Jsem zpět a doufám, že se vám stýskalo :-)

12. listopadu 2011 v 16:25 |  Můj život v New Yorku (13)
Pánové a dámy jsem zpět. Zpět v New Yorku. Jsem ráda, že jsem zpět... když jsem přijela domů, tak jsem si vůbec nedovedla (a nechtěla) představit, že zase další týden odjedu zpět, v hlavě jsem si spřádala plány, abych nemusela dorazit a postupem času jsem si na myšlenku odjezdu začala zvykat, vstřebávat a těšit se zpátky :) Nechce se mi pracovat s dětma, nebo v mým případě spíš s dítětem, ale každý má nějakou práci a já mam to štěstí, že pracuji v Americe a zlepšuji si svojí angličtinu. Určitě na to budu vzpomínat až budu chodit do kanceláře ve 40ti :D
A jakožto au pair s jedním, nepostiženým dítětem, jsem ta šťastnější...

Takže to vezmeme popořádku... ve středu jsem si konečně vyzvedla kufr, nechala ho opět odbavit a pak jsem se celý den motala po letišti JFK. To je neuvěřitelně obrovský!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pak nastala hodina H, tak jsem se odebrala k bráně... samozřejmě čechy jsem poznávala už z dálky a tvářila jsem se, že já mezi ně teda rozhodně nepatřim :D Byly tam takový ty starý babky v trvalý, mladý holky v hrozných hadrech, starý taťkové pupkáčové v prestižích.... :DD všichni byli takoví nevrlí, neusmívali se... no prostě češi = DOMOV :D
Těsně před naloďováním se do letadla my ještě dali sedadlo, protože jsem ho na boarding passu prostě neměla, nevim proč.. takže mě vyvolávali jako největší hvězdu :D DŽÉNA KASKOUVA.
Nakonec jsme se nalodili, já samozřejmě až mezi posledními, protože mě nebaví se tlačit někde u těch dveří a kdo tam bude dřív... seděla jsem vedle manželského páru, oba byli štíhlí a tišší, takže to nejlepší co mě mohlo potkat. V letadle byla nehorázná zima, já nadrogovaná sem se snažila usnout, ale nepovedlo se, sem odolná :D Měli jsme turbulenci nad Anglií, ale jinak to byl klidný let. Při přistávání jsme se dostali do mraků, takže v letadle byla tma, vypadalo to jako že už jsme pod vodou, někde ve Vltavě v Praze, ale pořád jsme byli ve vzduchu.. pak se mraky roztrhaly, šup, přistávací dráha, brždění, slzy... :D no jasně, to bych nebyla já :D Sem viděla Prahu, letiště a teď si říkam SEM TADYYYYYYYYY, LIDI SEM TADYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY, PŘISTÁLI JSMEEEEEEEEE, JSEM DOMAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA.
Okamžitě jsme z letadla vystoupili, ne jako v USA, kde člověk sedí ještě 10 minut v letadle než mu laskavě přistaví nějakej ten tunel nebo aspoň schody, aby mohl opustit letadlo.. prošla jsem pasovou kontrolovou. Stála jsem v koloně CZECH CITIZEN neboli občan České republiky, přijdu k okýnku, roztáhnu hubu od ucha k uchu a HAAAAJJ :D ženská čuměla jak vrána a řekla DOBRÝ DEN :D tak říkam "joo, dobrej" :D vyzvedla jsem si kufr.. samozřejmě ten muj až poslední, ne!!! Pak že už pudu ven a najednou nějaký sympatický hoch a "dobrý den, celní kontrola" ... "hmm, dobrý den" ... "váš pas prosím" ... "tady prosím :D"... "copak vezete??" podíval se na muj kufr, větší než já ... "ani nic, já jedu jenom na dovolenou" :D ... "vezete nějaký dárky?" .. "vůůůbec!!!!" ... "ani žádnou elektroniku?" ... "neee, mam jenom svuj telefon" iniciativně zamávajíc mu s nim před ksichtem a doufajíc, že mi neotevře kufr :D ... "tak jděte, hezký pobyt" :D
Pak vylezu ze dveří a vidim stovky lidí a každej s nějakou cedulkou a teď vidim zelenou barvu a TATÍÍÍÍHO (měl zeleno-černou mikynu), tak běžim, kufr sotva táhnu, nějakou ženskou odhodim ke straně, zakopávam se o kufr, skoro padam na držku, ale zachytim se tatího a velkááá objímačka a slzyyy :D pak vidim maminu, toho našeho skřítečka :)) a zase objímačka a slzyyyy a lidi čumí a já si říkam "vy debilové, moc nečumte, vy taky víte hovno, co já zažila, kde a jak dlouho byla" a samořejmě první věta "v Americe by na mě nikdo nečuměl" :D

No dojeli jsme domů.. v autě ještě povídačka s babi a se ségrou. A pak to tak znáte... vidět všechny, sníst všechno, užívat všechno, vidět všechno, obejmout všechny, pokecat se všema, podívat se všude, jít k zubaři :D Moje zubařka je nejvíc nejlepší a sestřička taky, takže to bylo "hmmm, podívej se na ty boty, Jano (sestřička)"... "nojo, ty sou z Ameriky paní doktorko" ... "podívej se Jano na ten kabát" ... "no ten bude taky z tý Ameriky paní doktorko" :D
Sice jsem byla a pořád jsem nemocná a tak jsem toho moc nesnědla, ale to, co jsem snědla, jsem si užívala :)
Ve čtvrtek když jsem přijela, jsem šla spát v půl 6 večer, ale pak už jsem to vydržela jako normální lidi :D
Taky jsem nakupovala s mamčou a ségrou... ale to mi přišlo takový divný, protože nikde Forever 21 ani Love Culture ani Hollister... :D Nikde hodný prodavačky, který vám pochválí náušnice nebo něco... nikde ceny bez daní :D ... nikde krásný ceny :D Přesto jsem dostala nové pyžámko, svetr a halenku.


A tady já a muj synoveček v mini-pidi bříšku :) To jsem zvědavá jestli ségra bude mít obří břicho.. ale asi ne, protože je to takovej hubeňourek :) Ona je ten typ, co nemůže bejt nikdy tlustej. A já až budu tlustá matka to budu poslouchat dokud neumřu - ale hlavně, že jsme zdravý, že jo? :)

Tak a teď se zastavíme u mé nespisovné češtiny... v porovnání s Ivet z Moravy opravdu, my, plzeňáci, mluvíme hrozně.. ale takhle opravdu mluvíme, tak já se to aspoň budu od teď snažit psát nějak slušněji :) aby si početli i lidé z východu a netrhalo jim to uši :)

Poslední den jsem si ještě nakoupila jídlo, sbalila si, připravila se na cestu, rozloučila se všema a vyrazila vstříc Praha-Ruzyně a JFK. Rozloučení proběhlo v klidu, let taky... zažila jsem zatim asi nejlepší start. Turbulenci jsem JÁ měla během celého letu, protože za mnou seděl nějakej chlápek a pořád mi strkal do sedačky, ale pořád, takže já jsem tam skákala sem a tam a pak zase tam a sem, holka přede mnou si sklopila sedačku, takže sem se tam sotva hejbala :DD Kluk co seděl vedle mě - hubený týpek (to je dobře:D) pak potřeboval poradit jak vyplnit celní papíry a I-94... jídlo dobrý a bylo ho mnohem víc a lepší, než když jsme letěli do Čech. Přistávání bylo nějaký dlouhý... ale povedlo se. Z letadla jsem vystoupila celkem zavčasu, takže u imigračního jsem šla hned na řadu. Dostala jsem nějakýho INDA!!! Ten byl tak nepříjemnej.. jako sám je to hovno američan, tak nevim co to tam na mě jako zkoušel! Pak na mě ještě řval, že tam mam starou I-94 a PROČ. No, nemyslete si. Do zadku sem mu nelezla a nepříjemná sem byla snad ještě víc než on, protože takhle teda ne! Takhle se s Janičkou nejedná :D Podepsal mi papíry a ještě mi řekl "pěkný pobyt". Magor.


Z letiště mě vyzvedla celá rodinka a jelo se domů. Já jsem se poté omluvila, rozlámaná a unavená jako nikdy, že se půjdu vysprchovat a spát.

Dovolená v Čechách je za námi, takže tady začíname druhý rok...

PS: Na letiště v Praze mě odbavovala slečna z Delty - moje čtenářka :)) Nevim jak se jmenuje, ale tímto jí srdečně zdravím :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lůca Lůca | Web | 12. listopadu 2011 v 18:56 | Reagovat

jéé jak já se tešila na další článek :)) A Přeju krásnej 2. rok v USA :-)) Hodně štěstí :)

2 Mary z Kanady Mary z Kanady | 12. listopadu 2011 v 22:30 | Reagovat

Takže ti víza dali bez průtahů? Plzenština  je krásná - jakýpa copa :-)

3 Tereza Tereza | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 22:33 | Reagovat

Plzeňská mluva je nejlepší.
Mary: ty jsi z Plzeňska??

4 Nikki Nikki | 12. listopadu 2011 v 23:00 | Reagovat

taky přeju, aby ten další rok byl co nejlepší!! :-) Já jsem z východních Čech a že by naše čeština byla spisovná, to se říct nedá :D  :D

5 Mišul Mišul | 12. listopadu 2011 v 23:10 | Reagovat

Jehééé články se zase pohrnou, to mám radost! :) Jsem ráda, že jsis to v Čechách užila a krásnej druhej rok v USA a NY! :) Doufám, že se tam třeba i potkáme. :)
Jo a nepiš spisovně, nesedí mi to k tobě! :D

6 Mary z Kanady Mary z Kanady | 12. listopadu 2011 v 23:39 | Reagovat

Terezka: Já jsem Pražanda, ale tatí je z Plzně a mam tam babču a mam to tam moc ráda. Svého času jsem tam přemýšlela jít studovat :-)

7 Jana Jana | Web | 13. listopadu 2011 v 13:31 | Reagovat

je pravda, že ten váš jazyk je zajímavej :D tuten, copa atd :D ze z Plzně :D
tak přeju, aby ten 2.rok byl úúúplně nejvíc nejlepší a pořádně sis to tam užila :)
S Indem dobře ty!
a s tou slečnou z Delty je to masakr! :-D

8 Renáta Renáta | 13. listopadu 2011 v 13:50 | Reagovat

Jani, ať se druhý rok vydaří a máš super zážitky!

A ohledně toho Inda… Klidně to mohl být potomek x-té generace přistěhovalců, tudíž Američan.

9 Milča Milča | Web | 13. listopadu 2011 v 23:11 | Reagovat

Tak super, že sis to doma užila a doufám, že druhý rok v USA si užiješ ještě víc!!
A slečna s Delty... tak to je fakt mazec náhoda!! Ale aspoň vidíš, jak populární jste (ty a tvůj blog) :-D

Jinak se hlásím do davu češtinářských barbarů, i když já jsem ze severu :-)

10 Adéla Adéla | 14. listopadu 2011 v 11:44 | Reagovat

ahoj :) jsem ráda, že jsem se konečně dostala na net a přečetla jsem si článek :) btw. jsem ta co tě odbavovala :) tak se těšim na další a další články :-D

11 Aneta Aneta | E-mail | 21. listopadu 2011 v 15:18 | Reagovat

Čůůs, Janino.. Hele, ty jsi z Plzně? Já jen, že já taky a snažim se získat co nejvíc informací o aupair.. Ale koukam, že jsi zase odletěla :)

12 Jana Jana | Web | 21. listopadu 2011 v 15:43 | Reagovat

Cau Adel! Doufam, ze se zase uvidime brzo u prepazky Delty :-D Nevis kolik stoji 2. a 3. kufr? :-D

Jj Anet, sem z Plzne a uz jsem zase pryc :) Vzdycky muzes napsat pres zpravu autorovi, pripojit tvuj email a ja odpovim :)

13 Aneta Aneta | E-mail | 21. listopadu 2011 v 18:04 | Reagovat

Ahoj Jani, děkuju za odpověď. Prosim tě, jak je možný, že jsi byla v New Yorku, když s AupairCare je školení v New Jersey? Nebo jsi tam byla na výletě? A měla jsi možnost preference lokality? Můžeš mi napsat na email, je připojený. Mám na tebe spoustu otázek a budu ráda, když budeš mít čas někdy na mě.. Jsem ve fázi rozhodnutí a teď mě začínají děsit povinnosti, co mám než se vůbec dostanu k pohovoru. Byla jsem objednaná na osobní pohovor ke COOlagency, tak asi dam na tvůj blog a pojedu přes Studenta, jestli mě vezmou :) je výhoda, že je pobočka přímo tady.. Jak se tam máš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama