104 dní sodomy

28. února 2011 v 1:23 |  Můj život v Tennessee (4)
104 dní zní mnohem líp než 3 měsíce :) Ale za chvíli už to budou měsíce čtyři.
Začnu asi tak, že je mi docela špatně, protože jsem byla na narozeninové oslavě a nějak se to tam přehnalo. Kromě alkoholu, co je většinou k dostání i v ČR jsme pili nějaké želatinové alkoholové cosi... ale byla to sranda :) V pátek jsme byli tradičně v baru, ještě předtim na party u jednoho kamaráda. Víkendy mě moc baví.
Než na to zapomenu, tak bych zmínila, že mě hrozně vytáčí, když mi lidi říkají, že jsem z Československa!!! A hlavně, když se někdo zeptá odkud jsem, tak okamžitě hned potom následuje otázka "a jak tam mluvíte"? No, těžko říct, co myslíte.. jsem z ČESKÝ republiky a překvapivě mluvíme ČESKY.
Taky jsem tu zapoměla zmínit, že mi blokli českou kreditní kartu z důvodu možného zneužití. Haha. teď mi chybí maminky příspěvky na mé nákupy :D
V tejdnu sem si udělala radost a koupila jsem si dvě tílka a jeden svetřík za poměrně slušný ceny.
V sobotu ráno jsem se probudila do stejskací nálady. Vlastně to bylo poprvý, co se mi opravdu stejskalo. Takže než ležet a mít náladu na bodu mrazu, tak jsem se zvedla a jely jsme se Sandy nakupovat. Teď už se mi nestejská :) Holt to jednou přijít muselo a nejspíš to nebylo naposled.

Ve čtvrtek přišlo tornádo. Teda nepřišlo, ale očekávali jsme ho. Byli jsme s rodinkou na večeři v mexické restauraci, mňááám. Byla bouřka jako blázen, pršelo, hromy, blesky... a najednou sirény. Hall mi říkal "tornádo" a já na něj "to víš že jo, to ti tak budu věřit" a host-otec "tornádo" a já na něj "já vám to nevěřim, takže si říkejte co chcete". No ale opravdu. Musela jsem vzít Halla a odvézt ho odtamtud domů, host-otec zaplatil a vydal se za náma. Byli jsme tam dvěma auty, protože host-otec jel rovnou z práce a my jsme jeli s Hallem spolu mým autem. Doma nám pak vypadla elektřina, volali hasiči a město Collierville (asi radnice nevim jak jinak to nazvat), že je vysoká šance tornáda, takže až si vlezeme někam do úkrytu. Ale my jsme to brali s rezervou. Já jsem byla hrozně unavená, takže za zvuků sirén (hodně hlasitých sirén) jsem usínala, měla jsem to jako ukolébavku.
Odpoledne když jsem jela ze školy, tak jsem poslouchala rádio (jako obvykle) a najednou to v něm zašumělo a řekli mi, že přijde tornádo. Tak jsem si řekla, že by to bylo "fajn" sedět v autě a poprvý zažít tornádo, sama, nezkušená američanka (nebo spíš češka).
Škola nám pomalu, ale jistě končí, ještě máme asi 14 dní, takže si musim co nejdřív zaplatit další semestr.

S Hallem teď jezdim každej tejden na alergologii, kde mu vždycky dají injekci a pak tam musíme čekat 30 minut jestli je všechno v pohodě. Hall taky vyhrál školní science fair. Mimoškolní už ne, ale stejně je šikulka. Dokonce mi říkal, že bude chodit do nějaké školy pro chytré. Řekl mi, že jediný rozdíl mezi normální školou a touhle je, že se prostě nebudou zdržovat pomalejšíma a méně bystřejšíma dětma. Ale jo, proč ne.

Host-otec mi říkal, že se začnou od příštího týdne dívat spolu s realitním makléřem po domech. Těšim se na další stěhování.

Poslední dny tu máme poměrně horko a dusno jako blázen. Špatně se mi dejchá. Host-otec mi řekl, že v létě z toho zešílim a že ze začátku (pokud mi tohle dusno vadí) prej budu muset jít do nemocnice a oni mi tam dají něco na zlepšení dýchání nebo co. Myslim, že to zvládnu i bez doktorů :)

V úterý jsme taky byly s Carol, protože měla narozeniny, tak aby nebyla sama. Snědly jsme výborný dort. Koupila jsem ho v Baskin Robins. Je to prostě dort, ale místo šlehačky je ozdobenej a potaženej zmrzlinou... výborný!! Jejich zmrzliny jsou totiž bombastický. Carol příští týden odjede domů a mě se po ní bude moc stýskat. Je to úžasná holka. Ale myslim, že v květnu přijede zpátky a zůstane tu už napořád :)

Proč vždycky zapomenu, co jsem dělala celý týden a pak nevim o čem psát? Přitom mam vždycky nabitý dny a pořád něco dělam a teď si nemůžu vzpomenout co dělam :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama