Hodina pravdy

30. listopadu 2010 v 2:56 |  Můj život v Texasu (1)
Dneska jsem si řekla, že jim řeknu, co se tady děje, že budu upřímná... když nastala hodina a minuta pravdy, nějak jsem to ze sebe nedostala.. ale oni vždycky přijdou - "hey, how are you?" ... good (jak jinak) ... "how was your day?" ... as usual (jak jinak) ... víc to neřeší. Takže mě je blbý pak vyrukovat s tim, co mi ty zmetci tady dělají. Přijdu si jako bych je otravovala. Já chápu, že jsou unavený... ale já taky!!!

Dokonce jsem si založila stěžovací deník. Je to deník do kterýho si v bodech píšu to, co mi přes den děti udělaly a co si myslim je naprosto nepřijatelný a taky to, co mi prostě vadí a chtěla bych to zlepšit.

Takže jsem jim pak řekla jenom, že chtěly jít na hřiště a pak hned zpátky, že máme problémy s jídlem a to je všechno co sem ze sebe dostala. Když oni se zeptají na otázku a pak je na nich úplně vidět, jak čekají co nejkratší odpověď... a pokud na někom vidim, že se se mnou nechce bavit, tak na něj víceméně s..u :-) Protože já to v sobě necham bublat a pak řeknu všechno najednou a hodně naštvaně!

Eli se pak choval jako zmetek, tak mu Shelley říkala, že pokud se nebude chovat vhodně, tak že odejdu a on se bude muset vrátit do "daycare"... takže sem přikyvovala!

Teď se koukají na televizi. Děti řvou jak vyšinutý, televize je hrozně nahlas (sotva slyšim rádio co mam puštěný), rodiče řvou jak blázni... americká idylka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama