Prosinec 2010

Nákupy a projížďka

30. prosince 2010 v 0:50 Můj život v Tennessee (2)
Dneska jsem si hrála s navigací a našla jsem si pár obchodních center - něco pro mě. Hned jsem do jednoho dneska vyrazila... ale protože moje peníze jsou jaksi zmražený, než se mi aktivuje karta, tak sem nemohla koupit nic. Určitě se tam vrátim. Bylo to tam obrovský... trochu mě děsil velký počet jezdících schodů... no snad se neztratim. Žádná mapa obchoďáku tam není... ale navigaci nosim v kabelce, aby mi jí někdo neukradnul z auta, tak třeba bych se nakonec vymotala ven :D Zatim jsem, ale nikde nenašla obchod Papaya, který jsem zbožňovala v Texasu a odkud mam spoustu krásného oblečení :)

Potom jsem si řekla, že se mrknu, jak vypadá moje budoucí školička...  univerzitní kampus je takový město ve městě :D Obřííí... projela sem to tam autem, ale neviděla jsem žádný pořádný parkoviště. Tak sem zvědavá, jak to tam bude fungovat :)

Na cestě zpátky do Collierville byl docela provoz... všude 6 pruhů a auta jezdila z jednoho do druhýho, jak se jim zrovna zachtělo. Jezdí docela pomalu, v porovnání s náma a jakžtakž se to tam dodržuje. Předepsaná rychlost bylo 65M/h, já se většinou někoho chytnu a jedu jeho rychlostí - takže dneska sem jela plus mínus 75M/h jednou dokonce 90M/h ale to sem vůbec netušila, jak se to tam dostalo :D Jen tak pro představu 90M/h je myslim 140km/h což je u nás běžná rychlost, takže 65M/h je opravdu výsměch pro dálnici. Ve městech většinou 40M/h, někdy 20M/h a u škol 18M/h.. tohle třeba nechápu.. kdyby 15 nebo 20, ale 18? :D

Nakonec jsem se zastavila ještě v Dollar tree... obchod kde je všechno za 1 dolar. Och, to se mi tak vyplatí, když sem chudá :D Koupila jsem obálky, papírový kapesníky a lesk na rty. Akorát myslim, že je to takový moc tmavý, takže asi udělam radost mamče :)

No a pak jsem se stavěla ve Walmartu, v dalším sockes krámu.. ale mě se to tam prostě líbí :) Něco jako naše Tesco, no. Tam jsem si koupila sešit do školy. Je tu ještě někdo kdo chodí rád do školy? :D Ale pro mě škola znamená nový lidi a tudíž i zábava. Snad se tam najde někdo, kdo si občas chodí zatancovat do nějakýho klubu. Sešit je velký - zeleno-bílý a myslim, že má 340 stránek... takže mi vystačí na hodně kurzů :) Doufam!

Víte co, já to kvůli vám jdu vyfotit :)

Sešítek + lesk na rty (kterej pošlu tobě maminko )

A ještě něco z auta:

To je moje kraksnička :) U auta stojí muj synáček... vlevo si můžete povšimnout mojí navigace (to je hodně dobrá věc, když to tu neznáte) a prostřední panel (nebo jak se tomu říká), kterej nekonkuruje ani době ledový :D

Kreditka, pošta, knihovna, první návštěva Kelcie, auto a bankomat

29. prosince 2010 v 0:59 Můj život v Tennessee (2)
Tak to vezmeme postupně :)

1) KREDITKA.
Anooo... dnes jsem si byla zařídit kreditní kartu. Och, cítim se tak Americky. Jsem u společnosti Bank of America, která je tady na každým druhým rohu. V první pobočce měli natolik moc práce, že si se mnou chtěli sjednat schůzku až na někdy, ani nevim kdy... takže jsme jeli do jiný pobočky. Než se to všechno udělalo, tak sem myslela, že na tý židli vysedim důlek. Nakonec mam prozatímní kartu a ta pravá mi přijde poštou do 7mi dní. Budu jí mít ve stylu Hello Kitty.. růžovo-bílo-černou  Mohla jsem si vybrat z různých možností a tohle bylo opravdu nejlepší... pak tam byla mapa Ameriky a nějaký ty fotbalový a baseballový týmy a tak.
Dostala jsem nějaký desky a v nich spoustu papírů a paní v bance mi řekla, že mam za domácí úkol si to přečíst :D
Mam účet jakože normální a pak mam ňákej kde si můžu "šetřit" (ale pořád je to jedna a ta samá karta)... pokud jsem to správně pochopila, tak když zaplatim z "normálního" účtu v krámu 3.25, tak mi jde 75 centů na ten "šetřící" (4-3.25=75). Ještě sem to nedočetla celý, takže nevim tu pointu - oni by mi tam nějaký prachy z toho měli naskakovat :D

2) POŠTA
Dneska jsem se podívala na poštu a i tam jsem skoro vystála důlek. Koupila jsem si 20 známek a 11 jsem hned použila :) Anoo, čekejte dopísky v Čechách :) Stálo mě to dokonce míň, než sem si myslela a to vždycky potěší :)

3) KNIHOVNA
Jakožto správná knihovnice jsem si musela jít zařídit účet do knihovny... každý čtení, příp. koukání na film mi pomůže se trošku vylepšit v angličtině.. každý nově naučený slovíčko se počítá, že :) Kdybyste ještě někdo měl nějakej tip jak se učit anglicky (kromě školy), tak mi určitě dejte vědět... (do školy samozřejmě chodit budu, ale já chci vědět nějaký mimoškolní zábavný aktivity) :D

4) KELCIE
Kelcie je moje nová koordinátorka. Páni! Něco úplně jinýho než ta moje v Texasu. Ta Texaská byla fajn, ale hrozně moc ukecaná.. a fajn do tý doby, než.. no vy víte :) Tahle přišla s úsměvem, dokonce mě nechala i mluvit :) Opět mi přinesla destičky a v nich tipy na výlety, školu, kontakty na další aupair, jak získat řidičák a další a další věci.

5) AUTO
Dnes sem si musela jet nechat navoskovat auto. Gil kolem toho auta skákal zase jako zajíc a já se opět musela koukat, jak se krásně leskne a jak se jim ty škrábance nějak podařilo rozleštit nebo co já vim. Takže sme skákali kolem auta jak banda magorů a házeli sme americký úsměvy na všechny strany... ale když on je z toho vždycky tak nadšenej a potřebuje k tomu moje souhlasy, tak mu je dávam :D
U voskování se do mě zamiloval jakýsi mexický mládenec... jen tak pro představu byl trošku zavalitější postavy, asi tak o hlavu menší než já, dohromady měl asi 7 zubů... flirtoval se mnou, když jsem mu předávala klíče a dokonce když mi je dával zpátky. Dokonce sem v angličtino-španělštině pochytila jakýsi vtip (nebo já to aspoň beru jako vtip) o tom, že zajdem do kina. Partie jako hrom!! Ale víte, asi si to necham ujít :/
Co se týče jízdy v autě, tak to je odpočinkový... fakt se to auto dobře řídí. Stačí jedna noha a jedna ruka :) Se Samanthou z navigace si povídáme, občas si zpívam, občas hodně nahlas... dneska se mi řidič z vedlejšího vozu smál!! Tsss...

6) BANKOMAT
Jako první vklad jsem musela sednout do auta a jet do drive-in bankomatu. Nebyla jiná možnost. Čekala jsem to hrozný, ale ne až tak :D Byla to moje první zkušenost a byla jsem SAMA. První debilnost byla, že jsem si k tomu automatu blbě najela... takže jsem div nevisela z okýnka do půlky pasu, abych dosáhla k tý obrazovce. Pořád sem se zadrhávala za čelenku, takže jsem jí pak musela sundat.. toho si všimli cca první 3 řidiči, takže začal potutelný úsměv... fronta aut za mnou se pořád navyšovala (byl to jediný drive-in bankomat v okolí).
Po určitý době se mi podařilo vložit kartu i peníze.. jenže ty se mi pak vrátili.. takže nastalo všechno znova.. pak X milion otázek a na všechno sem musela ťukat odpověď na tý obrazovce. Měla sem z to chutí vylézt z toho auta a postát u toho.. ale nemohla sem otevřít dveře, protože to sem zase stála moc blízko :D
No prostě hrůza.. myslim, že si všichni oddechli, když jsem udělala, co jsem potřebovala a konečně sem vypadla. Ale co sem potřebovala mam a to je hlavní, ne?
Když sem to vyprávěla Gilovi tak mi řek, že co je komu do toho jak dlouho tam sem. No má recht, jak jinak :)

Ponaučení: Žádný ponaučení není. Jen že sem si pěkně nakakala do bot :D Protože jsem tam vložila všechny peníze co jsem u sebe měla... dobře, v peněžence sem si nechala asi 7 dolarů... ale pak mi došlo, že mi ta paní v bance říkala, že než se mi to dostane na tu kartu, tak to bude trvat cca 5 pracovních dní než ji budu moct začít používat. Takže žádný nákupy, kina, výlety, Silvestr, nic... :D To mam asi za trest nebo co :) No dobře, mam ještě českou kartu... ale tam mam něco málo a to bych tam ještě chtěla chvíli udržet :) Vidíte to! Takhle se to musí... já nic nepotřebuju, všechno mam a moje americká kreditka to ví. To se mi to ale bude hezky šetřit.

Co se tady tak děje

28. prosince 2010 v 3:06 Můj život v Tennessee (2)
Neděje se převážně vůbec nic... dostávam peníze za nic - ale tak to je zase dobrý pro mě :-) Tenhle týden jsem kromě odvoz-přívoz (v pondělí a v úterý!!!) Halla na plavčo a hraní pár her nedělala vůbec nic. A shrábla jsem za to penízky. Tenhle týden nebudu dělat opět nic, protože Gil má dovolenou a opět jsem dostala peníze... on platí v pondělí.

Pořád nemůžu na tuhle rodinu říct nic špatnýho. Gil je naprosto v pohodě. A Hall je super úža vychovanej. Každý ráno se mě ptá, jak jsem se vyspala :) Dneska se mi omlouval, že sem na něj musela čekat, když byl u doktora (bolelo ho ucho)... mě to bylo fuk. Já seděla v autě, hrála sem si s navigací - nemohla jsem se rozhodnout jestli je lepší hlas Samanthy nebo Jacka... no nakonec to vyhrála Samantha :-) Nebojte, nečekal v čekárně sám, byl tam i Gil. Ale já měla výcvik v řízení, takže jsem je vozila všude možně :)

Asi pochopil, že nejsem žádný tele, a že volantem točit umim a světe div se, dokonce i na pedály šlapat umim. Takže mě čeká sladký život řidiče v autě :-) Mam tu k dispozici Toyotu Corollu (nebo jak se to píše). Starší auto, ale řídí se hrozně dobře... No, asi lepší řídit starou plechovku než chodit pěšky. Dobře, asi to není plechovka, ale jako když se rozhlídnu po parkovišti tak je to tam samej vytuněnej mustang a tomu podobný auta. Takže to "moje" je opravdu plechovčička. No ale je to starý auto a aupair měla autonehodu a Gil říkal, že už možná dojezdí... No kéžby!!! Myslíte, že bych si pak mohla vybrat auto jaký chci řídit??? Pár nápadů v hlavě bych měla :D

V březnu nebo v dubnu se budeme stěhovat do novýho domku, podle peněz, kdy je Gil našetří. Říkal mi, že se kouká po domě, který má 5 ložnic... no pro 2 lidi docela dost, no dobře pro 3 lidi, když počítam i aupair. Ptala jsem se i na bazén, ale ten nechce, že prej by to bylo moc práce a peněz navíc. Škoda! Ale líbí se jim barák, kterej má zabudovanou televizi v kuchyni - to je jako potřeba??? Kouká se (vzhledově) po takových domcích:

Líbí se mu cihlový nebo kamenný domy zvenku (mě taky - ale myslíte že do toho můžu kecat??). Podle mě to bude stejně dřevěnej dům jen oblepenej nějakou tapetou ve stylu cihel nebo kamení. :D
Mimochodem přesně na tenhle dům sme se dneska koukali. Je to někde u nějaký jezera a u lesa, takže se mu líbila lokalita. Co myslíte, není to malej barák pro 2 lidi?? Neměl by se koukat po větším??? :D
Na stěhování já se konkrétně těšim... tenhle barák se mi moc nelíbí (zvenku), ale to je asi jedno. A když vim, že se budem stěhovat do většího a hezčího, tak je to paráda :) Gil mi říkal, že vzhledem k tomu, že on bude pracovat, tak já všechno budu muset odstěhovat sama... samozřejmě vtipkoval :)
No, běžnej Američan se údajně stěhuje za život 7x.... na jaře to bude moje 6tý stěhování tady... co myslíte? Přestěhuju se po 7mý ještě někam?? Anoooo... domů, do Čech :-)  

Dneska mi taky konečně přišlo moje social security number. Přijdu si víc americky :) Zítra si jdu vyřídit bankovní účet a pak řidičák.

Dneska jsme taky byli na véče, opět v mexický restauraci a opět to nemělo chybu!!! Já jsem si dala kuřecí maso zapečený se sýrem a navrchu byla cibulka a houby. MŇAM! A k tomu jsem si dala pouze rýži.. většinou k tomu dávají ty tortily, různý saláty a fazole. Ale já chtěla jen svoje oblíbený jídlo a to kuřecí a rejži :) Opět mi donesli porci jak pro 4 lidi, takže jsem si to odnesla domů a zejtra si dam k obědu. Už teď se těšim. Možná že bych to snědla, kdybych se vždycky předtim nenašťouchla brambůrek se salsou, který dávají automaticky.

Myslim, že mam první pocit od tý doby co jsem tady, že to asi vydržim ten rok :) A možná i dva, kdo ví... ale my raci jsem prej náladový (já si nemyslim, ale když to píšou v horoskopech), tak třeba zejtra si budu chtít sbalit kufry a odjet :D Ale víte co, já asi sem náladová... nepsala sem už někdy, že to vydržim a pak zase, že ne??? :D

Gil se dneska ukázal jako chlap, kterej miluje svoje auta. Byli jsme s tou corollou v myčce, ale byla to myčka, kde si to auto mejete samy. Je tam nějakej automat, kde si nastavíte co chcete a pak si jen vezmete hadici a z ní vám nejdřív stříká voda, pak nějaký mejdlo, pak zase voda, příp. vosk nebo co si navolíte. A on mi předtim i potom ukazoval jak je to auto poškrábaný a nemohl se z toho vzpamatovat. Tak jsem si to vyslechla celkem asi 4x. Politovala sem mu autíčko a všichni jsme byli spokojený :D Navíc sem skoro vystála důlek, než to auto vysál a naleštil zevnitř a pak zvenku na to div nedejchal a neleštil vlastní košilí :D

Dnešní den byl fajn, a proto mam pocit, že to půjde.

Vánoce a všechno kolem

25. prosince 2010 v 21:30 Můj život v Tennessee (2)
Takže už i my máme Vánoce za sebou... díky bohu! Oddychnu si, až bude leden. Všechny rodinný svátky budou pryč a všechno se zajede do normálních kolejí. Taky se mi nebude tolik stejskat :)

Ve čtvrtek jsme večer vyrazili na večeři. Máma, táta, Hall a já. Bylo to super bez tý druhý nány. Ta taky včera úplně neuvěřitelně řvala. A bylo to jenom proto, že její matka nedorazila včera, ale dorazí až dneska. Jako že já sem ze začátku brečela hodně, ale rozhodně ne jako ona. Navíc ona brečí každej den... vždycky je úplně v pohodě, pak odejde k počítači a pak se začne otřásat patro. Nevim co se děje. Je to jen a jen její věc. Ale řekla bych, že se ještě hodně nařve! Ne že bych jí to přála, ale ona si myslí, že hlídat tři děti bude naprostá paráda. Tady nedělá vůbec nic a teď bude každej den celej den hlídat malý dvouletý prtě (+ další dva, pokud nechodí do školky). No tak ať si to vyzkouší. Půl roku to asi vydrží :) Ale na starý dobrý časy v Tennessee bude vzpomínat každej den.

No a večeře. Včera ke ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘI jsme měli rejži a kuře. Coožeee??? Já miluju tohle jídlo, ale jako vánoční jídlo??? No dobře, jsme v USA :) Druhý den ráno jsme rozbalovali dárky - já jsem dostala náramek, tabuli na fotky a nějaký ručně dělaný přáníčko. Moc hezký. Pak jsme měli obří snídani. Párky, klobásy, slanina, šunka,.... kde můžu napsat, že to nejim? :D Ale byli tam i různý sladký věci jako buchty, cookies a tak.. takže sem si taky dala :) Bylo toho opravdu hodně, takže jsem najezená na 14 dní dopředu :) Dobřeee... už sem měla svačinku :D Ale taky sem začala cvičit, takže co jako... nechci vypadat jako koule po návratu domů :)

Včera jsem si taky skypovala s našima, ségrou a manžou. Před večeří, po večeři a po rozbalování dárků. Nemohla jsem tam být přímo s nima, protože máme stolní počítač u mě v pokoji a stromeček je v obýváku - za rohem. Ale ukázali mi cukroví, kapříka se salátkem i dárky co dostali :) Letos ten ježíšek byl nějakej štědrej :)

Já osobně dostala foťák, obal na foťák, obal na notebook, kabelku, kabát, nějaký svetry a trička, gps, kosmetiku, botky a tak.. nesmim zapomenout na roční pobyt v USA :) No a ještě mam jeden dáreček na cestě od rodičů, už se na něj moc těšim.. jsou tajemný jako hrad v karpatech takže vůbec netušim co to může být :) Popravdě řečeno, kdyby to byly nůžky (prostě nějaká kravina, kterou nepotřebuju), tak budu skákat 4 metry vysoko radostí... prostě je to z Čech :) Ale nůžky to nebudou :D Naštěstí. Je to nějakej velkej dárek.. těšim se, těšim :)

I ♥ CZE

No a včera odpoledne jsme si taky udělali výlet do Sun Studia. Je to studio Elvise Presleyho. Je to celej barák, takže na začátku je kavárna a různý cetky co si člověk může koupit, jako trička, cd, pohledy, kabelky, propisky, hrnečky, přívěšky na klíče,.... atd. No a pak se projdete po studiu s vlastním průvodcem. Bylo to moc hezký. Všechno je původní... podlaha, dveře, všechny přístroje :)

Já osobně jsem se vyfotila s legendárním mikrofonem Elvise Presleyho :)

KRÁSNÉ VÁNOCE

23. prosince 2010 v 22:45 Můj život v Tennessee (2)
Všem mým čtenářům přeji krásné Vánoce a spoustu dárečků pod stromečkem

Tohle je náš českej stromeček, krasavec :) Adventní věnec s pohledem z New Yorku, yeeess, jsem tam s nima :-) Pár fotek, jak to vypadá u nás před barákem (v Čechách). A samozřejmě bramborový salátek - zatim se připravuje. Mňam!!!!

Můj domov na čtvrt roku

23. prosince 2010 v 0:09 Můj život v Tennessee (2)
Dům

Dům je obyčejnej, ale stačí. Hlavně, že je uklizeno!



Dárky pro mojí milovanou českou rodinku



Dárky pro mojí americkou rodinku



Stromeček

Ten se mě konkrétně vůbec nelíbí. Na muj vkus je málo ozdobenej. Na náš českej stromeček, co vždycky vyrobíme s mamčou nic nemá :-)



Koupelna

Koupelna je v pohodě... je to prostě koupelna, takže tam mam umyvadlo, vanu a záchod.

Pokojíček vyfotim hned jak se tam přestěhuju, ale to bude až v lednu.

Proč "domov na čtvrt roku"? Jak už jsem zmínila v jednom z předcházejících článků... budeme se na jaře stěhovat.

Procházka

22. prosince 2010 v 23:58 Můj život v Tennessee (2)
Dneska jsem vytáhla své líné tělo a šla jsem se projít do nedalekého parku. Také jsem udělala pár fotek.

Cesta do parku

Bažina


Stromy v parku

Cesta v parku

Vánoční dárky

22. prosince 2010 v 19:39 Můj život v Tennessee (2)
Do České republiky jsem zabalila a poslala 3,5kg balíček. Za 54 dolarů. Dárků mam spoustu... No co, Ježíšek chodí jednou do roka, takže se to může :-) Doufam, že udělam všem radost.

Tady jsem koupila Hallovi nějakou hru a bonbony. Tátovi dam knížku o České republice. Máme jsem koupila nějaké čokoládky - ta s náma nežije a uvidim jí poprvý v životě, takže proto čokoláda. Aupair a její matce jsem koupila nějaké bonbóny. Přijde mi to jako slušnost obdarovat všechny alespoň maličkostí. Pak jsem koupila dárkový tašky a nějaký přáníčka a za to všechno jsem opět dala 50 dolarů. Pro mě je to moc, vzhledem k tomu, že jsem 3 tejdny nebyla placená, ale tak budiž.... já jsem tátovi koupila ještě něco, ale vzhledem k tomu, že mi pak u kasy řekly 15 dolarů, tak jsem si řekla, že to necham třeba na narozeniny nebo na jinou akci, až ho víc poznam a až si to zaslouží. Mam to ve skříni. Je to něco jako sada na sušenky, muffiny, jsou tam k tomu nějaký polevy a ozdoby.. a on se tak rád otáčí v kuchyni, že jsem si řekla, že je to dobrej dárek. Akorát ho teda dostane jindy :)

Jen tak pro představu... dostávam 200 dolarů týdně. Teď jsem dala 54 dolarů za balík, 50 dolarů za dárky, 60 dolarů za svetry, 130 dolarů za zimní bundu, 100 dolarů za GPS.... takže si asi dovedete představit jak vycházim z penězma. Vůbec :-) Proto vůbec nechápu, jak si můžu doplatit školu, protože nemam z čeho. A ještě bych měla šetřit :D No budu se snažit. Teď už nebudu kupovat žádný oblečení, mam všechno... no i když... neee, nemůžu. Škola a pohyb (permanentka do fitka) je teď přednější. 100 dolarů tejdně, minimálně, bych ušetřit měla, ne???

Jenže já sem shopaholic  Ale já to překonam. Žádný nový boty, žádná nová kabelka, žádný nový džíny - jéé džíny, ty ale fakt potřebuju, ale ty stojí 20 dolarů, takže to je v pohodě... vidíte to, jo? :D

Takové normální úterý

22. prosince 2010 v 3:12 Můj život v Tennessee (2)
Já nevim co mam pořád psát... někdo jistě podotknul - tak nepiš nic, nééé??? Ale tohle je muj deníček ze života v USA, a protože to čte celá moje rodina + přátelé + kamarádi + známí + cizinci, tak je moji povinností dávat o sobě vědět co nejčastěji, čili každý den.

Tak co jsem dneska dělala? Ráno jsme měli plavčo, pak jsme šli do laser centra. Děti z plavání tam měly zábavné odpoledne. My s Chrisy jsme se přidaly k čekajícím rodičům. U nás v Čechách by šla třída dětí, max se 3 učitelkama; tady byl s každým dítětem jeden rodič. Nevadí. Děti se vyblbly v laser centru a pak si daly ještě fotbal. Unavený dítě = hodný dítě. Doma jsme pak hrály nějaký hry... no a pak jsme se koukali na telku -> véča -> postel :-) Rychle to uteklo. Tady mi vlastně každej den utíká hrozně rychle.

Vytiskla jsem si přihlášku do školy. Budu chodit na gramatiku - fůůj, ale to opravdu potřebuju jako sůl, no a pak jsem si vybrala poslech a mluvení.
Cituji z cen:
grammar - 391$
listening/speaking - 261$
application fee - 25$
books - 200$
parking tag - 14$

To nám dělá přesně 891$ za 2 měsíce školy!!!!

Ještě že mi rodina za celý rok přispívá 500 dolarů! To jsem si oddychla! Ještě, že tak hodně!!!

No, konec vtipů. Do školy teda budu chodit leden-březen, myslim že je to 15. leden - 15. březen. Od března do května bych chtěla navštěvovat přípravu na TOEFL (cenu raději neuvádí) a komunikační dovednosti - pokročilé (cenu taky neuvádí a pokročilé proto, že základní se mi nehodí do rozvrhu).

Protože pořád žeru a žeru sladký, tak jsem si řekla, že bude dobré rozhýbat své líné tělo. Koupim si permanentku do fitka YMCA a začnu chodit. Koukala jsem se, že to není jenom blbý cvičení na strojích, ale nabízejí i taneční hodiny (jupííí), pak různý hry jako volejbal, basketbal,.... je tam taky plavání, je tam všechno co vás napadne. Samy se můžete podívat pokud to někoho zajímá - YMCA, záložka programs, no a konkrétně já si vybíram z programs for all a group excercise classes. Nevim jestli sem to dobře pochopila, ale myslim si, že budu platit měsíčně nějaký poplatek a pak můžu chodit na jaký hodiny chci. Ještě si to tam budu muset přečíst.

Pondělní den

21. prosince 2010 v 3:33 Můj život v Tennessee (2)
Takže máme prázdniny... my aupair bohužel ne, ale naše dítka :-) Hall dneska měl dopoledne trénink plavání a pak jsme celý odpoledne hrály stolní hry, air hockey a twister. Ou, twister je paráda. Vždycky jsem si ho v Čechách chtěla zahrát, ale nikdy jsem tu hru nesehnala a vlastně ani lidi, který by to bavilo. Pak jsme taky hráli hru, kde šlo o to najít vraha... byla to něco jako logická hra a to mě taky hodně bavilo. Ostatní byly normální (někdy až nudný) hry.

Večer jsme šli do mexický restaurace na véču, už i s tátou. Mňam. Bylo to výborný!! Hrozně moc mi to chutnalo!

Hall je hrozně hodnej kluk. Teď vidim, že některý aupair to mají lehký, některý nikoliv. Je fakt, že teď bydlim v ne až tak dobrý lokalitě, ale co... holt nemůžu mít všechno :-)

Za 4 dny tu máme Vánoce... mě to vůbec nepřijde. Jakmile u sebe nebudu mít mamču, taťku, ségru, manžu, cukroví, bramborovej salát a KAPRA, tak to pro mě nejsou Vánoce. Pro mě bude pátek obyčejný všední den.

A víte co? Mojí mamince se po mě stejská a mě je ouzko za ní :-( Přídu si hrozně sobecká, že sem se sbalila a odjela sem s tim, že JÁ budu mít zážitky, že JÁ si chci zdokonalit angličtinu, že JÁ chci vidět svět... sem sobec!!!!

Famílie

20. prosince 2010 v 5:02 Můj život v Tennessee (2)
Famílie je teda dobrá, já jsem konečně spokojená. Dneska když jsem k večeru seděla s Hallem na gauči, dívali jsme se na telku a házeli si s míčem (míč na americkej fotbal.. nevim jak se tomu říká odborně), tak jsem měla takovej hezkej pocit. Prostě jsem si konečně oddychla, že Texaskej masakr motorovou pilou je za mnou. Dejte mi chvilku, já určitě najdu nějakej horor, kterej bude mít Tennessee v názvu :D

S Hallem jsme taky hráli něco jako stolní fotbal, akorát to nebyl fotbal, ale hokej, ale to taky není ten správnej název. On tomu říkal "air hockey". Já bych to nazvala asi jako "curling proti sobě" :D

Nevim jestli to můžu napsat a jestli to není úchylný, ale ten prcek má hrozně krásnej úsměv a oči. Tak tohle je teda úchylný :D Nebo spíš já sem asi úchylná :D No zamilovala jsem se do něj. Fakt nevim kde to vzal, protože táta není hezkej. Není ošklivej, ale muj typ to není.

Hall je super klučina. Hrozně moc sportovec, kvůli němu si nechávam posílat zimní bundu z Holýšova (ještě uvidíme podle ceny, možná si koupim novou) a taky koupim nějaký tepláky, abysme spolu mohli chodit na hřiště hrát různý hry. Vůbec není rozmazlenej, v krámu nedělal žádný scény - prostě už je asi velkej a má ty špatný roky za sebou, kdo ví :-) Tady doma jsem si taky nevšimla, že by nějak zlobil... co se řekne to udělá. Dneska jsme spolu závodili v běhu a já vyhrála (hihi :D), on byl hrozně udejchanej a lehl si na zem a já mu řekla, ať se zvedne, že je to studený a on vyskočil úplně okamžitě, sem se až lekla jak rychle mě poslechnul :D Je to něco na co sem vůbec nebyla zvyklá. Takže prosím ať mu tohle chování vydrží.

kluci z Tennessee X kluci z Texasu

20. prosince 2010 v 4:50 Můj život v Tennessee (2)
No já to sem napsat prostě musim.

Za měsíc života v Texasu jsem neviděla žádnýho pěknýho kluka. Vlastně jsem neviděla ani obyčejnýho kluka... všichni byli buď podivíni nebo úplně divný nebo úplně hnusný.

Za 2 dny v Tennessee jsem měla tu čest shlídnout pár hodně dobrých kousků  Dneska jsme šli kolem hřiště, kde trénovali kluci z vejšky fotbal. Já jsem tam šla s otevřenou hubou a podlamovali se mi kolena. Je fakt, že sem je viděla z dálky, ale co... ty těla nešlo přehlídnout :D A protože jsem byla růžovej bonbonek, tak jsem si vyslechla pár poznámek a pískání. Taky mě pozvali na zápas. Bylo mi trochu trapně, když o kousek dál stál muj "nadřízenej" :-D No uvidíme, jestli se tam vypravim...

Přesto na letišti v Severní Karolíně byli zatim ty nejlepší!!!

První den s novou rodinkou

20. prosince 2010 v 4:32 Můj život v Tennessee (2)
Tak to byla parádička. Klídek, pohoda. Žádný řvaní, hulákání, ječení,.... Ráno byli kluci na závodech v plavání, přišli po obědě. Pak jsme šli do parku, kde jsme hráli frisbee a pak jsme si udělali menší procházku. Je to tady moc hezký. Hodně lidí tam běhalo, taky bych se mezi ně mohla zařadit, určitě by mi to neuškodilo, ale bude mě to stát hodně přemáhání a nevim jestli opravdu někdy pudu. Ale na kolo bych si nejspíš sedla. Ale jedině s navigací. Myslíte, že navigace funguje i na kole? :D Já totiž nevim, jestli je připojená k nějakýmu přístroji v autě nebo ne.. Omluvte moji debilitu :)

Pak jsme jeli nakupovat... no tak kdo seděl první v autě??? No samozřejmě že já :-) Koupila jsem si šálu a rukavice. Ano!!! Pak jsme byly ještě jednou s Crisy (Krisy) a to jsem si koupila 3 (slovy - tři) svetry a tepláčky na spinkání. Taky balící papír, jmenovky a přáníčka. No a dárečky pro mojí rodinku už jsou zabalený. Koupim už jenom krabici, nastrkam to do ní, pořádně to zalepim a posílam směr Česká republika :-)

Mezi tim jsme taky večeřeli. Měli jsme nějaký zapečený těstoviny, pak brokolici se sýrem a navrh ještě nějakej dezert, ale to byl humáč :-) I když všem chutnal nejvíc... mě zas nejvíc šmakovala brokolice, mam ráda zeleninu.

Po večeři se sklidilo ze stolu, utřel se stůl, nádobí se hodilo do myčky a myčka se zapnula. Proč to sem píšu. Protože bylo fajn vidět, že tohle někdo (kromě mojí rodiny a přátel či známých, u kterých jsem někdy byla déle než jeden den) bere jako samozřejmost ... uklidit po jídle, aby na další stolování bylo zase čisto a připraveno opět prostřít.

Vzhled stránky

19. prosince 2010 v 16:24 Můj život v Tennessee (2)
Prosím, omluvte muj prozatímní nový vzhled. Nějak se mi do toho nechce, takže až budu mít náladičku, tak to hned spravim, ať to vypadá líp než teď :-)

Nová rodina - nové začátky

19. prosince 2010 v 15:55 Můj život v Tennessee (2)
Včera jsem si přetrpěla dva lety a 4-hodinové čekání na letišti. Zvládla jsem to. Musim říct, že to byly moc hezký lety. Nějaká turbulence tam byla, ale vzhledem k tomu, co už jsem zažila, tak tohle nebylo vůbec nic. Byla jsem hrozně moc unavená - myslíte, že jsem usnula? Ne. Ale snažila jsem se. Chvíli jsem si taky četla, jedla, dokonce sem se koukala z okýnka!!!!!! Jo fakt a musim vám říct, že bylo jasno a večer byly vidět ty nasvícený vánočně ozdobený baráky a byla to nádhera :-) Ale ne!!! Nezačlo se mi to líbit!! To rozhodně ne!!! Pokaždý když nastoupim do letadla, tak sem jednou nohou v rakvi, takže...

Na letišti mě čekal hostdad, synek a aupair. Jsou v pohodě. Táta je hodně ukecanej, na cestě z letiště jsme probrali snad úplně všechno. U synka jsem se snažila najít nějaký spratkovitý jednání nebo nějaký "čumáky", ale nic. Zdá se, že je to hodnej a vychovanej kluk. Snad mu to vydrží celej rok :-) Ale sundaval mi kufr z pásu a byl nadšenej, že to může udělat, cítil se jako velkej kluk - já zas byla ráda, že to dělá, protože muj kufr nepatřil k těm nejlehčím :-D Nebo takhle.. měl 23 kg, moje příruční zavazadlo 17 kg :D Můžu vám říct, že když jsem s tim šla po letišti, tak sem myslela, že nebudu!!!! Na cestu zpět musim koupit něco na kolečkách :-)
Doma mi ukázali všechno, kde co je.
Taky bych řekla, že to je hezkej kluk a zdá se, že roste do krásy, takže holky pozor :-)

Dnes jsou v bazénu, muj synáček závodně plave. Vzhledem k tomu, že tam měli být brzo ráno (už před sedmou), tak jsem zůstala doma, protože jsem se chtěla už jednou konečně vyspat. Ale někdy se ráda podívam, musim zjistit jestli je dobrej nebo ne :)

Baráček vypadá z venku, jako docela velká kráva, ale vevnitř to zase až tak veliký není. Ale je tady uklizeno!!! Představte si, že tady v tomhle domě si nemyslí, že odpadky patří na zem!!! Super, tohle jsem si představovala. V garáži jsem viděla "svoje" nové auto. V porovnání s tim, co sem řídila, se teď bojim, aby se při jízde nerozpadlo :D Ale je to prostě auto normální velikosti, něco na co jsem vlastně zvyklá :)

Do Texasu jsem jela se zimní bundou (nebo kabátem, jak kdo chce) - vlastně sem jí ani nepotřebovala! Potřebovala jsem jí v Tennessee... jenže jsem jí ztratila :/ Prostě bunda nebyla. Takže jsem si musela koupit novou. A koupila jsem si krásný RŮŽOVÝ kabátek :)
Takže život růžového pantera v Tennessee se začíná :-)

Kolikrat ja jeste budu balit?

17. prosince 2010 v 22:11 Můj život v Texasu (1)
Tak uz jsem si zase zabalila svuj kufricek. Uz po treti v USA za jeden mesic. To je celkem fajn :D Dnesni noc stravim u nejaky rodiny primo v Sealy a rano pojedu na letiste, odveze me tam pani z kostela. Prej, ze si nebudu platit taxika, ona je tady proto, aby mi pomohla. Moc hezky od ni a moje penezenka to dost oceni. Vzhledem k tomu, ze nejspis nebudu placena jeste mesic tak si to dost dobre predstavit nedovedu :D

Zejtra me cekaji dva lety.... ach jo. Ja jsem se koukala na united airlines a ty litaji primo Houston-Memphis. Ale protoze si lidi mysli ze litani je zabava a me to bavi ze vsech nejvic, tak mi byly objednany dva lety. Z Houstonu do Charlotte (Severni Karolina) a odtud potom do Memphisu. Prvni let 2.5h, druhy let 1h. Mezi tim budu cekat 3 hodiny v Severni Karoline. Navic poletime nejakym letadlem, ktery nema motory na kridlech, ale jakoby na zadku letadla. To je jako co???? To me zkousi jestli to vydrzim? No musim.

Taky mi bylo receno, ze si to v Tennessee urcite uziju. Ze tam jsou lidi hodne pratelsky a kdesi cosi. Ale podle vseho bych rekla, ze to bude pekna dira :D Country, kovbojsky klobouky, apod. To je ale v Texasu taky, tak snad to bude OK.

Navic ja uz se ted nejak nekoukam na to, kde ta rodina bydli, ale co je to zac.

Moje koordinatorka mi rekla, ze je dobry, kdyz ten kluk ma mimoskolni aktivity. Unaveny dite je prej hodny dite :D Souhlasim. Nebude mit cas na kravoviny.

Zejtra si koupim nejaky namky a jidlo do letadla a jsem pripravena si to tam odtrpet. Fyzicky i psychicky.

Můj život v Texasu skončil :-(

17. prosince 2010 v 15:34 Můj život v Texasu (1)
Dneska jedu na letiště, protože muj život v Texasu skončil :-(

Dobrá zpráva je, že sem ještě třeba můžu vrátit, protože MAM RODINU!!!!

Včera už jsem se chystala zabookovat si letenku, prohlížela jsem si různý stránky a porovnávala lety. Zjistila jsem, že bych letěla z NY do Prahy přímým letem z ČSA. No a když jsem hledala jak se dostat z Houstonu do NY, tak volalo neznámé číslo. Tak jsem to zvedla, že si teda popovídam. No a tam nějaká paní ze San Francisca a začala si se mnou povídat o rematch a že to bylo určitě extrémně stresující, tak jsem jí to odkejvala, společně sme se zasmály.

Pak se mi ale začala ptát, proč jsem tady jako aupair, co se stalo v minulé rodině, co očekávam od rodiny, atd. No a nakonec mi řekla, že tu je jedna rodina, která by měla zájem, a která potřebuje aupair. Dovolte mi představit, mojí novou, skromnou rodinku. Je to pouze hostdad a jeho 10ti letý synek. Paráda. HD mi říkal, že Hall (syn) chodí do školy 8am-4pm a že je velkej sportovec, tudíž má hodně aktivit, a že budu mít spoustu volnýho času a jestli mi to nevadí. NEVADÍ. Ráa bych začala chodit do školy. Gil (táta) mi poslal odkaz na intenzivní kurz angličtiny, není tam u toho cena, ale určitě to bude mastný jako prase. Ráda bych chodila taky na nějaký tanenčí kurzy - jako aerobic, zumba, jazz dance, apod. Je to dobrý na seznámení se s lidma. Ve volném čase, taky můžu být na internetu (že), vyrazit nakupovat (jooo), jít do kina a nebo prostě uklízet :-D Ovšem nevim jak to mají s úklidem, protže Gil říkal, že uklízí a pere sám. Jak svoje hadry tak Hallovo, takže... já se ale nejspíš nabídnu, že to klidně budu dělat já. Praní mi nevadí, pere pračka :D

K dispozici budu mít taky auto. Říkal toyota corolla. Škoda, že to není nějakej obrněnej americkej vůz, ale aspoň něco :-) Auto v Americe se vždycky hodí a kord když budu mít skoro pořád volno. Říkal, že víc pracovat budu v létě, to jsou prázdniny, ale pak mi zase vyjmenoval X sportovních kurzů, které Hall navštěvuje. Každý trvá min. týden.

Teď mají aupair, až do 14. ledna, ale Gil říkal, že se k nim klidně můžu nastěhovat hned, že na Vánoce stejně u nich bude spoustu lidí, takže jeden člověk navíc se ztratí :-) Oni už měli vybranou aupair, ale ta nedostala vízum!!!

Takže budu muset přetrpět 1,5h dlouhej let. Pořád lepší než 18h (i s přestupama) do Čech.

Jo a bydlí v Tennessee, ve městě Collierville, to je hned u Memphisu. Napsal mi, že Memphis je město Elvise Presleyho, tak jo. Víc o tomhle státu nevim. Hlavně že se tam mluví anglicky :-)

Muj první měsíc

16. prosince 2010 v 1:21 Můj život v Texasu (1)
Přežila jsem měsíc v USA. Neuvěřitelně to uteklo. Byl to opravdu těžký měsíc vyplněný slzami, slzami a zase slzami :-) Přesto věřím, že bych zvládla i další měsíce. Takže je škoda, že pojedu domů.

Poznala jsem spoustu nových lidí a navázala spoustu nových přátelství. Jsem za to šťastná!

Moje angličtina je na mnohem lepší úrovni... dřív kdybych měla telefonovat někam v angličtině, tak si to alespoň v duchu (když ne na papír) předem připravim. Dneska zvednu telefon a volam. Nevim kde co v krámu je? No tak se zeptam. Prostě spadnout po hlavě do anglicky mluvího prostředí má něco do sebe. Taky je fajn, že tu není nikdo z Čech... teda asi možná je (ale ne aupair) a zatim sem nikoho nepoznala. Prostě tim chci říct, že to člověka nutí mluvit :-)

Americké jídlo mi většinou nechutná. Nemyslim tim, že mi nechutná kuřecí maso jak ho opečou na pánvi. Ale jakmile je nějaký typicky americký jídlo, tak si můžete bejt jistý že to je humus prvního kalíbru. Ale rozhodně to není důvod proč nejezdit do USA. Prostě si nedejte sladký brambory. Doteď sem nezapoměla na ten pocit, jak mi bylo blbě, když jsem se je snažila spolknout.... ale jsou lidi co jim chutnají, takže sem asi jenom vybíravá :-)

Američani jsou tlustý jako bečky. Opravdu. I u nás sou tlustý lidi, ale tady je jich teda mnohem víc a jsou až neuvěřitelně tlustý.

Ještě mam nějaké naděje.
  • Ta první naděje je pořád, že se ozve paní z kostela.
  • Druhá naděje je, že se mi ozve pán z Virginie. Našla jsem ho na internetu, je u aupair care agentury, má dvě 12ti leté dcery - dvojčata. Pracuje jako hasič, ale pochopila sem, že je spíš jako nějakej nadřízenej, protože hodně cestuje a potřebuje někoho kdo bude cestovat s nim a pomáhat mu s dcerama. Údajně je to taky voják. Po telefonu byl hrozně moc milej, líbilo se mi co říkal a co požaduje. Je to černoch... to je asi tak jediná věc, co mě jako blondýnu trochu znervózňuje. Nevim totiž v jaký bydlí čtvrti a jestli nemají černoši nějaký extra zvyky... Každopádně je mi to jedno, protože se mi zdál opravdu hodně ale hodně sympatický. Taky mi řekl, že je v kontaktu s dalšími asi čtyřmi aupair, takže... zítra mi dá vědět. Kéž by to vyšlo! Zázraku staň se!
  • Pokud mi jedna z aupair zařídí bydlení u "ní" doma, tak bych si teoreticky mohla prodloužit re-match. Pokud nebude protestovat moje trhlá koordinátorka, která by mě dle emailu poslala domů už zejtra v 8 ráno (tu hodinu jsem si nevymyslela, to mi opravdu napsala!).
A kdyby se někdo rozhodoval jestli jet jako aupair? Určitě jeďte!!! Protože zkusíte něco o čem se Vám ani nezdálo. Představy jsou naprosto jiný od reality. Někdo zjistí, že pro něho práce aupair není (starat se o děti) a někomu se stejská a jede domů. Tak to prostě je. No a pro někoho není rodina. Ha! To byl asi pokus o vtip.

Letenka domů

15. prosince 2010 v 15:38 Můj život v Texasu (1)
Dneska mi přišel email, ve kterém stálo: Dobrý den, prosim Vás zarezervujte si letenku domů. Krásné vánoční svátky, s pozdravem .. nějaká paní. To je ale hezký jednání. No, mě už nic nepřekvapuje :)

Takže se snažim zarezervovat si letenku, ale nějak jim nefunguje rezervační systém. Může jít někdy něco v pohodě??? To je smůly najednou...

Zázraky se nedějí...

Kostel

15. prosince 2010 v 2:23 Můj život v Texasu (1)
Nebojte, nebyla jsem v kostele. Není to pro mě. Ale jedna paní z kostela se mi opravdu snaží pomoct. Má hodně známých, takže se je snaží obvolat, jestli někdo nepotřebuje pomoct. To je ta paní, která má přítele jež potřebuje aupair. Dneska tu byla u mě a právě mi přinesla ten dáreček.

Není to jenom ona, ale všichni tady jsou neuvěřitelně přátelský. Pořád vás objímají, ptají se jak se máte, neustále vás ujišťujou, že cokoliv kdykoliv, tak můžeme zavolat. Mě se to hrozně líbí.
Do jejich víry mě rozhodně nenutí a to taky oceňuju.

Co se týče toho chlápka, tak zatim nevim nic konkrétnějšího.