Texaský masakr motorovou pilou

1. prosince 2010 v 2:28 |  Můj život v Texasu (1)
Moje koordinátorka je na dovolený (vim o tom), takže jsem si volala s koordinátorkou Joy, která se stará o au-pair přímo z Houstonu. Je to moc milá paní. Soucítila se mnou, ve všem souhlasila a řekla, že takhle to opravdu nejde.
Je to nová koordinátorka, takže řekla, že to probere s Terezou (Theressa)- to je bejvalá koo a zároveň hostmum. A druhej den mi dá vědět (tedy dnes). Ale nějak na to zapoměla. Takže jsem jí psala e-mail (abych se jí připoměla), že to v týhle rodině opravdu nejde... Dnešek byl (zase) nad moje síly. Opět jsem pracovala 12h!!! Nejde o počet odpracovaných hodin, ale o to, že jsem s těma zmetkama celej den, každej den.

Takže když přišli rodiče domů, tak jsem opustila děti v gameroomu a šla jsem si do svýho pokoje. Pak se mi nechtělo vylézt, ale vzhledem k tomu, že jsem Klárce psala, že dneska nebo nikdy, tak jsem musela vylézt... samozřejmě se mi do toho nechtělo, ale na druhou stranu jsem si řekla, že pokud mě vyhodí hned, tak to pro mě bude jedině vysvobození. Takže sem se šla vysprchovat... sprchovala sem se dlouho... pak sem se ještě dýl oblíkala... všechno sem protahovala. Pak sem se vrátila do pokoje s tim, že na to kašlu. Ale pak sem si řekla, že to dělam pro všechny a hlavně pro sebe. Předpokládam, že u toho se každej aspoň pousměje, jak sem hloupoučká :-) Já u toho brečim jako želva

Prostě sem pak šla dolů s tim, že si s nima potřebuju promluvit... samozřejmě sem to nevydržela a začala sem řvát, protože když si vezmu co mi tady ty svině dělali a nejspíš ještě nějakou chvíli dělat budou, tak mi je o tom zatěžko mluvit, jak takový malý parchanti můžou člověku udělat ze života peklo. Pak sem ze sebe vysypala všechno (vy víte co všechno) a bylo. Shelley se musela opřít o zeď a říkala, že vůbec neví co na to říct. Tak sem pak ještě dodala, že jsem se starala v koutku o X dětí a že byli tak hodný... že nám v New Jersey na školení neřekli, že americký děti nejsou vychovaný.. a že nám taky neřekly, že po nás budou házet jídlo. To jsem asi přepískla, ale prostě je to pravda.

Potom jsem jí řekla, že bych byla ráda sama, protože sem stejně řvala... tak mi řekla, že jí přijde, že se tak o mě nezajímá. Ale já sem řekla, že je to okay. Protože všechno v USA je okay a nebo taky good :-)

Taky jsem řekla, že sem mluvila jak s koordinátorkou, tak s dalšíma au-pairkama, a že ty nemají stejný zkušenosti. A koordinátorka mi řekla, že je to opravdu nepřijatelný, a že mi měla zavolat dnes, ale nějak se tak nestalo. Možná sem měla zavolat já jí??

Shelley pak odešla a docela je spráskala a říkala "she is leaving" (odchází)... ale já sem takovýho nic neřekla, ale myslela sem si to. Nicméně asi 20 vteřin na to se mohli dívat na televizi a ještě si mohli vybrat, jakej chtějí sledovat program... ehm.

Ptala se mě jak dlouho chci zkoušet na tom zapracovat. Tak sem řekla, že tu zůstanu do neděle (to se jí moc nezdálo), ale že dýl to nevydržim, že už tak jsem z toho dost špatná. Že je těžký bejt daleko od rodiny a přátel a mluvit anglicky a ještě se starat o takový děti.
No děti řvali jako tuři (ale na tom není nic novýho), televize řve, rodiče řvou - všechno při starým.
Dylan pak za mnou přišel a říkal mi "I love you" :-) A brečel, chudáček. Tak jsme si pobrečeli oba :-)

Nicméně bych byla ráda, abych si našla novou rodinu a po týhle zkušenosti se nemusela vrátit za měsíc domů... přece jenom tu mam bejt rok, takže bych si to tu ráda odžila. LÍP.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama