Jak se snažim a jak to nepomáhá

30. listopadu 2010 v 2:47 |  Můj život v Texasu (1)
Vzhledem k tomu, že si tady pořád stěžuju, jaký to jsou nevychovaný zmetci, tak bych taky mohla dodat, jak se tady snažim (s prominutím jak debil).

Děti si většinou "hrajou" samy. Není to proto, že bych si s nima nechtěla hrát, ale nestojí o to. Když přijdu s nějakou aktivitou nebo se chci zapojit do jejich hry, tak zesílí jejich řev (zesílí proto, že jejich hraní je jeden velkej řev). Zkoušela jsem na ně malování - jsou tu pastelky, fixy, voskovky, tempery, vodovky, omalovánky, papíry, vystřihovánky a mnoho dalšího - NE! Zkoušela sem s nima zpívat - NE! Zkoušela jsem s nima tancovat - NE! Zkoušela jsem jim číst knížku - NUDA! Vydrží to asi tak 3 minuty... Největší zábava (přesto se to neobejde bez křiku) je Wii....

Každej den sou problémy s jídlem. Nemůžou si vybrat co chtějí jíst, když si vyberou, tak to prskaj, plyvou, hážou po mě...

V přihlášce bylo psáno, že děti milujou procházky a rádi si hrajou na hřišti... když chci jít na hřiště, tak jedině AUTEM. Dojedeme na jedno hřiště a začne řev, že tady na to nechtěly, že chtějí jít jinam... a nebo že chtějí jít prostě domů, bez důvodu.

Všimla jsem si, že v lednici je nějaký těsto na cookies. Koukala jsem se na návod a příprava spočívá v tom, že těsto ve tvaru válečku se nakrájí, posype se tim co kdo chce nebo co má rád a strčí se to do trouby. Ooo, jak těžké! Zkusila jsem na ně, jestli nechtějí vařit... NE! (Eli dodal: "to budeme stát v kuchyni?")

Přesto, že nám na školení říkaly, že nemáme hrát na schovávanou (je to nebezpečný, nevíme kde dítě je), zkoušela jsem je na to nalákat - NE!

Pak na honěnou... ABSOLUTNĚ NE! To by musely běhat :/

Zkoušela jsem za nima běhat po kolenou (bojí se mě a nastává obrovská scéna), zkoušela jsem hrát na vojáky, na dinosaury, na aligátory, na princezny, na tátu a na mámu.... NE!

Jediný, co se tu dělá: 1. Wii - jenže se pokaždý nemůžou dohodnout co budou hrát nebo kdo bude hrát (tzn. řev)
                                  2. Hraní před domem - tam občas jdem, ale moje děti fakt řvou (stydim se za ně) a neposlouchají (přijde mi to nebezpečný vzhledem k tomu, že je to v ulici. Sice sem moc aut nejezdí, ale když nějaký přijede..... toho jaký to jsou spratci si všimli i sousedi od vedle, jejichž děti si s mýma snaží hrát, pan Mexičan a paní Mexičanová. Každej den se mi ptají jak se mam, jestli je to všechno ok, že vidí že mě neposlouchají, že kdykoliv můžu přijít....)
                                  3. Hraní si s polštářema u gače (spočívá to v tom, že vyhážou z gauče všechny polštáře a roznesou je po baráku a já to pak uklízim)

Takže mi neříkejte, že se nesnažim! Snažim!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama