Jak to vlastně probíhá?

26. listopadu 2010 v 23:33 |  Můj život v Texasu (1)
Zajímalo by mě, jak probíhá změna rodiny. Koordinátorka mi psala, že jí mam zavolat, až budu na klidným místě...

Shelley s Colinem zrovna uklízí... takže je takový zvláštní říct, že tam mají bordel, když zrovna teď uklidili. Hadry a zmatek sou tu teda všude pořád (odpadky už na zemi neleží). Oni přímo drhnou podlahu. Stejně tak děti. Moje ségra když je vidí, když si s ní skypuju, tak mi tvrdí, jak jsou úžasný... stejně tak úžasný jsou, když přijde nějaká návštěva. Ale jakmile jsem tu jenom já a nebo i rodiče, to byste měli slyšet! Od rána se tady křičí a brečí. Nonstop.

Nevim proč, ale pokaždý si říkam, ještě to tu zkusim, ještě to tu zkusim... přitom vim, jaký to tu je! A rozhodně se to nezmění.

Ale je fakt, že jsem si za ten tejden stihla Katy (a celej Texas) naprosto zamilovat. A nedovedu si představit, že bych se měla přestěhovat jinam.

CO MYSLÍTE VY?

-

1. Děti jsou parchanti. Naprosto neuvěřitelný. Já jsem z toho pořád v šoku. Vůbec neposlouchaj, což může bejt v některých situacích nebezpečný a já pak můžu mít hodně velkej problém (pokud se jim něco stane).
2. Zmatek a nepořádek v baráku. Hodně velkej. Teď uklidili odpadky, drobky a podobný ze země. Ale oblečení je pořád na stole, na gauči, na křeslech, všude.
3. Vadí mi, že mi děti lezou do pokoje a do koupelny - hrabou a používají moje věci!!!
4. Je tu hroznej hluk. Pořád tu někdo křičí (buď děti nebo rodiče na děti), brečí a nebo histericky ječí!

+

1. Muj pokoj. Je nádhernej.
2. K dispozici auto - to je vždycky výhoda.
3. Katy, je to velký město se spoustou možností. (Ale samozřejmě takových měst tu může být víc)
4. Rodiče jsou fajn. (Zatim)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama