Listopad 2010

Hodina pravdy

30. listopadu 2010 v 2:56 Můj život v Texasu (1)
Dneska jsem si řekla, že jim řeknu, co se tady děje, že budu upřímná... když nastala hodina a minuta pravdy, nějak jsem to ze sebe nedostala.. ale oni vždycky přijdou - "hey, how are you?" ... good (jak jinak) ... "how was your day?" ... as usual (jak jinak) ... víc to neřeší. Takže mě je blbý pak vyrukovat s tim, co mi ty zmetci tady dělají. Přijdu si jako bych je otravovala. Já chápu, že jsou unavený... ale já taky!!!

Dokonce jsem si založila stěžovací deník. Je to deník do kterýho si v bodech píšu to, co mi přes den děti udělaly a co si myslim je naprosto nepřijatelný a taky to, co mi prostě vadí a chtěla bych to zlepšit.

Takže jsem jim pak řekla jenom, že chtěly jít na hřiště a pak hned zpátky, že máme problémy s jídlem a to je všechno co sem ze sebe dostala. Když oni se zeptají na otázku a pak je na nich úplně vidět, jak čekají co nejkratší odpověď... a pokud na někom vidim, že se se mnou nechce bavit, tak na něj víceméně s..u :-) Protože já to v sobě necham bublat a pak řeknu všechno najednou a hodně naštvaně!

Eli se pak choval jako zmetek, tak mu Shelley říkala, že pokud se nebude chovat vhodně, tak že odejdu a on se bude muset vrátit do "daycare"... takže sem přikyvovala!

Teď se koukají na televizi. Děti řvou jak vyšinutý, televize je hrozně nahlas (sotva slyšim rádio co mam puštěný), rodiče řvou jak blázni... americká idylka...

Super nanny

30. listopadu 2010 v 2:49 Můj život v Texasu (1)
Colinovi a Shelley spadla brada, když zjistili, že jsem vyprala veškeré dětské prádlo (bylo toho 9 várek, naprosto narvaná pračka pokaždý), složila jsem ho, uvařila, umyla a uklidila nádobí a obstarala děti .... hahaha... mě na tom nepřijde nic divnýho. Pere pračka, suší sušička, nádobí meje a suší myčka, já sem jenom to oblečení složila a měla jsem den s dětma jako obvykle. Prostě haranti. A vaření? Na rychlo jsem dělala špagety, kuřecí maso a zeleninu k tomu. Při vaření jsem si vzpoměla, že Colin kuřecí nejí, takže jsem dělala ještě rybu. Jak jsi to všechno stihla???
Oni měli přijít až v 7 a než by uvařili tak já bych asi byla na prášky :) Všechno jim tu totiž hrozně dlouho trvá.
Na konci mi to pochválili... škoda :-/ Protože sem si říkala, že kdyby mi třeba vynadali nebo tvrdili, jak se to nedá jíst, tak bych si sbalila kufry. Hmm, muj plán mi nevyšel :-D

Vzhledem k tomu, že matka s otcem pracují celý den a děti téměř nevidí, když přijdou z práce začne obvyklý humbuk, řvaní a ječení. Poté Colin vaří (dnes tedy ne) a Shelley je u počítače (říká, že pracuje, ale divný je, že si pokaždý při tak tvrdý práci stihne změnit status na FB a odepsat na všechny komentáře co tam má). Dětí si vůbec nevšímají. Potom je hodí do postele (bez koupele). "Všímají" si jich v pátek, kdy mají movie night. Tzn. že sedí v obýváká na gauči a koukají na televizi. A nebo v sobotu, kdy mají "game night". To zas spočívá v tom, že rodiče hrajou nějakou hru "pro dospělé" a děti se koukají. To si nedělam srandu :-D
Já si jich na konci dne taky nevšímam, protože mít je na krku tak dlouho je opravdu nad moje síly. A navíc když přijdou z práce, tak mi končí muj pracovní den.

Dnes jsem tedy byla s dětma přesně od 6.28 - 19:34. A ano, mam toho až nad hlavu!


Jak se snažim a jak to nepomáhá

30. listopadu 2010 v 2:47 Můj život v Texasu (1)
Vzhledem k tomu, že si tady pořád stěžuju, jaký to jsou nevychovaný zmetci, tak bych taky mohla dodat, jak se tady snažim (s prominutím jak debil).

Děti si většinou "hrajou" samy. Není to proto, že bych si s nima nechtěla hrát, ale nestojí o to. Když přijdu s nějakou aktivitou nebo se chci zapojit do jejich hry, tak zesílí jejich řev (zesílí proto, že jejich hraní je jeden velkej řev). Zkoušela jsem na ně malování - jsou tu pastelky, fixy, voskovky, tempery, vodovky, omalovánky, papíry, vystřihovánky a mnoho dalšího - NE! Zkoušela sem s nima zpívat - NE! Zkoušela jsem s nima tancovat - NE! Zkoušela jsem jim číst knížku - NUDA! Vydrží to asi tak 3 minuty... Největší zábava (přesto se to neobejde bez křiku) je Wii....

Každej den sou problémy s jídlem. Nemůžou si vybrat co chtějí jíst, když si vyberou, tak to prskaj, plyvou, hážou po mě...

V přihlášce bylo psáno, že děti milujou procházky a rádi si hrajou na hřišti... když chci jít na hřiště, tak jedině AUTEM. Dojedeme na jedno hřiště a začne řev, že tady na to nechtěly, že chtějí jít jinam... a nebo že chtějí jít prostě domů, bez důvodu.

Všimla jsem si, že v lednici je nějaký těsto na cookies. Koukala jsem se na návod a příprava spočívá v tom, že těsto ve tvaru válečku se nakrájí, posype se tim co kdo chce nebo co má rád a strčí se to do trouby. Ooo, jak těžké! Zkusila jsem na ně, jestli nechtějí vařit... NE! (Eli dodal: "to budeme stát v kuchyni?")

Přesto, že nám na školení říkaly, že nemáme hrát na schovávanou (je to nebezpečný, nevíme kde dítě je), zkoušela jsem je na to nalákat - NE!

Pak na honěnou... ABSOLUTNĚ NE! To by musely běhat :/

Zkoušela jsem za nima běhat po kolenou (bojí se mě a nastává obrovská scéna), zkoušela jsem hrát na vojáky, na dinosaury, na aligátory, na princezny, na tátu a na mámu.... NE!

Jediný, co se tu dělá: 1. Wii - jenže se pokaždý nemůžou dohodnout co budou hrát nebo kdo bude hrát (tzn. řev)
                                  2. Hraní před domem - tam občas jdem, ale moje děti fakt řvou (stydim se za ně) a neposlouchají (přijde mi to nebezpečný vzhledem k tomu, že je to v ulici. Sice sem moc aut nejezdí, ale když nějaký přijede..... toho jaký to jsou spratci si všimli i sousedi od vedle, jejichž děti si s mýma snaží hrát, pan Mexičan a paní Mexičanová. Každej den se mi ptají jak se mam, jestli je to všechno ok, že vidí že mě neposlouchají, že kdykoliv můžu přijít....)
                                  3. Hraní si s polštářema u gače (spočívá to v tom, že vyhážou z gauče všechny polštáře a roznesou je po baráku a já to pak uklízim)

Takže mi neříkejte, že se nesnažim! Snažim!

14 dní v USA

29. listopadu 2010 v 5:19 Můj život v Texasu (1)
Yes! Dneska je to přesně 14 dní, co jsem v USA. Uteklo to hrozně rychle. Tenhle týden jako blázen. O děti jsem se starala pouze v po, út a ve středu ráno. A byla jsem z toho na prášky! Na příští týden jsem dostala rozvrh a můžu si všimnou, že příští týden mam děti od PO-ČT od 7-18, v pondělí dokonce od 7-19!!!!!!!! Nebudete pracovat víc jak 10 hodin denně... praví smlouva, haha.

Pokud nepracuju trávim čas mimo dům. Buď nakupuji, jdu na procházku nebo do parku s Coreldou či sama. Hlavně pryč z domu! Tady se POŘÁD křičí, histericky ječí, brečí, lítají tu facky,... není to tu hezký místo pro život. Člověk už má tak rozhozený nervy (i když se to trochu lepší) a teď si 24 hodin denně přijde jako ten třetí u hádky dvou lidí. Takovej ten nepříjemnej pocit... nevim jestli to znáte.

Myslela jsem, že určitou část svého volna občas budu trávit s rodinou. Ale s touhle určitě ne. Trávim s nima čas u večeře. To je asi tak 20 minut (max). Dýl to není k vydržení. Neumim to víc vysvětlit, ale když jsem s nima, tak se mi chce pořád brečet, jak neustále řvou a ječí a nebo cedí nadávky mezi zuby.

Oni u večeře stráví třeba i dvě hodiny. Ale já si snim svoje a jdu do pokoje. Hned na začátku jsem jim řekla, že na tohle si nikdy nezvyknu... a ani nechci. Já mam ráda večer svuj klid. A ne že budu večeřet od půl 8 do půl 10. Pokud by to ale byla klidná večeře, kde všichni spořádaně jí a povídají si, tak bych s tim možná neměla problém. Nebo bych se snažila navyknout na americký styl večeření :-)

Shelley se mě pořád ptá jestli je všechno OK. Já říkam, že jo. Asi je to moje blbost, ale já prostě nedokážu říct - hej, vadí mi jak tady pořád ječíte.... hej, vadí mi ten váš bordel.... hej, vadí mi ty vaši fakani, kterou neposlouchaj... sorry, ale nechci s váma trávit čas, protože to není příjemnej čas, ale já to beru jako utrpení... Už vidim ty jejich kyselý ksichty, jak se jim to nezdá! Nač si dělat problémy...

Už je pozdě, jdu spát... tak mi držte palce na zejtřek :-)

Dobrou

Rozvrh

29. listopadu 2010 v 5:02 Můj život v Texasu (1)
Rozvrh obsahuje pravidla, co dělat a nedělat, příp. jak to dělat :-)

1. Pomoct - s přípravou jídla (to bych dělat neměla, ale budiž)
                - prostřít stůl
                - naplnit a vyprázdnit myčku na nádobí
                - vynášet koš a třídit odpadky
                - uklízet po sobě (dovolte abych se zasmála!!!... spíš oni by po sobě měli uklízet)
                - udržovat pořádek v obývacím pokoji (s prominutím jděte doprdele a podívejte se jakej tam máte bordel)

2. Můj pokoj - udržuj jej v čistotě
                    - nezapaluj žádné vonné svíčky apod. díky Dylanově alergii
                    - dej nám vědět, co dalšího ti můžete pořídit do pokoje, aby ses v něm cítila dobře

3. Moje koupelna - udržuj v čistotě (je to tvoje koupelna; někdy jí mohou použít děti, příp. hosté pokud se zdržují v gameroomu - tady jsem jí řekla, že mi děti šahají na věci a že mi jich pár zničili, a že bych teda byla ráda, kdyby používali svojí koupelnu...)
                            - dej nám vědět pokud ti dojde šampon, sprchový gel, mýdlo, pasta, atd.

4. Prádlo - máš vlastní set ručníků a osušek (uklízečka ti je vymění, ale ty si je sama vypereš)
               - byli bychom rádi, kdybys prala a skládala dětské oblečení; pokud je vypereš a složíš, já (Shelley) je dám na správné místo, je to velká pomoct pro mě a méně práce pro tebe

5. Úklid domu - snažíme se udržovat v domě pořádek (HAHAHA)
                      - byli bychom rádi kdybys dětské hračky uklidila tam, kam patří než ti skončí "služba"
                      - uklízečka chodí každých 14 dní!!!!! (na začátku mi bylo řečeno že chodí 2x týdně)

6. Když opouštíš dům - zamkni dveře
                                   - zhasni světla
                                   - zavři okna
                                  
7. Návštěvy - vždycky se zeptej pokud chceš někoho přivést do domu
                   - představ nás (tohle mi přijde vtipné)
                   - žádné návštěvy, když pracuješ (pokud předem nebylo domluveno)
                   - žádné návštěvy, pokud jsme pryč z města (pokud předem nebylo domluveno)
                   - žádné přespávání návštěv bez předchozí domluvy

8. Večerka - ve 23.00 pokud pracuješ
                  - když máš day off je to na tobě, dej nám prosím vědět, abychom se o tebe nebáli

9. Telefon/adresa - abychom zůstali v kontaktu, když jsme pryč z domu, dali jsme ti mobilní telefon - dobíjej baterku
            - snaž se psát co nejméně svým přátelům v pracovní době
            - mobilní telefon je pro psaní nebo volání pouze na území usa
            - pro mezinárodní hovory používej svuj vlastní telefon nebo počítač
            - prosím nedávej naši adresu nikomu kromě rodiny/přátel z Čech
            - nedávej adresu novému známému

10. TV a počítač - nechceme aby se naše děti dívaly příliš na TV nebo video během dne; během tvé pracovní doby je povolena 1 hodina tv
                          - hrát wii mohou také max 1 hodinu
                          - nechceme aby se těmto aktivitám věnovali každý den 2 hodiny

11. Auto - máš svolení používat auto v pracovní době (odvézt děti do/ze školky, do knihovny, do parku, atd.)
              - pokud chceš vzít děti z města, prosím zeptej se na svolení
              - jako člen rodiny můžeš používat auto i když máš volný čas/den; prosím zeptej se na svolení
              - nikdy nenech nikoho jiného řídit naše auto
              - nechceme, aby děti jezdili s někým jiným; jsi jediný člověk, kterým se mohou nechat vozit
              - pokud budeš mít nehodu volej 911, pokud nebudeš moct zavolat (budeš zraněná), ať zavolá někdo jiný 911 (to je dost logický :-D)
              - pokud se auto rozbije zavolej nám
              - až bude nádrž skoro prázdná, doplň ji, schovej si účtenku, mi ti to proplatíme
              - papír o pojištění je v autě
              - nenechávej jídlo a pití v autě; odpadky haž do odpadkového koše, který se nachází v přední části vozu

12. Bezpečnost v autě - zákaz kouření a pití v autě
                                    - 3x zkontrolovat jestli jsou děti pořádně přikurtované ve svých sedačkách
                                    - nikdy nenechávej děti v autě samotné
                                    - dodržuj rychlost
                                    - pokuty za nedodržení rychlosti nebo špatné parkování si budeš platit sama
                                    - buď především opatrná při vjíždění do naší ulice, je tu spoustu dětí

13. Sportovní vybavení - můžeš používat kolo, stejně tak rotoped
                                     - Eli může jet na kole na hřiště, ale buď opatrná, především při přecházení silnice
                                      - míče (fotbalový, basketbalový, baseballový a další) můžeš kdykoliv využít, stejně tak baseballovou rukavici

14. Jídlo - děti se chovají lépe, když sní proteiny ke snídani nebo obědu (nebo obojímu) místo cukru
              - nemohou pít džus celý den, max 3 sklenice džusu, potom jenom mléko nebo vodu
              - nedávej jim moc sladkostí
              - dej nám vědět jaké druhy jídla ráda jíš, my je koupíme
              - můžeš jíst a pít všechno co je v domě (kromě alkoholu)
              - pokud něco dojde, zapiš to na nákupní seznam
              - někdy můžeš jít nakupovat, uschovej si účtenku, proplatíme ti to

15. Bazén - než vezmeš děti poprvé do bazénu, chceme být u toho, abychom viděli, jak se umíš postarat o 3 děti u vody
                 - pokud si hrajete na zahradě, musíte být všichni na jednom místě (pokud si kluci hrajou u bazénu, Caroline nesmí být na houpačce,..)
                 - Eli musí mít rukávky a Caroline vestu
                 - bazén můžeš využívat i když máš volno, i s přáteli

16. Komunikace - pokud nerozumíš něčemu co řekneme, vždycky řekni a my ti to zopakujeme nebo vysvětlíme
                          - pokud budeš frustrovaná nebo vystresovaná z dětí, dej nám vědět, pomůžeme ti
                          - prosím komunikuj s námi na konci dne o aktivitách, jídle a spánku - můžeme ti pomoci, pokud něco není podle tvých představ
                          - prosím mluv s námi a komunikuj o svých pocitech
                          - budeme rádi, když s náma budeš trávit rodinný čas, pomůže nám to tě poznat a stejně tak poznáš ty nás

Jsme rádi, že jsi se stala členem naší rodiny a jsme naklonění otevřené komunikaci, abychom všichni měli úspěšný rok.

Zmrzlej hubeňour

27. listopadu 2010 v 4:05 Můj život v Texasu (1)
Po dnešku jsem zmrzlá jako sobolí hovno   Celý předchozí týden jsme tu měli 30° (někdy i přes) a dnes 13°??? Možná, že to během odpoledne stouplo i na 15° :-/ Zítra má být opět přes 25°. Everything is bigger in Texas... Everything is possible in Texas.

Mam hlad! Teda nemam hlad, vaří tu dobře... ale mam chuť na český jídlo! Českej chleba... topinky... langoše... svíčkovou... houbovku... houbovej gulášek!!!... vošouchy... a to všechno od maminky

Nechutná mi ten jejich měkej chleba. Sladký brambory je něco neskutečně odpornýho. Stejně tak ten jejich syrup co si lejou na chleba či palačinky a arašídový máslo nebo co to je? Bléééé.
To je asi tak všechno co mi tady nechutná, zbytek není tak špatnej. Colin vaří výborně :-)

Stejně když si stoupnu přes zrcadlo a vytáhnu všechny špeky na světlo, tak musim říct, že se zmenšujou  Díky nemocnici a USA mam jistojistě aspoň 6 kilo dole. Paráda. Babi ty to nečti :-)

Jak to vlastně probíhá?

26. listopadu 2010 v 23:33 Můj život v Texasu (1)
Zajímalo by mě, jak probíhá změna rodiny. Koordinátorka mi psala, že jí mam zavolat, až budu na klidným místě...

Shelley s Colinem zrovna uklízí... takže je takový zvláštní říct, že tam mají bordel, když zrovna teď uklidili. Hadry a zmatek sou tu teda všude pořád (odpadky už na zemi neleží). Oni přímo drhnou podlahu. Stejně tak děti. Moje ségra když je vidí, když si s ní skypuju, tak mi tvrdí, jak jsou úžasný... stejně tak úžasný jsou, když přijde nějaká návštěva. Ale jakmile jsem tu jenom já a nebo i rodiče, to byste měli slyšet! Od rána se tady křičí a brečí. Nonstop.

Nevim proč, ale pokaždý si říkam, ještě to tu zkusim, ještě to tu zkusim... přitom vim, jaký to tu je! A rozhodně se to nezmění.

Ale je fakt, že jsem si za ten tejden stihla Katy (a celej Texas) naprosto zamilovat. A nedovedu si představit, že bych se měla přestěhovat jinam.

CO MYSLÍTE VY?

