Začínáme řešit problém

1. prosince 2010 v 4:13 |  Můj život v Texasu (1)
Než šly děti spát, tak přišel Colin a začal mi říkat, že pokud budu mít problémy s dětma zítra, že mu mam zavolat, a že si s nima po telefonu promluví. Už teď vim, že mu volat nebudu. Jako co bych mu říkala? "Hej kámo, JAK SE MÁŠ? Já na nic. Pořád to sou stejný spratci, můžeš jim vysvětlit, aby se začali chovat jako lidi a ne jako zvířata? Díky" .... Taky mi říkal, že se snažili dovolat Arienne (moje koordinátorka), ale že nebere telefon. Ooo, to je zvláštní, když má dovolenou. No nevadí, snaha se cení. Chtěli si s ní promluvit co dělat v takovém případě. A že až se jí dovolají tak mi dají vědět co se dál bude dít.

Popravdě řečeno mě to zkazilo chuť pracovat v týhle rodině. Prostě už tu nechci dál být. Jako já nechci pracovat na problémech, který tahle rodina má... nevim jestli je to srozumitelný, ale tomu nejstaršímu je 7 let. Takže min 7 let se snaží uklidit si v baráku, snaží se vychovat děti... ale prostě jim to nějak nejde. Teď se to změní do měsíce? Nějak se mi nechce věřit...

K čemu bych to tak přirovnala... Dejme tomu, že byste hrozně chtěli třeba čokoládu. Strašně moc a dělali jste všechno proto, abyste jí dostali. Jenže když tu čokoládu dostanete, tak zjistíte, že vůbec není sladká, že v ní jsou červi a brouci, ale vy byste tu čokoládu museli sníst úplně celou!!! Dali byste si pak znova???

S touhle rodinou je to to samý....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama