou jsem tam odchytla... ani nevim jak se jmenovala, ale to je jedno. Letí taktéž 15.11. do USA, ale dřívějším spojem ještě se dvěma holkama. Proč já letim sama?  Slečna byla v jednu chvíli fajn a v jednu chvíli taková nepříjemná, tichá, nedružná  Když jsem jí řekla, že letim do Texasu... tak mi řekla, že tam jsou KOMUNISTI, OTROCTVÍ a žijou tam BASTARDI. Tak od tý chvíle si o ní myslim svoje. Ona letí do Severní Karolíny. Tak jsem jí řekla, že ze Severní Karolíny jsem měla asi 4 rodiny, a že v tom státě vůbec nic není. Tak ona mi řekla, že je z toho nadšená ... taky říkala, že tam už OTROCTVÍ nemají, ale v těch jižnějších státech jo. Kde to vzala proboha???? No nevadí. Jak říkam, chvíli byla hrozně v pohodě a pak jí jakoby přeskočilo  Každopádně já sem teda z Texasu fakt nadšená a to jako opravdu!!! Je to velkej stát, já budu žít u velkýho města (velký skoro jako ČR) a v blízkosti mam další velká města. Taky mi řekla, že 3 děti jsou hrozně moc... ona má dvě. Já v tom až takovej rozdíl nevidim.  Hlavně ona má 3-roční holčičku a 3-měsíčního chlapečka. No nevim kdo bude mít víc práce
Abych to uzavřela tak radši poletim s ní než sama. Ale letim sama, asi mam samotku. Protože jsem takovej společenskej, družnej a sympatickej člověk. Tak si asi vystačim nebo co

PÁNI! Já jsem tak nadšená, že mam vízum a když mě nezastaví imigrační, tak už nic! Těšim se na "moje" dětičky i na moje nový "rodiče"! Těšim se na všechno a na všechny.

Texas welcomes you!

23. října 2010 v 20:32 Před odjezdem
Tak jsem se seznámila s další osobou a tou je místní koordinátorka Arienne. Napsala mi e-mail WELCOME TO TEXAS  Děkuju moc!!! Ale já tam ještě nejsem  Jestli já to vízum nedostanu!!! Už se opravdu těšim na ambasádu. Tohle čekání a protahování je na houby. Ještě že se to rozhodne hned na místě, jinak by mě trefil šlak! Kterej mě stejně trefí, jestli mi ho nedají. Protože pak nevim co bych jako dělala (tady v Čechách)!!!

Arienne mi psala víceméně o Houstonu, o počasí (always warm and sunny... yeah!!!), o dalších au-pairkách (přes 40 v "mém" revíru a dalších více než 70 v Houstonu - ale ty má na starosti jiná koordinátorka), potom mi psala o "mojí" rodině a taky o tom, že byli s rodinou v Praze (oooo). Vlastně mi poslala i fotky z meetingů. Jelikož si mě ale přidala na FB za přítele, tak tam jsem zčekovala mnohem víc fotek
Když jsem jí odepsala, tak mi pochválila angličtinu (oooo) a napsala opět strašně moc informací o všem možném. Je moc milá!

Shelley jsou s Colinem na výroční dovolené. Slaví desáté výročí svatby. A nezapomínají mi psát emaily  Dětičky hlídá babi s dědou.
  
A tohle jsou hračky, který jsem koupila dětičkám. Ještě chci koupit bonbonky, čokoládky a sušenky (+ dárkový tašky). A kdyby někdo věděl co ještě dát rodičům, tak sem s tim!

Your arrival flight has been booked!

21. října 2010 v 20:58 Před odjezdem
Výše uvedenou větu jsem si přečetla ve svém profilu... ale jak je to možný???? Já myslela, že mi to zabůkujou, až budu mít vízum... oni se mě asi nemůžou dočkat nebo nevim

Časy odletu jsou fajn, akorát si myslim, že přestupovej čas na německým letišti je krátkej... zatim to vypadá, že budu přestupovat ve Frankfurtu a nejdřív poletim boeingem 737-300 .. hmm, tim sem letěla na Rhodos a moc se mi v něm nelíbilo  A zbytek dáme airbusem A340-300... to je docela velký letadlo, strachy se mi sevřely obě půlky  Ale na internetu psali, že airbusy této kategorie neměly žádnou nehodu, u které by zemřel člověk... no ale někdo musí bejt první

Já se prostě lítání bojim... nejdřív start, kdy mě to tlakem hodí do sedačky a veškerý vnitřnosti nechávam na ranveji (což je možná dobře, aspoň nepoužívam blinkací pytlík ) a pak hned po startu piloti nezapomenou točit, aby sme byli jednim křídlem kolmo k zemi a užili si tak asi parádní výhled, nebo nevim!!! To mi stačí k tomu, abych se pak celou cestu klepala jak osika. Nezbývá mi než si dát několik panáků před startem, nějaký během cesty a doplňovat to spinkáním a papáním

25 dní do odjezdu

20. října 2010 v 18:16 Před odjezdem
Nedalo mi to a musela sem si to spočítat :) Do odjezdu mi zbývá přesně 25 dní, to už není tolik  Poctivě si připravuju všechno co bych mohla potřebovat na ambasádě. A jak jsem si tak četla
zkušenosti s ambasádou jiných holek (taky au-pair), tak doufam, že s tim žádný problémy nebudou.
S rodinkou jsem pořád v kontaktu... co řešíme? No všechno všecičko  Shelley mi psala, že přijedu v hezkej čas, že nás bude čekat Den díkuvzdání a pak taky Vánoce v Coloradu. Ptala jsem se na oblíbený jídla, jestli se na mě dětičky těší  Potom mi jako fotografka nabídla (nebo spíš oznámila), že by byla ráda kdyby mi mohla vytisknout a do pokoje připravit nějaký fotky, abych se tam cítila dobře. No není to hezký? Je! Tak jsem jí naposílala fotky mojí rodinky a kamarádů. Pak jsme nezapoměli pořešit jejich "zimu". Zimu mají mírnou, mimochodem dneska tam mají 31°C .... a my? No radši no comment  Jednou když sme si skypovali s celou rodinkou, tak řekli, že tam mají teplo, ale že to není nic moc - a to tam měli téměř 35 (bylo to na internetu ve zpravodajství, takže teplota ve stínu????). Už se těšim, až budu říkat, že je mi zima při teplotě 29 stupňů  No a nakonec mi říkala, že mají spoustu knížek (který nesou do knihovny, pokud budou mít zájem) a spoustu hraček, a že kvůli Ježíškovi dají většinu pryč, aby bylo místo na nový
Paní maminko!!! já si klidně vyklidim celou skříň s oblečením, ať mam místo na nový, co mi přinese Santa Claus do Texasu!!!! Když jsme u toho oblečení...  Téměř celou Holýšovskou skříň jsem dala k dobru své sestře, mamča svým kolegyním v práci (něco si taky nechala) a jestli se na něco přijedou podívat ještě moje kolegyňky?? ... a to mam ještě další dvě skříně v Plzni, takže to budou další hadry na rozdávání. A to všechno, dávam ZDARMA!! Nejsem já učiněnej anděl?  Oblíbený oblečení si nechávam a zbytek si koupim v Houstonu  Už se těšim až budu držet igelitky (v Americe spíš papírový tašky) s novým oblečením v ruce!!!!!

Pre-departure project

17. října 2010 v 20:23 Před odjezdem
Vyvěšte vlajky muj pre-departure projekt je hotový!!! Jsem nějaká rychlá  Celou dobu jsem nevěděla jak na to a kde začít a co psát a dneska jsem do toho byla od rána nějaká zažraná a už to mam hotový. Nějak sem si s tim vyhrála, hlavně s poslední částí o českých zvycích, svátcích, atd.

Co je vlastně takový pre-departure projekt. To je projekt, který se musí vytvořit před odjezdem do USA, a který obsahuje informace o rodině, ke které jedu, o jejich státu a městě, o mém státě a městě kde žiju, o českých tradicích. Dále se vyplňují pohádky, jaké mam ráda, písničky, které můžu zpívat dětem - jooo, Otec Abrahám povede  Dále jak můžu podporovat motoriku a fanzii mých dětiček a jak je naučit aby se dělili a spolupracovali s ostatníma a jak jim můžu zvětšovat jejich slovní zásobu... i když aby oni nezvětšovaly spíš tu mojí

Psali, že to má bejt na 15-18 stránek, ale že po vložení obrázků (které mají převažovat) nám to dá stránek mnohem víc. A taky že jo. Já, největší šrotna, jsem popsala 28 stránek

Pokud nedostanu vízum tak dávam pre-departure projekt volně k dispozici pro další zájemce au-pair

Barvička

16. října 2010 v 17:42 Moje nová rodinka
No takže jsem si konečně vybrala i barvu do pokoje. Barva bude tzv. marigold, čili žlutá. Žlutá barva je fajn, mam jí doma v pokojíčku  Jeden pokojíček mam bílo-růžovej a druhej zeleno-žlutej.

Žlutou barvu jsem si vybrala proto, že se k ní hodí jak hnědej, tak i bílej nábytek, příp. i černej, ale nevim jestli se vyrábí černej nábytek.

Barvu jsme vybíraly s mamčou a ségrou a nakonec jsme se shodly, že to bude hezký  Uuuufffff

No a v Houstonu máme krásných 27°C a jasno... paráda!!!!

Nakoupeno

16. října 2010 v 17:37 Před odjezdem
Takže odedneška si přestávam stěžovat. Protože ty předchozí články fakt stojí za prd

Dneska jsem byla 100% úspěšná... koupila jsem si KUFR jak má bejt, velikost mě zcela uspokojuje. Muj tatí se toho kufru lek.. prej je moc velikej, ale já si nemyslim. Švagr mi tvrdil, že se do něj vejde delfín, až  ho chytíme  Prostě velikost je bomba. Odhlehčený skořepinový kufr - přesně ten jsem si přála, paráda. A protože byl trošililinku škrábnutej tak jsem dostala 20% slevu. Asi umim nakupovat

Taky jsem koupila dárečky. Koupila jsem knížku o Czech Republic, knížky klukům - Krtečka a O pejskovi a kočičce (typický český pohádky), pak dinosaury, Caroline jsem koupila panenku, gumičky do vlásků a dřevěný dětský hodinky. Ještě koupim nějaký čokoládky a bonbonky a jsem hotová. Chtěla jsem koupit ještě i jiný dárečky, nebo jsem to měla naplánovaný, ale díky velikosti kufru si myslim, že tohle bude stačit, a že to je tak akorát  Přece jen krabice od puzzle je dost neskladná, stejně tak jako nějakej nafukovací krokodýl do jejich bezva bazénu... všechno jsou to krabice hrozně veliký a neuvěřitelně neskladný. V brožuře píšou, že je dobrý přivést maličkosti.. a to co jsem jim koupila nejsou maličkosti.

Teď musim hlavně dostat vízum, protože bez toho se nehnu ani na krok

Tvrdá realita

15. října 2010 v 14:43 Před odjezdem
Byla jsem si v SA vyzvednout podklady k vízu. A hned přitom jsem se zeptala, jak je to s kuframa. Takže, Janičko... můžeš mít klidně dva kufry, ale zaplatíš si to! Prostě letenka Praha-NY máme placenej 1 kufr max 23 kg, druhej kufr můžem mít - ale zaplatíme za něj 55 dolarů. Ok, to není tak strašný. Ale NY-Texas budu platit ten jeden kufr - 50 dolarů, a platila bych teda i ten druhej 50 dolarů. Což by bylo 155 dolarů, což je v přepočtu cca 3 000 kč. Z toho mi plyne, že si koupim jeden menší kufr a zabalim si skromně  Nechce se mi dávat za to tolik, prostě se budu snažit to narvat do jednoho. Tento jeden kufřík má předepsané rozměry a ty mají dávat dohromady max. 158 cm. Když si to tak vezmu, tak to je jeden takovej kufříček
To si asi nezabalim 3 zimní bundy, to si asi nezabalim 12 párů bot, to si nezabalim všechny svoje kabelky, to si rozhodně nezabalim ani pětinu svýho oblečení. To si zabalim jedno tričko, jedny džíny (boty budu mít na sobě) a dárky rodině.

Tak jo, konec řvaní  Prostě se nedá nic dělat. Kdyžtak mi to mamča bude posílat poštou, přece jenom to zase není až tak strašný (ty ceny toho poštovnýho).

A to sem zrovna včera viděla takovej krásnej kufr. Byl nejenom hezkej, ale byl i z hezkýho materiálu () a byl OBROVSKÉÉÉÉJ. Škoda, že stál 10 000 kč  Všichni asi víme o jakou značku šlo.... Nejenom, že bych si ho nekoupila kvůli ceně (nemam na to, ale i kdybych vyhrála tak si koupim něco jinýho než kufr) ale taky proto, že bych se nevešla do rozměru, je to pech  Mam takovej pocit, že klidně můžu cestovat s igelitkou.

Se Shelley taky vybíráme barvu mýho pokoje. Nebo spíš já si vybíram sama. Shelley mi zaslala vzorníky barev... nebo spíš odkaz na stránku, kde si můžu vybrat, jakou barvičku budu mít na zdi po celý rok :) Teď si nějak nemůžu vybrat... líbila by se mi růžová - jako mam teď růžovej pokojíček. Ale růžová je hezká ve spojení s bílým a oni mi kupujou novej nábytek, takže těžko říct, jakou koupí barvu a nemůžu jim říct - "heleďte se, buďte tak laskavý a kupte mi bílej nábytek, jo?"  Pak by se mi taky líbila třeba šedá, ale ve spojení s růžovou - ale když tam bude třeba hnědá postel? To si nějak nedovedu představit :D Stejně tak by se mi líbila fialová ve spojení se žlutou... ale pořád tam vidim ten nábytkovej problém :D Třeba by se mi líbila i tyrkysová, ale aby to pak nebylo studený... kdyby mi to tam prostě něčim vymalovali .. néé, oni musí bejt tak hodný a já mam teď problém, jakou barvou si necham vymalovat ... Ale vy víte jak to myslim

No a zejtra jdu koupit nějaký ty dárečky a jeden mini kufříček

Pohled rodině

12. října 2010 v 18:01 Před odjezdem
Anooo, někdo by mohl říct, že sem vlezprdel (). Ale je to moje nová rodina, takže sem jim poslala krásný pohled z našich luhů a hájů pro utužení našich (zatim dobrých) vztahů :-)

Dále jsem byla ve vodafonu, musela sem přejít z paušálu na kredit. Přijde mi to finančně výhodnější. Docela mě štve, že se to všechno musí dělat takhle v předstihu. Přece jenom vízum je daleko a čekat nemůžu, protože pak bude pozdě :D

Taky jsem si objednala foťák a zejtra si pro něj běžim. To je jediná věc, kterou sem opravdu chtěla :-) Foťák je důůůležitá věc!!! Vybíral mi muj švagr :-) A je to muj vánoční dárek :D No neberte to!

Taky jsem se zamyslela na dárkama pro rodinu. Pro rodiče je to jasný... to chci nějakou knížku o ČR, nejspíš se po ní mrknu v Praze, asi tam bude větší výběr a pak třeba nějaký český vínko či slivovičku :D Nebo jestli máme nějakou českou čokoládu nebo pardubickej perník, prostě něco takovýho. A pro ty děti... přemejšlela jsem nad vyloženě českýma hračkama, ale myslim, že by to nebylo vončo. Na internetu je velkej výběr dinosaurů, který moji kluci zbožňujou. K tomu nějaký pexeso, puzzle, terč,... a pro holčičku ozdoby do vlásků, možná nějaký (dětský) šminky (tak je to holka:)) a nějakou tu panenku. Ano, chtěla jsem koupit hadrovou panenku... to jsem ale nevěděla, že stojí skoro 2 000 Kč!!!! Uvidíme, co budou mít po kamenných obchodech, kdyžtak objednávam z e-shopů.

Další problém - kufry. Nastávající víkend je jediný volný víkend, který budu mít do odjezdu.. když nepočítam víkend 13. a 14., když 15. odjíždim :) Takže si musim koupit kufry! Nebo kufr. Nějak nevim. Já všude čtu, že na tyhle dlouhý lety můžu mít 2 kufry a každej po 23 kg. Ovšem jsou lidi (a není jich málo), co mi tvrdí, že to není pravda a že můžu mít jen jeden, což mi nahání slzy do očí  jelikož dvacetitříkilovej kufr mi jednoduše nestačí!!!! Kam mam zavolat? A kde a koho se mam zeptat? Když nevim s jakou společnosti poletim (a jestli vůbec poletim :D). V sobotu to potřebuju vědět. Jestli koupit dva MENŠÍ a nebo jen jeden OBŘÍ. Myslim, že jsou lidi, který by chtěli mít moje problémy :D No a když bych teda mohla mít dva a poletim tady od nás do NY na naše slavný orientation... tam si pobydu týden... a pak poletim už jenom NY - Texas... na tyhle lety už přece nemůžu mít 2 kufry, ale jenom jeden, tak mi nechtějte říct, že si pak doplatim 23 kufříček (kterej bude mít ve skutečnosti spíš tak 45) :D chápu, že vás tohle asi nebaví číst, ale tohle je muj největší problém.

Nakonec jedna novinka pro Klárku - dnes jsem ti poslala balíček, takže ho očekávej

Novinky z rodinky

11. října 2010 v 18:55 Moje nová rodinka
Tak po nedělním skypování jsem si oddychla, že dětičky jsou naprosto v pohodě. Trpělivě seděli před pc a odpovídali na mých milion otázek. Dokonce se i samy občas na něco zeptali. Hlavně malej Eli byl hodně ukecanej :) Dylan už je velkej rozumnej kluk a malá Caroline je takový zlatíčko. Měla naprosto bombastický pyžamo - vypadala jako malá zebra, ale bylo to fakt rozkošný :D Ukazovali mi nakreslený obrázky, knížky, nějaký samolepky... Shelley říkala, že mi budou malovat pokojíček a že mi pošle ještě vzorník barev, abych si vybrala tu pravou :) A Dylan jí na to pohotově odpověděl, že jí klidně pučí z kasičky nějaký peníze... :-)

Taky mam novou kamarádku. Kamarádka se jmenuje Corelda a je z Jihoafrický republiky. Myslela jsem si, že to bude černoška, ale nějak jsem se sekla. Omluvte moji nevzdělanost. Ne, že bych byla nějaká rasistka, ale prostě sem si myslela, že Afrika = černoši. Asi si tu vejšku dam ještě jednou :-) Corelda odlítá do USA tak jako já 15.11. (tedy pokud mi dají vízum). Takže si emajlujem a fejsbukujem :-)

Vízum... vízum už mam vyplněný a dokonce jsem se dostala i tak daleko, že jsem si dohodla pohovor. Uskuteční se 26.10. Trochu se bojim, že mi vízum nedají, četla jsem si nejčastější důvody a prostě mi příde, že se do "nevyhovujících pro vstup na americkou půdu" může dostat každej druhej :D Nicméně tento víkend si jdu koupit kufry a dětem nějaký hračky. Já mam totiž ráda, když mam všechno připravený v předstihu. Takže když mi nedají vízum, tak hračky rozdam a kufry se vždycky hodí :-)

Zejtra jim taky hodlam poslat pohled z naší vsi, aby věděli, že tu máme taky poštu, baráky, elektřinu, internet, atd. :D I když tyhle jsou o něco vzdělanější než ostatní rodiny, co se mi ozývali, protože všichni říkali "Czechoslovakia" (asi mají smysl pro humor!) i když je v mojí přihlášce jasně psaný CZECH REPUBLIC!!! Texaská rodina asi umí číst, takže to říkaj správně, čimž mi dělají hroznou radost :-) Ale zase na druhou stranu se jim asi nedivim. Já bych taky řekla, že v Africe jsou jenom černoši (a nejsou), že tam žijou v chatrčích ze slámy... a asi taky ne, i když někdo možná jo :/ :D Na závěr bych řekla, že je lepší Czechoslovakia než Chechnya (čili Čečensko) - což se mi taky přihodilo :D

maminka Shelley

8. října 2010 v 20:19 Moje nová rodinka
Se Shelley si vyměňujeme denně několik emailů. Je fakt moc milá, takže doufam, že jí to vydrží  taťku sem viděla jednou přes skype... a řekněme, že u nich má hlavní slovo mamka, takže on toho se mnou moc nenamluvil  Ale jinak je to sympaťák, pohodář... celá jejich rodina je taková obyčejná, na nic si nehrajou, prostě normální lidi, asi jako my

Dneska mi kupříkladu Shelley psala, jakou barvou si přeji vymalovat zdi a jestli bych radši větší postel a nebo menší postýlku  Psala toho mnohem víc, páč sem kvůli tomu svýmu debilnímu pre-departure projektu měla celkem dost otázek a ještě další budu mít až si budu v neděli skypovat s klukama.

Taky jsem se odvážila podívat se, co musim vyplnit za papíry (odborně nazýváno nepřistěhovalecké vízum DS-160), abych si mohla domluvit schůzku na ambasádě... udělalo se mi nevolno z tý délky a tolika informací, necham to na jindy. Vyplňuje se to elektronicky a je tam toho opravdu dost... např. máte tuberkulózu či jiné nemoci, byli jste někdy ve vězení, jste členem teroristické skupiny, máte v úmyslu naplánovat teroristický útok, jedete do usa za účelem prostituce, kde jste pracovala, kde pracujete, proč nepracujete, jméno matky, jméno otce, jak často chodíte na záchod, čistíte si pravidelně zuby... ne, to tam nebylo, ale nějak by mě to nezarazilo!!

Ze SA agency mi poslali email s milion přílohama co a jak - asi nedokážu vyplnit formulář nebo co. Záhy jsem zjistila, že asi ne, takže jsem se do těch jejich tipů pákrát mrkla  Taky mi volali... prostě se docela zajímaj

Ale dejme tomu, že vyplnit vízum bude dobrý... doufam, že mi taky dají razítko do pasu!!!! Ale nejhorší, nejhorší bude vytvořit tzv. pre-departure projekt. Co to je? No... jak to říct, KRAVINA! Prostě je to projekt, kde shrnujete rodinu, děti, jejich zájmy, kde bydlí, kde bydlíte vy, co všechno se dá dělat s dětma jejich věku, básničky, písničky, pohádky a spouustuu dalších věcí. Dělá se to kvůli tomu, abysme to ukázali na školení v NY a pak taky rodině. Ale je to věc poměrně zbytečná.  Jak o tom tak mluvim, tak mam takovej pocit, že to nezvládnu ani za rok, natož za měsíc, takže bych na tom asi měla začít pracovat ... do povídání o Texasu určitě zahrnu pavouky

Rekapitulace v datumech

7. října 2010 v 20:53 Moje nová rodinka
Kdyby to někoho zajímalo, jak to bylo, tak asi nějak takhle....

21. 7. jsem se zúčastnila pohovoru ve Student Agency
3. 9. mi SA potvrdila mojí přihlášku a posunula k partnerské agentuře. Trvalo to poměrně dlouho, protože jsem musela předělávat video a paninka, která mě měla na starosti v SA se dost často dovolenkovala :-)
14. 9. mě mezi sebe přijala partnerská agentura Au pair care v USA
14. 9. si mě vybrala první rodina... pak to šlo hrozně moc rychle!! Byl o mě celkem zájem :) I paní z SA to říkala, nojooooo.. holka z Československa!!!
7. 10. si mě vybrala rodinka, ke který jedu :-)
15. 11. stanoven odlet

Takže jako! Vidíte to.. byl to běh na dlouho trať, kdy už jsem ztrácela chuť někam jet, ale vždycky když se ozvala nová rodina, tak mě to nějak nakoplo, abych to nevzdávala.
Takže jsem v tom a jedu!
Mam začít brečet už teď???

Match!!!

7. října 2010 v 20:46 Moje nová rodinka
Anoooo, takže i já jsem se přidala do skupiny "zmatchovaných" :-) Byla to dlouhá cesta, ale máme to za sebou :)

Takže teď bych tady ráda zrekapitulovala moje rodinky :)

1. rodina - Kiester od Washingtonu.. 3 dětičky. Byla doba, kdy jsem hodně litovala, že jsem tuhle rodinu odmítla, ale teď už je to za mnou :)
2. rodina - Kane z Virginie.. už si ani nepamatuju, co to bylo zač.
3. rodina - Grunner z Virginie.. to byli nám známý čtyřčátka :D
4. rodina - Strober, Kaliforňani.. přenechali mě své sestře.
5. rodina - Bridi-Benjamin, Pensylvánie... 6 dětí!!!!
6. rodina - Lesser od Washingtonu.. 2 děti, ale byli to takový podivíni.
7. rodina - Stauffer z New Yorku... velice pobožní židé se třemi dětmi!!
8. rodina - Klein z Kalifornie.. sestřička rodu Strober.. nevim proč mě nechtěli. Neptala jsem se.
9. rodina - Schlussel, Michigan.. taky nevim.
10. rodina - Berlin-Schulman, Severní Karolína.. k těm jsem měla jet, ale pak jsem se domluvili, že leden je moc daleko..
11. rodina - Mehlman.. dvě dětičky a rodinka od Bostonu. K těm jsem opravdu chtěla!!! Ale bohužel, jsem až příliš krásná :D
12. rodina - Diamond z Wisconsinu.. trojčátka holčičky.. rodina dosti zvláštní a taková "špinavá".
13. rodina - Rink, Severní Karolína.. 3 děti, ale jejich lokalita - jedna vesnice a 100 km kolem dokola nic, tak díky nechci :)
14. rodina - vítězové (vlastně to dle datumu byla 13. rodina - šťastná třináctka) to je rodina ze státu Texas, kousílílínek od Houstonu :-) Mají tři děti a zapomenout bych neměla na jejich kokršpaněla jménem Dante :) Mají obrovskej barák a nádhernej bazén - dokonce nechybí ani palmy :))
Doufam, že to bude v pohodě! Když jsem se dozvěděla, že teď už se to nedá změnit, tak se mi podlomily kolena a dala jsem si na kuráž s taťkou skleničku whiskey :)

No a co bych řekla k Texasu... nevim proč, ale Texas byla třetí lokalita v USA kam jsem chtěla.. první byla samozřejmě Kalifornie.. na druhým místě byla oblast kolem New Yorku a třetí Texas.. proč? Ani nevim :) Možná kvůli rodeu, možná kvůli tomu, že je Texas největší stát USA (hned po Aljašce).
Jeden den jsem se zmínila tatímu, že bych ráda do Texasu a hned na to mi bylo sděleno - co v Texasu, tam jsou pouště a chřestýši... nedalo mi to a vygooglila jsem si, zda-li se v Texasu nenachází pavouci, páč ty já opravdu nerada... Velkým štěstím mi bylo, že mi vyjel seznam jen asi o 2000 druzích pavouků, který tam žijou!!!! A že to nejsou žádný malinkatý pavoučci !!!

No a co ještě říct, asi že jsem trochu v šoku. A vůbec nevim co mam dělat a jestli mam vůbec něco dělat.

Goodbye nové hostfamily

2. října 2010 v 19:34 Vybírání rodiny
Přesto, že jsem Bostonskou rodinu oplakala... (neberte to tak vážně), tak se mi ozvala další, kterou plánuju odmítnout.. hmmm, to je 12tá rodina :D I když je fakt, že tam mam ještě tu s těma čtyřma dětma. U nich je všechno perfektní, až na lokalitu kde bydlí :/ S těma se budu bavit zejtra, tak třeba.... uvidíme :) Nejvíc mě štve, že ty chtějí au-pair až v lednu... no já nevim, do tý doby se může stát spoustu věcí.. ale chytří lidé by určitě namítli, že Severní Karolína není zase tak špatný místo na poznávání.. a když si chtěla auto, tak tam ho budeš mít, atd. atd. atd. :-)

Aby sme se vrátili k "nové" rodině (a brzo odmítnuté), tak bych jí mohla trochu představit :) Je to maminka a tatínek a 3 krásné holčičky - ano trojčátka. Holčičky sem moc a moc chtěla hlídat! ALE! Manželství těch dvou mi přijde nějaké divné... a ty holky sou takový nevychovaný a taky v tom baráku měly celkem bordel. A už vůbec nemají pro au-pair auto.. což mi v jejich lokalitě příde úplně na hlavu postavený. Je to nějakej Wisconsin, někde u jezera (takže zima jako kláda!!!). Maminka je reportérka.. přečetla sem si toho o nich spoustu na googlu :) Skypovala sem si s nima.. maminka ležela na gauči a kolem lítaly jako splašený 3 "bloňdatý andílci" se dvouma psama a ňákým ptákem.... ehm ehm! U 12tý rodiny to chce ale hodně dobrou výmluvu proč je nechci!!!! Teda výmluvu ne... ale nějak slušně ty prasátka poslat kamsi :)

Já nevim, jestli to vypadá, že jsem nějak vybíravá nebo namyšlená, že taky ke každýmu nejdu... ale u každé rodiny sem měla dobrej důvod proč tam nechci. Je pravda, že mě v jednu chvíli hodně mrzelo, že jsem odmítla tu první, protože ta se s každou novou rodinou zdála ideálnější a ideálnější... pak přišli kaliforňani, který mě nechtěli.. a pak přišli kluci od Bostonu - ty sem fakt chtěla. Ale bohužel. Nemůžu mít všechno na co si ukážu. A když si můžou vybírat oni.. tak si můžu vybírat i já! Panebože vždyť je to rok daleko od všech, tak by snad VŠICHNI (včetně pracovníků SA) měli pochopit, že nepudu do každýho chlívku, kterej se mi nabídne.. ke každýmu debilovi, kterej se ozve... ke každý rodině, která ani neví, že má děti... a ke každýmu náboženskýmu fanatikovi!

Sem se asi rozčílila :) Prostě 12 rodin je hodně. Ale ne všechny jsem odmítla já!!!!

Důvod odmítnutí

2. října 2010 v 10:12 Vybírání rodiny
Důvod odmítnutí mě velice pobavil... ale zároveň jsem ráda, že mi to napsali tak upřímně. Už se těším, až mi bude volat p. Dubšová z Brněnské centrály SA!!!
Takže... proč, že mě ta úžasná rodina nechtěla? S dovolením už to sem budu psát v překladu...

Ahoj Jano,
zaprvé bych ti chtěla poděkovat za všechny emaily, skype rozhovor a veškerý čas, který si strávila s naší rodinou. Rozhodnutí, vybrat si někoho kdo bude žít s naší rodinou po celý rok, je velice složité. Opravdu tě máme rádi. Líbily se nám tvé rozsáhlé zkušenosti s dětma, že jsi aktivní a máš spoustu společného s naší rodinou.
Kluci si s tebou tak rádi povídali! Nakonec jsme se rozhodovali mezi tebou a ještě jednou francouzskou holčinou. Vybrali jsme si jí z určitých důvodů, které se nám pro naši rodinu zdály lepší, jelikož si myslíme, že si velice krásná slečna.
Do profilu ti napíšeme velmi pozitivní komentář, aby to další rodiny, které se ti ozvou viděly.
Doufám, že si najdeš rodinu, kterou hledáš a splní se ti sen bydlet v US.
Měj se,
Ellen ...

Takže tim mi chtěli říct, že sem neskonale KRÁSNÁ a kdybych měla SEBELEPŠÍ zkušenosti s dětma, tak mě nechtějí? Díky! Pro příště vim - NO SKYPE, NO WEBCAM!!
A nebo YES SKYPE, YES WEBCAM - ale vyraženej aspoň jeden zub, příp. neučesaná, neupravená, špinavá.
Ale je fakt že France X Czech Republic - je naše malá zemička zapomenutá :(

Achjooo

1. října 2010 v 19:38 Vybírání rodiny
No, takže sem si zase nasrala do bot :D Já si s nima prostě nebudu skypovat. Pokaždý když si s rodinou skypuju, tak mě pak odmítnout.. to mě přivádí na myšlenku - PROČ? Takže sem teda milé rodině s úžasnýma chlapečkama napsala, že to je nemilé, že mě nechtějí a že bych se ráda zeptala proč...
Smála sem se jak idiot.. zajímalo mě všechno.. ptala sem se na všechno.. kluci se se mnou úplně v pohodě bavili.. Ellen se se mnou taky v pohodě bavila, smála se a byla nadšená.. teda teď bych řekla, že byla "nadšená". Američani se umí tak hezky přetvařovat. Takže buď to sem tak hnusná, že mě nechtějí v rodině a nebo naopak tak krásná.

Pomalu přestávam mít chuť někam jet. (Předpokládam, že to je jen chvilková záležitost z nasrání, že bych ráda aspoň jednou věděla důvod!!!!!)

Skypování s dětma

1. října 2010 v 13:53 Vybírání rodiny
Tak jsem se rozhodla, že napíšu nějaký článek bezprostředně po rozhovoru, dokud sem plná dojmů.. pak zase nevim, kdy budu mít čas.
Takže. Co říct. Skypování bylo parádní. Kluci sou úplně úžasný a "mamča" taky. Povídali sme si spolu přes hodinu. Kluci mi ukazovali jejich autíčka, obrázky a dokonce mě provedli i po jejich domku :) Mam z toho úžasnej pocit a kéž by si mě vybrali. Tady si myslim, že by nebylo čeho litovat. Kluci byli hrozně zvídavý a pořád se mě na něco ptali. Protože rádi lyžujou (a já taky), tak je zajímalo jaký mam lyže a jestli si je vezmu sebou a jakou mají barvu. No a když sem jim řekla, že si lyže díky velikosti sebou nevezmu, tak hned začali vymejšlet, jak se to udělá, abych mohla lyžovat a říkali mi, kde jsou krámy a jaký lyže si můžu vybrat :) Sladký. Nebyli to žádný haranti. Hezky seděli před kamerou a povídali mi o škole, o zájmech, o jídle, o filmech co maj rádi, atd. Dokonce mi i zazpívali :) Ještě že sem nemusela zpívat já :D
Mamča mi řekla, že jí mam napsat email jakej z toho mam pocit a jestli chci teda bydlet s nima. Tak sem jí rovnou řekla, že bych s nima ráda bydlela a strávila s nima rok či dva. Tak ona hned "yipeeee, she wants to live with us" a Jack "hurrah, I´m so happy" :-) Ale pak nevim co bylo ... takže jim přece jenom napíšu email, páč mam ještě dvě otázky a řeknu jim, že budu "very happy" když si mě vyberou :)
Takže teď doufam, že to vyjde!