-

1. Děti jsou parchanti. Naprosto neuvěřitelný. Já jsem z toho pořád v šoku. Vůbec neposlouchaj, což může bejt v některých situacích nebezpečný a já pak můžu mít hodně velkej problém (pokud se jim něco stane).
2. Zmatek a nepořádek v baráku. Hodně velkej. Teď uklidili odpadky, drobky a podobný ze země. Ale oblečení je pořád na stole, na gauči, na křeslech, všude.
3. Vadí mi, že mi děti lezou do pokoje a do koupelny - hrabou a používají moje věci!!!
4. Je tu hroznej hluk. Pořád tu někdo křičí (buď děti nebo rodiče na děti), brečí a nebo histericky ječí!

+

1. Muj pokoj. Je nádhernej.
2. K dispozici auto - to je vždycky výhoda.
3. Katy, je to velký město se spoustou možností. (Ale samozřejmě takových měst tu může být víc)
4. Rodiče jsou fajn. (Zatim)

Pátek, krásný to den!

26. listopadu 2010 v 23:17 Můj život v Texasu (1)
Dnešní den se mi mooooc líbil! A to proto, že jsem byla opět celej den bez dětí a nakupovala jsem -> black friday :-) Nenarazila jsem zrovna na moc slev, ale to mi bylo jedno, já jsem šla prostě nakupovat, pátek černý nebo bílý :-P Ani v tom obchoďáku nebylo tolik lidí, myslela jsem, že to bude horší.


Koupila jsem si peněženku, nějaké "řetězy" kolem krku :) pár triček, drobnosti ve victoria´s secret a pár dalších drobností, které pošlu do čr.

Cestu tam i zpátky jsem zvládla v pohodě. Myslela jsem, že zabloudim, ale bylo to ok :-)

Obchoďák byl opravdu veliký. A když říkam veliký, tak myslim OBROVSKÝ.

Tak tohle teda ne!

26. listopadu 2010 v 0:07 Můj život v Texasu (1)
Můžu vám říct, že jsem se definitivně rozhodla, že měnim rodinu!!! Napsala jsem koordinátorce jaké jsou možnosti. Ráda bych zůstala kde jsem, tzn. v Texasu, u Houstonu. Mam tu Coreldu, bezvadně si spolu rozumíme :-) Tak uvidíme co mi odepíše. Dneska je Thanksgiving - takže to mi určitě nenapíše. Amíci tenhle svátek neuvěřitelně žerou. A zejtra je black friday a to nevim jestli se počítá ke dnem, kdy se nic nedělá :-)

A proč jsem se vlastně tak rozhodla? To víte, že mam na starosti malý zmetky... to, že je v baráku bordel to nevim jestli sem tu někde zmiňovala. Ale když jsem se vrátila z kina a šla jsem si do kuchyně pro jídlo, tak po kuchyni (na zemi i na stole) byly rozházeny sáčky, pytlíky, obaly od různých výrobků, chleba, drobky, muffiny, cibule, použitý plenky ... mě tohle přijde prostě strašně nechutný!!! (A to jsem zmínila jen kuchyni.. takhle to vypadá po celým baráku). U nás doma uklízíme :-) A hážeme věci do koše. Takový my sme šikovný!!! Nehledě na to, že pes sere a chčije po domě, kde se mu zlíbí. Je to zvíře a když ho nepustí ven, tak co má dělat :-/ Děti taky neví kde mají boty nebo oblečení, válí se to totiž všude možně. A ty au-pair hledej!

Prostě tohle nejde.

Každopádně celkově se mi tu opravdu začíná líbit. Prostě Texas je fajn :-) Dneska jsme byly s Coreldou v kině a hned jsme zkoukly dva filmy. Jeden se jmenoval Skyline a věřte mi, byla to kravina, která se jen tak nevidí! A to druhý se jmenovalo Tangled, pohádka ve 3D a to bylo krásný :-)

Starosti a radosti v Texasu

25. listopadu 2010 v 2:53 Můj život v Texasu (1)
Dneska jsem si zase pobrečela do webkamery mamince :-) Měla jsem ty malý potvory na starosti dopoledne, asi tak na 3-4 hodiny. A bylo to vyplnění histerickým ječením, řvaním, brekem, hádkama, bitkama, ................. Citliví lidi jako já by neměli jezdit do USA jako au-pair. Další rada asi je, mějte na starosti jenom jedno dítě. Klidně si počkejte třeba třičtvrtě roku než se vám nějaká vhodná rodina najde, ale určitě to za to stojí. A jeďte nejdřív do Evropy a pak do USA (snadnějš se vrátíte, když se vám tam nebude líbit) :-) To tak několik rad.

Kdyby to někoho zajímalo, tak se zatim nevracim domů. Zatim se držim. Přece jenom každej večer, když už mam den za sebou, tak na to špatný zapomenu :-)

Dneska mě ale vytočili doběla. DOBĚLA! Jejich chování je strašný. Dneska po mě ten malej smrad mrsknul misku s jídlem, protože chtěl přidat a já si mu dovolila říct, že mu přidam až sní to co má v tý misce. Nebo jsme šli na hřiště.. cesta na hřiště trvá asi tak 10 minut. Nám trvala asi tak 45 minut a než jsme na to hřiště došli, tak si jeden vzpoměl, že se mu chce kakat!!!! Když si vezmu, že trvalo asi tak hodinu než jsme na to hřiště vůbec vyrazili (ječení, hádky, řvaní) a pak mi řeknou, že se jim chce na záchod (když jsem jim před odchodem Xkrát říkala "dojděte si na záchod"... nikomu se nechtělo!) ... no. Nicméně než jsme došli zpátky, tak jsme opět řvali na celej Texas. Takže jsme strávili těch několik málo hodin jenom ječením a řvaním. Dokonce jsem to svojí sestřičce natočila. Jenže to mi napadlo, až ke konci, kdy už byl zrzavej vyčerpanej a už to nebylo to co na začátku. Já bych se styděla dát takový děti na hlídání cizímu člověku. Hanbou bych se propadla, když vim jak se moje děti chovají! Ale Amíci jsou tak pyšný na svoje děti.

Odpoledne jsem si byla vyřídit social security number a řidičák. SSN mi přijde poštou a na řidičák musim znova, protože mi ho nedají když nemam SSN. Teda oni by mi ho dali, kdybych šla nejdřív pro řidičák a až pak pro SSN. Je to zmatený. Ale na tom úřade pro řidičáky jsem podepsala papír, že ještě nemam SSN, ale vzhledem k tomu, že jsem si jako první byla pro SSN, který mi přijde poštou, tak už ho jakoby mam, už jsem se zaregistrovala... takže když podepíšu papír, že SSN ještě nemam, tak prý LŽU :-D Nj, Amerika :-D

Dneska jsem taky hodila řeč se sousedem. On se tady chce bavit každej a každej mi mává, když vylezu z baráku, takže já mávam taky :-D Ale s timhle jsem si opravdu pokecala. Je z Mexika, ale v Americe už bydlí nějaký ty roky, takže mi říkal, že to mam teď těžký, že první tejden je nejtěžší... samozřejmě mi bylo nabídnuto, kdybych cokoli potřebovala, tak mam u nich kdykoli dveře otevřený - to už mi nabízela jeho žena :-) Pak se ptal na děti - protože je vidí před barákem jaký to sou svině!!! A pořešili jsme tak všechno. Ameriku, Mexiko, Čechy... :-D

Opět jsme měli výbornou večeři. Docela by mě zajímalo jestli mají takový dobrý večeře každej den a nebo jestli je to jenom první tejden, když jsem tady :-D To by mě mrzelo! Dnes jsme měli grilovaný párky, klobásky, hovězí a vepřový masíčko a žebírka.... mňam! K tomu bramborovej salát. Byli jsme pro to v obchodě, kterej si říkal swinging door. Byla to restaurace a zároveň obchod. A dejchlo to na mě atmosférou Texasu a konečně sem věděla, že jsem na správným místě! Už mi jenom chybělo osedlat bejka :-) No a taky jsem dostala margaritu. Přijde mi nějaká silná, takže se tu zmrskam asi po jedný skleničce, protože už jsem hodně dlouho nepila! Vlastně ani nevim, jestli třeba pořád neplatí zákaz doktora, jakože já a alkohol ne-e :-)

Zejtra půjdem s Coreldou do kina a v pátek se prát do obchodu :-) Buď bude spát ona u mě nebo já u ní. To je ještě na domluvě. Ale musíme bejt připraveni brzo ráno vyrazit do útoku :-D

Blýská se na lepší časy.

Pozitiva

24. listopadu 2010 v 3:23 Můj život v Texasu (1)

Co se mi tady líbí?

+ Nejvíc mě baví drtič jídla - možná se tomu říká jinak, já nevim :-) Občas jídlo nedojim a necham něco na talíři, abych si mohla podrtit :-D

+ Taky mě baví sušička prádla. Prostě se to jenom z jedněch dvířek přehodí do druhejch a za chvíli je sucho. A ani to není moc pomačkaný, jak sem si myslela :)

+ Zamilovala sem si, že mi z ledničky teče voda, led a pak jsou tam ještě další vychytávky, ale ty nepoužívam.

+ Líbí se mi síťky v oknech. Ty máme teda i v ČR, ale tady sou přece jenom ty tarantule, že jo :-D

+ Baví mě ta moje kára. Všechno je tam na čudlíky, takže až někdy nebude nějakej fungovat tak sem v koncích :-) Automat mam potrénovaj z Čech díky Péťovi, takže na tom nic novýho ani hubu-otevírajícího neshledávam. Ale je to fajn :-)

+ Dostávala sem velkej HUG, teď k tomu jako bonus dostávam i velkou KISS :-)

Uufff!!!

24. listopadu 2010 v 1:37 Můj život v Texasu (1)
Tak další den za mnou a můžu vám říct, že sem naprosto vyřízená. Musim teda říct, že děti dneska byly poměrně hodný. Hrály si spolu. Občas sme tu měly dost "veselo", ale občas i klídek :-) Při odpoledním spánku to bylo fajn, dětem jsem totiž pustila na počítači nějakou pohádku co chtěly a byl klídek a za chvíli mi tu oddychovaly :-)

Za chvíli mě čeká večeře. Vaří Colin. Teď už to vim. Stejně je mi ho líto :) On příde z práce a honem do kuchyně a vařit, pak obskakovat všechny při večeři, pak vykoupat děti, uspat děti, atd... před chvílí mi Shelley ukazovala jak funguje pračka a sušička a on tam přijde a zeptá se jí jestli nechce kafe a ona na něj vyjede, že proč se jí ptá teď, když nemá čas... To snad nemůže odpovědět???? No nic. Na mě sou hodný oba dva... pokud by nebyly tak si balim kufry, protože mít tu na starosti spratky a ještě poslouchat nějaký výtky vůči svojí osobě, no vůbec. Ale zatim je to v klidu :-) K večeři budem mít steak... no já vam nevim. Viděla sem to maso a nevim jestli to bude moje gusto :) Holt si dam hodně zeleniny a málo masíčka. No teď se mě přišel zeptat Colin jak si přeju udělat steak. Je to od něj moc hezký! Ale jak to mam sakra vědět, když to nežeru???!!!! Pomoooooc. Ze slušnosti asi snim steak i s flaksama, fůůůjjj.

Zejtra budu mít na starosti děti jen pár hodin, vlastně jen dopoledne, ale doufam, že budou dlouho spát :-) Potom mě čeká jít si zařídit social security number a pak hned texaskej řidičák. Shelley říkala, že kdyby se stala nějaká nehoda, tak že by mohl být problém s pojištěním kvůli mezinárodnímu řidičáku... čtvrtek byl měl bejt pohoda, oni jedou k sestře do Houstonu, já se tý slávy neúčastnim, protože máme sraz s Coreldou. No a v pátek nás čeká black friday a to jdem taky s Coreldou. Dohodly jsme se, že budem spolu chodit do školy. Ona se mnou na hodiny angličtiny a já s ní na hodiny psychologie :-) A navštěvovat budem odnož Houstonské univerzity v Katy. Protože pro ní je Houston moc daleko.

Víkend budu mít možná volnej. Protože proč pracovat, když budou doma, ne? Shelley se mě ptala jestli mam nějaký plány na víkend, tak zatim nemam, ale klidně si udělam! Corelda bydlí jen kousek ode mě :-)

Dneska si dam horkou koupel, plnou pěny a aspoň na chvíli zapomenu, že sem v USA a přenesu se zpátky do ČR

Klimatizace

24. listopadu 2010 v 1:21 Můj život v Texasu (1)
Všude v Texasu se používá klimatizace. Klimatizace se používá i tehdy, i když to není vůbec potřeba. Takže venku je třeba 30° a v obchodě krásných 20°, možná i míň, protože tam pokaždý mrznu.

Jinak je tu hrozný dusno. Strašný. Když sem šla ráno s Dylanem k autobusu (kterej se nám podařilo chytit), tak se mi i blbě dejchalo. Dovedu si teda představit, jak to tady vypadá v létě :-)

Co jsem se o sobě dozvěděla

23. listopadu 2010 v 4:18 Můj život v Texasu (1)
Za ten týden co jsem zatim strávila v USA jsem zjistila, že nedokážu bydlet s cizíma lidma a sdílet s nima koupelnu (a další místnosti). I když to mě asi trklo už v Plzni.

Taky bych řekla, že jsem hrozně hodná, až taková hloupoučká. Takže když mam nějaký problém, tak radši držim pusu než abych to někomu (kompetentnímu) řekla, protože lidi jsou urážlivý a já se nehodlam s někym hádat nebo si dělat zle.

V porovnání s ostatníma nejsem urážlivá ani náladová.

Usmívam se, i když mi do smíchu vůbec není.

Jsem stejskací typ :-)

A hlavně. Mam ráda svuj českej život. Mam ráda svojí rodinu a mam ráda svoje kamarády.

HROZNĚ MOC MI CHYBÍTE!!!!!!


Shelley a Colin

23. listopadu 2010 v 4:09 Můj život v Texasu (1)
Shelley a Colin jsou parádní lidi. Moc si s nima rozumim a jsem ráda, že jsem se dostala zrovna k nim. Kdyby si odpustili mít další dvě děti, tak by to tu byla bomba. Takhle to tu je teda jedna velká bomba :-/

Pořád se o mě zajímají. Chtějí vědět co mam nejradši za jídlo, co mají koupit, co bych chtěla dělat,... Dávají typy jak na děti a jsou prostě fajn. Kurňa proč musela porodit ty dva malý satany???

Co se týče jejich manželství tak bych řekla, že Shelley je hodně dominantní a většinu dělá Colin. Chudák :-D Je to dobrej chlap, velkej sympaťák. Stejně tak Shelley, ale Shelley když si sedne k večeři, tak prostě sedí. Takže se 100x zvedá Colin, aby podal dětem pití a nebo cokoli jinýho. Ale co je mi do toho ne, hlavně že se nemusim zvedat já :-D I když teda, párkrát sem se taky zvedla, abych ukázala, jaká sem dobračka :-)

Nejhorší au-pair všech dob

23. listopadu 2010 v 4:00 Můj život v Texasu (1)
Nemam ráda svoje děti. Prostě nemam. Jsou to nevychovaný spratci. Je to až neuvěřitelný co dokážou dělat. Oni sou v jednu chvíli v pohodě a pak najednou je chytne ten jejich amok, kterej je drží hodně hodně dlouho! Takže já na ně z vysoka ......

Dneska ráno jsme měli hned problém s Dylanem. Prostě nejel školní autobus. Takže jsem musela vzbudit ty spratky, abysme hodily Dylana do školy autem. Bylo to v pohodě. Až na to, že jsem nevěděla, kde ta škola je, navigoval mě Dylan, zaplať pánbůh, že ví, kde je jeho škola :-D

Pak jsem měla na starosti děti. Hráli si spolu, moc mě nepotřebovali, ale každou chvíli byl nějakej problém. Největší problém nastal, když měli jít spát. Přes dvě hodiny řev, řev a řev. Takže sem pak na ně řvala taky, bouchala sem s dveřma, zkoušela jsem na ně, že když pudou spát dostanou sladkosti nebo pudem na hřiště. NIC. Řev, ječení, kopání, škrábání, plyvání, humus!!!!! Seru na ně.

Takže jsme si "hráli" v gameroomu a pak taky před domem. Všechny děti si hrály, ale ty moje děti kromě hraní, taky řvali jak paviáni na celou ulici. Sousedi byli venku a já 100x nedělej tohle, nedělej támto, neřvi, neplyvej na mě, neplyvej na zem, nebouchej kamaráda, nechoď k sousedovi na zahradu, nehraj si s hřebíkama, atd... všechno to byly jenom zápory a všechno sem to říkala aspoň 100x a nic! Tak sem si řekla, dělejte si vy parchanti co chcete, mě to nezajímá, klidně se pozabíjejte, protože pak já aspoň budu mít klid!!!!

Ani nevíte jak ráda sem viděla přijíždět obří auto a v něm Shelley s Colinem!!!!!! SPÁSA! Den skončil!!

Se Shelley jsme pak byli v obchodě nakoupit nějaký jídlo. Omlouvala se, že normálně přes tejden nechodí nakupovat, ale že musí. Tak jsem jí ujistila, že to je v pohodě. Protože jsem si poslala pohledy (a taky sem vypadla z baráku) :-) Teda vám jsem poslala pohledy :-) Taky jsem koupila nový a řekla bych, že to tady mají nějaký předražený :-/ Ale to je jedno!!!  To já jen srovnávam s Čechama :-)

V obchodě se mi líbilo! U kasy byla paní co markovala zboží a pak pán, kterej ho skládal do tašek a pak do košíku. Velmi milé, to by se v Čechách nestalo. Včera když jsem si koupila tu tabuli tak mi ji pan prodavač odnesl až do auta :-)

Zjistila sem, že asi vaří Colin a ne Shelley, možná vaří oba, nevim, ale dnešní večeři dělal Colin a bylo to úžasný! A to co sme měli včera, ty kráso!!!!!! To bylo úplně neuvěřitelnýýýýýý. Jídlo je tu super, ale stejně bych řekla, že du na váze dolů, to bude ale asi z těch nervů. Jestli si na to někdy vzpomenu v obchodě, tak si koupim váhu :-) Možná bych mohla začít běhat, je tu opravdu pár krásných tras. Vypadnu z baráku, uklidnim se a něco uvidim :-) Možná aligátory. A to jako beze srandy! Když jsme šli včera nebo kdy na hřiště, tak jsme šli kolem nějakýho potoka a hned vedli bylo hřiště, který ale bylo celý oplocený, takže jsme ho museli celý obejít a já si říkala, že je to nějak divně udělaný. A to je proto, aby nenašli cestu na hřiště aligátoři :-D Normálně tam bydlí v tom potoce. Paráda! Snad nějakýho uvidim... možná by mohl sežrat jednoho z mých dětí, klidně obě dvě :-) To bylo ošklivý... opět. Jsou to opravdu neuvěřitelný spratci a pokud tu vydržim ROK, tak se mi prosím klaňte, jelikož já se sama před sebou klanět budu taky!

Dneska jsem poprvé v životě taky měnila plenky. Sem holka, takže asi vim od narození jak se to dělá :-D Ale je to nechutný... holky z koutku si vzpomenou jak ráda jsem chodila s dětma na záchod. Podle mě by si měl každej svuj zadek utírat sám. Navíc už jí budou skoro 3 takže bych ráda viděla nějakej nočník!

Den díkůvzdání budou slavit v Houstonu, u sestry. Samozřejmě jsem zvaná, ale Shelley ví, že nemam ráda tu jejich hlasitost a jakou dobu tráví u jídla, takže si ještě rozmyslim jestli chci jít. Ráda bych viděla tu horu jídla a jestli se u toho něco dělá. Ale zase bych ráda byla nějak zavčasu zpátky. Protože poslouchat ty parchanty (a usmívat se u toho) půlku dne to není moje gusto. Navíc předpokládam, že Den Díkůvzdání bude stejně nejspíš o krocanovi a pumpkin pie (pardon, ale mě nějak vypadávají český slovíčka). Vim jak chutná ten koláč a vim jak chutná krocan. Nevim jestli mi za to stojí bejt v "pozoru" celej den. Navíc mi slavili Den Díkůvzdání v New Jersey (co se týče jídla).

Neděle

22. listopadu 2010 v 4:09 Můj život v Texasu (1)
Dnešní den byl naprosto parádní :-) Skoro celej den sem byla bez dětí a to jako bylo hodně fajn!!! Se Shelley jsme byly nakupovat, měly sme sebou Dylana, ale jak už sem říkala, to je naprosto skvělej klučina. Děti se normálně u nákupu nudí a nebo chtějí skoupit všechno co vidí, ale on ne. Je opravdu hrozně moc hodnej :-)

Koupila "jsem si" fén, protože jsem zjistila, že ten muj z nějakýho důvodu nefunguje tak jak by měl. On se zapne, ale fouká tak, že se mi nepohne ani jeden vlas, takže vlastně neplní funkci vysoušeče vlasů. No prostě sem dostala novej :-D Pak sem taky chtěla kulmu na vlasy, protože ty svoje jsem nechala doma. Koupila jsem si taky věci jako je šampon na vlasy, kondicionér, koš na odpadky a tabuli, na kterou jsem si přišpendlila všechny ty co mam ráda :-) U kasy platila Shelley... cool!!! Řekla mi, že fén a kulma jsou věci, který POTŘEBUJU K ŽIVOTU V TEXASU, takže prostě platí ona. No dobře :-D Možná mi to tu chtěla ulehčit, možná si mě chtěla koupit, abych neodjížděla pryč :-D

Zejtra vstávam v 6.30. Poprvý budu vypravovat Dylana do školy. Asi budu brečet až ho budu vidět odcházet :-D Pak tu budu sama s dětma. To si zatim nedovedu představit. Od Shelley a Colina jsem dostala několik typů, jak je zabavit, kdyby to opravdu nešlo... Mam takovej pocit, že budu pracovat víc jak 10 hodin denně. A to jak už jsem řekla, absolutně nepřichází v úvahu!!!!!!!!!

Taky jsem řídila autobus :-) Je to paráda. A na parkování bych si mohla otevřít školu a vyučovat ho :-D Prostě to šlo velmi dobře :-)

Taky mi vadí, že večeří hrozně pozdě a hrozně dlouho. Večeřet ve 20.00 je pro mě opravdu pozdě a ještě k tomu večeří hodinu (!!!!) a já si nepotřebuju u toho povídat. Jsem zvyklá mít klid a tady ho rozhodně nemam a to mě vytáčí. Když zavřu dveře od pokoje, tak mi sem neustále lezou (bez klepání) a nebo pořád klepají.

Taky vám příde, že si pořád stěžuju???

Dobrý bylo, že dneska u večeře s náma byla Jessica. Holka, která hlídala děti, když si Shelley s Colinem někam vyrazili. Je to fajn holka. Nabídla mi, že zajdem někam na drink a taky, že se mnou půjde vybrat džíny. Snažila jsem se si jedny koupit dneska, ale Američani jsou tlustý lidi a na mě džíny nějak neměli :-/

Ve středu jdem s Coreldou nakupovat nebo do kina nebo někam. Sraz máme u nákupního centra v Katy. Moc se těšim!! NO KIDS.

Děti, dům, okolí a tak všechno možný

21. listopadu 2010 v 4:07 Můj život v Texasu (1)
Tento článěk začnu pozitivně. Děti asi spadly na hlavu, takže se toto odpoledne chovaly moc hodně!!!! Opravdu rozdíl oproti včerejšku a dnešnímu ránu. Hned to člověku zvedne náladu :-) Náladu mu taky zvedne, že je na internetu :-D

Co se týče přivítání na letišti, tak to bylo parádní. Všichni mě objímali a pusinkovali a tak :) Potom jsme jeli do restaurace. Mimochodem byla moc hezká (řekla bych celkem na úrovni) a jídlo bylo výborný.

Jinak děti mě pořád objímají, hlavně Dylan. Je to prostě zlato! I ty ostatní dvě. Každý ráno po probuzení, každý odpoledne po probuzení a každej večer před spaním :-) Vlastně to sou zatim jenom 3 dny, hmm vtipný :-D No nic. Prostě jsou hodný. Ale jakmile něco není podle nich nebo se začnou prát o nějakou hračku, tak začne úmorný ječení... pak slzy a tak. A když je člověk na nervy a ještě se pořádně nevyspal, tak je pak z toho špatnej :-D Nicméně, jsme si před chvílí u večeře užili hodně srandy, takže vlastně jsem ráda, že sem v týhle rodině :-) Jen by se ty děti mohli trošku uklidnit. Když říkam děti, tak myslim ty dvě. Dylana mi do toho netahejte :-)

Shelley vaří výborně, takže si tu opravdu pochutnávam. Až na to, že večeří hrozně pozdě. Vždycky až tak v 8 večer. To se mi moc nelíbí. Teda mě je to jedno, ale myslim, že mýmu břichu se to přestane líbit, až mi začne vyset přes pásek :-D

Počasí je parádní, ale to už jsem psala, tak vás nebudu provokovat.

Okolí domu je super. Bydlíme ve slepý ulici, v takovým "kruhu" a v každým baráku vedle jsou min. 2 děti, takže tu je veselo, což je dobře hlavně pro moje děti - mam od nich klid :-D Katy je opravdu krásný místo k bydlení. Zatim jsme byli na dvou hřištích a obě sou úplně super. Nevim jestli se vyblbly víc děti nebo já :-D Jeli jsme zatim okolo dalších dvouch, takže nevim kolik hřišť tu mají. Ale je to opravdu velký město. Myslim, že bych "náš" barák snad ještě ani nenašla. :-D

Ráda bych si procvičila jízdu v autě, takže zejtra to řeknu Shelley a snad to nějak půjde :-) Já si myslim, že není co cvičit. Jen asi parkování - co se týče velikosti auta. Ale točit volantem asi umim :-) Vlastně já sem dobrej řidič! Teď doufam, že si to nebude číst někdo z rodiny! Před mým odjezdem mě osočily z toho, že jsem naše auto odřela!!! Tssssss... já to nebyla a americkej bůh to ví!

Jinak se samozřejmě nezouváme - Amerika!

Teď mi ťukaly děti na dveře. Chtějí si se mnou hrát. Achjooo. Já to chápu, že je těžký pro ně pochopit, že chci bejt sama, ale tak to prostě je :-D Ani nevíte jak je krásný sedět na židli a jen tak si relaxovat a nemuset mít jedno oko napravo a druhý oko nalevo!!! A neustále říkat STOP, DONT DO THAT, DONT PUSH YOUR SISTER, DONT KICK YOUR BROTHER, LEAVE IT PLEASE, atd.

Jsem poměrně unavená, takže jdu spát.

Závěr: Rodiče jsou moc fajn. Dylan je fajn. Místo kde žijou je fajn. Moje náplň příštích dní je fajn (nákupy a meeting s mojí kamarádkou z Afriky). Zmetky jsem přejmenovala na děti :-)

Tohle sem nečekala ani v nejhorším snu!!!

20. listopadu 2010 v 21:57 Můj život v Texasu (1)
Takže asi budu první au-pair, která by se nejradši po 2 dnech u rodiny sbalila a jela někam hodně daleko!!!! Co se týče stejskání, tak to je ok. Nějak hrozně moc se mi nestejská, přece jenom je (rodinu) mam každou chvíli na skypu :-) Ale problém jsou ty parchanti!!!! Rodiče jsou naprosto perfektní a tatí mi říkal, že pokud sou rodiče dobrý, tak fakany mam brát jen jako přítěž a říkat si, že nejsou moji. Ale ty děti!!!!!!!!
7mi letej Dylan je úžasnej kluk. Hrozně moc bystrej a hrozně moc hodnej. Jeho chování je naprosto neuvěřitelný (v dobrým slova smyslu). Akorát, že o toho se víceméně starat nebudu, protože ten chodí do školy. SMŮLA! Z nějakýho důvodu je na něj mamka strašně zlá. Dylan něco udělá (čemu já vůbec nevěnuju pozornost) a ona se z toho může "posrat" a řve na něj. Je mi ho v tomhle dost líto.
Ale ty dva malý spratky, který budu mít na starosti 2 dny v tejdnu celej den!!!!!!! A pak ty ostatní dny vždycky jenom na chvilku, to je síla. Někoho tak rozmazlenýho a uječenýho sem v životě neviděla. V dětským koutku mi občas zvedaly mandle pěkně nevychovaný děti, ale když si to vezmu zpětně tak to byly zlatý časy!!!!
V tuhle dobu jsem uronila tolik slz, že to snad ani není možný. A to sem tady 2 dny. Jsem z těch fakanů opravdu na nervy!!!! Ráda bych nějak rodině sdělila, že si nepřeju, aby ty fakani lezly do mýho pokoje. Stejně tak, že s nima nechci trávit celej den, i když sem zrovna přijela, atd. Celej den v tom smyslu, že s nima nemusim bejt víc než 12 hodin, ale prostě ve smlouvě je psáno 10 hodin a i když nehlídam, tak jejich chování neodpovídá tomu, abych s nima chtěla trávit čas navíc. Nedá se to vydržet!!! Já to prostě nechci poslouchat.
Plán na další dny je asi takový - zkusim tady s nima bejt příští týden. Pokud se nezlepší chování dětí, tak si hledam novou rodinu! Mam úžasnej pokojíček. Mam úžasný nový "rodiče", mam skvělýho jednoho chlapečka, ale dva zmetky, který mi to tady opravdu znepříjemňujou. Vůbec se to nedá vysvětlit, jaký to tu je. Ale přála bych vám zažít půl hodiny s nima a cukalo by vám i s věcma, který máte položený na stole!!!!

Jinak dům se mi líbí (i když by si mohli trochu zorganizovat věci), zahrada je super, auta mají skvělý (budu mít k dispozici). Počasí je super!!! (Řekla bych, že je tak kolem 28°C). Dneska jsem se opalovala na lavičce zatímco si zmetci "hráli" na hřišti. "Hráli" u nich znamená, že ječeli, brečeli, řvali, prali se. Bylo mi trapně i za Shelley! Shelley ví (a vidí to) jaký jsou. A i přesto, že se v Americe děti nemlátí, tak tady je to na denním pořádku. Vždycky pěknou přes zadek a nebo time-out. Time-out nesnáší hlavně ten starší ze zmetků.

Můžu říct, že kdybych měla hlídat jenom Dylana, tak by to byl parádní rok (či dva) v Texasu.

Nechci jet domů!!! Zkusim to tady... ale pokud se chování zmetků nezmění, tak měnim rodinu (pokud žádnou nenajdu, pojedu domů).

PS: Omlouvám se, že o dětech mluvim jako o zmetcích. Ale nenávidim je.

I love New York

17. listopadu 2010 v 13:36 Orientation v New Yorku
Nečekala jsem, že to napíšu. Ale výlet byl bezva. Sice po cestě tam jsme stály poměrně dost dlouho v nekonečně dlouhé koloně aut. Ale potom to bylo bezva. Čuměla jsem na všechno s otevřenou pusou a fotila jsem. I když jenom na začátku výletu, protože se mi vybila baterka :( Ale tak mi aspoň zůstanou vzpomínky :-) A předpokládam, že sem ještě někdy zajedu :)

Samozřejmě jsem si koupila tričko "I love NY", taky nějaký pohledy, americkou Elle a potom hřeben a řasenku. Oooo, jak americké :D Ale řasenka mi tak nějak došla a hřeben zůstal v Čechách v koupelně :-)

Bylo bezva být na místě, kde se natáčelo spoustu filmů (a pan průvodce nám to všechno samozřejmě říkal), hlavně Sex and the city :-)

Ke konci výletu pršelo, ale to už bylo všem jedno, protože už sme stejně jely na hotel a byly sme všechny příšerně unavený!

Dneska pojedeme s českou au-pair Karolínou do nákupního centra. Jezdí tam zdarma hotelové autobusy. A je to vlastně poslední možnost tady. Ráda bych něco pokoupila :D