Vízum

26. října 2010 v 18:13 |  Před odjezdem
No tak jak by to vypadalo, kdybys se nepochlubila!!!

DOSTALA JSEM VÍZUM, JUCHŮŮŮŮŮŮŮŮ

Ale teď hezky od začátku.... ráno jsem se vzbudila, šla jsem na záchod... dobře, takových podrobností vás ušetřim

Když jsem vešla do "areálu" ambasády tak jsem si nemohla nevšimnou velkého počtu policajtů. Někteří prohledávali auta, které tam jeli, jiní stáli u dveří. Možná jsem se měla podívat i na střechu, třeba tam byli odstřelovači  Cítila jsem se jak v americkým filmu. Když jsem si chtěla otevřít dveře do budovy ambasády tak mě zastavil jeden fízl, ať si koukam stoupnout do fronty. Tak jsem stála u zdi, ještě s dalšíma lidma. Venku, na mrazu! Nutno poznamenat, že jsem nemocná. Ale co bych si pro vízum nevytrpěla
Po půl hodině čekání přišel jeden policajt a začal si nás odškrtávat a mohli jsme vstoupit na posvěcenou půdu. Vevnitř jsem odevzdala mobil a sluchátka. Pepřák mi zůstal  (možná sem toho měla využít a všechny je tam zneškodnit ). Pak jsem prošla rámem a OK. Dostala jsem kartu, tu sem si připla ke svetru a mohla jsem se odebrat do 1. podlaží.
Tam jsem odevzdala nadepsanou obálku se svým jménem, ústřižek o zaplacení 185 kč, 140 dolarů (může se platit i v kč), pas a potvrzující stránku o vyplnění DS-160 .
Potom jsem si sedla a čekala sem. Po chvilce čekání si mě zavolala američanka (moc milá!), u ní jsem nechala otisky svých prstů. Zase sem si sedla a čekala sem a pak si mě k samotnýmu pohovoru zavolal moc milej pán!!!!!! Suuuper! Zeptal se mě asi na dvě otázky (samozřejmě v angličtině): Byla už si někdy au-pair? Plánuješ v USA studovat? .... Dobře, tak pas ti příde do 3 dnů. A já tam začala skákat a křepčit  Dobře, tak horký to nebylo. Roztáhla jsem úsměv od ucha k uchu a řekla mu DĚKUJU. Protože potom už mluvil česky.
U druhýho okýnka byla jiná holčina. Taky aupair. Taky jsem jí pak odchytla  A ta se bavila s tou paní (u který sem dávala otisky) a ta tam byla poměrně dlouho, odpovídala na spoustu otázek (ale byly primitivní).

Takže pohovor na ambasádě byla bomba! Fakt to bylo super

Tohle všechno jsem si brala sebou a nakonec jsem potřebovala jen minimum toho všeho. Dokonce ani fotku nechtěli.  

Takže ještě zmiňovaná holčina, kterou jsem tam odchytla... ani nevim jak se jmenovala, ale to je jedno. Letí taktéž 15.11. do USA, ale dřívějším spojem ještě se dvěma holkama. Proč já letim sama?  Slečna byla v jednu chvíli fajn a v jednu chvíli taková nepříjemná, tichá, nedružná  Když jsem jí řekla, že letim do Texasu... tak mi řekla, že tam jsou KOMUNISTI, OTROCTVÍ a žijou tam BASTARDI. Tak od tý chvíle si o ní myslim svoje. Ona letí do Severní Karolíny. Tak jsem jí řekla, že ze Severní Karolíny jsem měla asi 4 rodiny, a že v tom státě vůbec nic není. Tak ona mi řekla, že je z toho nadšená ... taky říkala, že tam už OTROCTVÍ nemají, ale v těch jižnějších státech jo. Kde to vzala proboha???? No nevadí. Jak říkam, chvíli byla hrozně v pohodě a pak jí jakoby přeskočilo  Každopádně já sem teda z Texasu fakt nadšená a to jako opravdu!!! Je to velkej stát, já budu žít u velkýho města (velký skoro jako ČR) a v blízkosti mam další velká města. Taky mi řekla, že 3 děti jsou hrozně moc... ona má dvě. Já v tom až takovej rozdíl nevidim.  Hlavně ona má 3-roční holčičku a 3-měsíčního chlapečka. No nevim kdo bude mít víc práce
Abych to uzavřela tak radši poletim s ní než sama. Ale letim sama, asi mam samotku. Protože jsem takovej společenskej, družnej a sympatickej člověk. Tak si asi vystačim nebo co

PÁNI! Já jsem tak nadšená, že mam vízum a když mě nezastaví imigrační, tak už nic! Těšim se na "moje" dětičky i na moje nový "rodiče"! Těšim se na všechno a na všechny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama