Nic novýho

15. prosince 2010 v 1:29 |  Můj život v Texasu (1)
Tady se neděje nic novýho o čem bych mohla napsat.
Česká agentura mi napsala, že si můžu prodloužit rematch, když budu mít kde zůstat... moje koo tvrdí, že to údajně nejde. Moje koo obvolává ostatní AD ve Státech a nabízí jim francouzskou holčinu (taktéž v rematch), bohužel už neříká nic o mě. Jsem už z toho opravdu unavená.
Jsem smutná, že pojedu domů. Ale zase na druhou stranu je fajn být doma na Vánoce. Dárečky už mam skoro všechny koupený. Vzhledem k tomu, že nemam moc peněz (kdo by se divil, že... a kdyby se někdo divil, tak ať mi napíše a já shrnu kolik stojí au-pair pobyt v usa), tak jsou opravdu jen pro mé nejbližší. Ještě musim sehnat jeden dáreček pro ségru a jeden pro manžu a mam to :-) Mam ráda Vánoce.
Otec této rodiny mi přijde divnej. Hodně divnej. Když jsme spolu samy tak mi tvrdí, že jsem hrozně atraktivní a diví se, že nemam přítele. Ptá se mi jestli piju alkohol, beru drogy a sexuju. To už je trochu osobnější. Vrcholem bylo, když mi tento padesátník řekne, že by mě šukal (doslova) kdyby byl o 20 let mladší. Taky se mě pod každou záminkou snaží dotknout.. pokaždý mi něco vypráví a má snahu na mě neustále hrabat.
Včera jsem se s nim koukala na fotbal. Americkej fotbal. Pili jsme u toho víno. On u toho i hulil. Neustále mi tvrdil, že je to úplně v pohodě a že to není tráva, ale VĚDA. Aha!!! Pořád mi to nutil, ale já na tohle prostě nejsem. Vrcholem všeho bylo, když jsem si musela jointa ubalit. Bez toho totiž nemůžu žít!!! Vypadalo to teda jinak než v Čechách... Tady jsem to sypala do nějaký trubičky a snažila se to tam nějak nahňácat - kdyby to četl nějaký zarytý hulič, tak se omlouvam jak to popisuju, ale fakt mě to nezajímá a ani zajímat nezačne.
Nakonec jsem utekla do pokoje a zamkla se před nim, protože mi přišel nějakej úlisnější a úlisnější.

Taky vydělává hodně peněz. A tim myslim HODNĚ peněz. Rozhodně se nemá špatně. Když jsme byli nakupovat, tak říkal "všechno co chci, to si koupim". Paráda. Kdo z nás to může říct.

Dneska sem vyzvedávala Tess ze školy, odvezla jí na balet a pak zase domů. Já sem si mezitim skočila do Walmartu pro jogurt a jablíčka.

Víte co mě na tom všem štve ale úplně nejvíc? Domů se musim vrátit letadlem. LETADLEM. Já tak nesnášim lítání, že je to až úplně neuvěřitelný. Kdybych aspoň usnula, ale nejde to, protože musim neustále kontrolovat jestli nám neupadly křídla a jestli pořád hučí motory a jestli letušky nevypadají nervózně... proto, že se vlastně vůbec nebojim (to byla ironie) mě zkouší i s turbulencí. S neuvěřitelnou turbulencí!!!! Takže když tento pátek pojedu domů (zatim se žádný zázrak nestal), tak mi prosím držte palce ať ve zdraví dorazim domů a oslavim Vánoce se svojí rodinou :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama