Tak takhle se mi to jako nelíbí!

21. ledna 2011 v 1:51 |  Můj život v Tennessee (3)
No co se stalo? Začalo sněžit v průběhu toho co sem byla ve škole... žádnej velkej sníh, ale takový něco jako poprchávání akorát se sněhem, takže posněžování? :D No prostě sem tam spadla sněhová vločka na zem, nic strašnýho, po sněhu ani památky. Ale volal mi Gil nechal mi hlasovou zprávu, poslal mi zprávu... tak jsem mu pak ještě volala a ujišťovala se. ANO. Hallova škola se zavřela a Hall končil dřív (už ve 2.30) a já ho musim vyzvednout. Tzn., že jsem musela opustit školu, za kterou platim těžký prachy (a chci tam bejt!!!!) a musela jsem ho vyzvednout. A to všechno z důvodu - SNĚŽÍ.

Tohle bylo ale naposledy, co jsem to udělala. Příště mu prostě odepíšu na zprávu, že nemůžu a nazdar. Protože můžu mít asi jenom 2 zameškaný hodiny, pak mě ze školy vyhodí a prachy mi nevrátí. A Gil podepisoval papír, že souhlasí s mojí školou a že mi to umožní. Takže když bude Hall nemocnej nebo cokoliv, tak bohužel, já prostě nemůžu :)
Takový prachy jsem za to dala, abych se něco naučila a teď tam nebudu chodit a necham se vyloučit? Haha. Tohle šprtky nemůžou dopustit :)

Jinak jsem ze včerejšího testu měla 20 bodů (z 30ti). To je docela dobrý nebo já se cítim jako king :D Gramatika není vůbec moje parketa, nesnášim jí, nudí mě to, nebaví mě to a takhle bych mohla pokračovat... ale protože si chci udělat pár zkoušek na angličtinu, tak prostě musim zatnout zuby :) Ale učitelka řekla, že až budeme psát test, tak musíme mít min 21 bodů, abychom uspěli. No tak nic :D Ale jsem za rohem!

Jinak! Nebaví mě hrát stolní hry, stupidní videohry (nebo co to je) na wii nebo playstionu. Trpim u toho! Hrozně moc! Když hraju s Hallem, tak se u toho tvářim jako že mě to hrozně baví a směju se u toho, všechno co daná hra vyžaduje (aby měl Hall radost), ale uvnitř sebe brečim, hrozně trpim a těšim se až ta hra skončí. Je to normální? Přitom kdybych měla hrát hru s někym stejně starým nebo koho znam už dlouho, tak mě ta hra bude bavit. Ale s tim "dítětem" mě to prostě N-E-B-A-V-Í!!!!

Mě už nebavili děti v koutku, nechápu proč jsem se rozhodla jet do USA jako au-pair!!! Mam tu spoustu kamarádů, se začátkem školy ještě mnohem víc... baví mě s nima chodit do školy, být s nima ve třídě a nebo prostě někam jít. Ale nebaví mě děti. Mě je to tak líto to říkat, protože Hall je hrozně zlatej. Ale cizí děti mě prostě nezajímaj. Děti mých kamarádů nebo známých nebo rodiny (že sestra, snaž se!) bych uňuňala k smrti a hlídala bych je od nevidim do nevidim.

Co takhle magisterské studium v USA? Víte o tom někdo něco?

PS: Nemyslím to tak, že zejtra seknu s prací au-pair a jdu studovat :D Prostě jen takový zamyšlení, co by mohlo být pak ... :-) Prostě mi přijde, že mít výbornou angličtinu je jenom plus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama