Prosinec 2011

Na přání :-)

23. prosince 2011 v 21:02
Denně mi píšete a ptáte se jestli napíšu. Jelikož návštěvnost stoupá každý den, odhaduji, že také denně osobně chodíte kontrolovat blog a říkáte si "třeba něco napsala" a pak zklamaně odcházíte pryč s tim "tak teda nic", abyste sem zítra přišli se stejnou nadějí :-)

Cítim se tedy povinna napsat pár řádků a věnovat vám všem malý vánoční dárek.


Něco ve mě umřelo. Nevim jak jinak popsat mé příjezdové pocity. Když jsem dorazila domů, tak jsem byla unavená, ano, spala jsem celý den, ale pak jsem spala následující dva dny vkuse s přestávkama na brečení. Ve čtvrtek jsem se teda zvedla, otevřela jsem kufry, že je konečně vybalím.. vybalovala jsem, tak jsem si u toho brečela, až mi mamina řekla, že už bych se mohla vzpamatovat. Tak jsem se teda vzpamatovala a od té doby je to fajn. Jsem ráda, že jsem přijela na Vánoce, takže mě přes den zabaví pečení a zdobení cukroví a vánoční nákupy. Ani se neptejte kolik jsem napekla druhů :-) Ještě teď peču vánočku :-)

Na Ameriku myslím každý každičký den. Moc mi chybí. Chybí mi všichni moji kamarádi, hlavně Nil, všechna místa kam sem chodila, moje auto, chybí mi Gil i Hall... chybí mi opravdu všichni a všechno :-( Chybí mi angličtina.
Začínala jsem kompletně od nuly, nikdo mi nic neukázal, nikdo mě s nikym neseznámil, vypěstovala jsem si svuj vlastní život, vychovala jsem si svoje malé roční americké miminko. Zemřelo :-(

Lituji, že jsem doma? NE. Jdu si za svým cílem a všichni víme, že co chci, to já dostanu. Možná budu čekat týden, možná pět let, ale dosáhnu všechno, co si umanu.

Hledám si práci. Našla jsem si dve vysněné a kdyby mi jedna z nich vyšla, tak se zblázním radostí. Mezi tim si ale hledám i obyčejnou brigádu, abych nelenila, kde převažuje hlavně administrativní a lektorská činnost. Rozhodla jsem se udělat si zkoušky na výuku cizích jazyků. Našla jsem si i vysněnou školu a obor, to kdyby vyšlo, tak je to taky paráda. Všechno se postupem času dozvíte a chystám také jedno vééééélké překvapení, které potěší nejednoho mého čtenáře :-)

Výletům za hranice našeho státu se rozhodně nebráním :-) Možná vyjedu na Erasmus, možná na Work & Travel.

Teď už vám všem přeju KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK



PS: Já se vám zase ozvu, aby se vám nestejskalo :-)

Konec blogu

4. prosince 2011 v 17:27 Můj život v New Yorku (14)

Tento článek bude smutný... uzavřeme společně kapitolu USA života. Po příjezdu domů už na blog psát nebudu.

Jsem ráda, že jsem si založila blog a vytrvala se psaním až do úplného konce. Díky blogu jsem si našla spoustu přátel i kamarádů a díky blogu jsem si užila nejlepší road-trip ever s Evičkou!!!

Denně můj blog navštívilo přes 300 čtenářů. Celkem mi přišlo 1987 vzkazů "pro autora" a 4389 emailů od čtenářů. Na všechny jsem vždycky odpověděla!

Asi se ptáte co se stalo ... no moc se neptejte, protože já sama nevim.

V pátek bylo ještě všechno "v pořádku" (všichni jsme se přetvařovali a chodili kolem sebe jako kolem horké kaše), uvařila jsem večeři pro 10 lidí, poté uklidila v kuchyni, atd. atd. atd. .... v sobotu ráno jsem se probudila, všechno jsem připravila a pak najednou přišel do kuchyně John "Dneska přijde Ann". Ann je moje koordinátorka a koordinátorky v sobotu nechodí, že jo, pokud není nějaký problém.

Ann přišla a rodina hned začla, že nejsem vděčná, že se neusmívam, že vypadam smutně, že jsem nespokojená, nešťastná a kdesi cosi... tak já sem začala, že od začátku jsou nějaký problémy, že tady dělam všechno co mam a ještě další věci navíc - žehlení pro celou rodinu, úklid kuchyně, vaření pro celou rodinu i pro přátele, pečení dortů pro přátele.. prostě to, co aupair normálně nedělá a nemá dělat... po tom co tohle vyplynulo na povrch, tak jsem dostala 10 minut zabalit si věci... 10 minut na zabalení 4 kufrů!!!!!!!!!!!!!!!!!! Téměř nemožné... hodila sem jeden kufr do koupelny, schrábla jsem do něj všechno z koupelny. Další jsem si postavila do šatny a teď sem tam házela věci ze šatny... nakonec jsem to zvládla a Ann si mě pustila do auta. Poté ke mě přiběhla Sandra a spustila "NECHÁPEJ NÁS ŠPATNĚ JANO, MY TĚ MILUJEME, JSI PRO NÁS JAKO NAŠE DCERA"!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Když jsem seděla u Ann na gauči, tak ještě volal John, že měl hektický ráno a že se se mnou nestihl rozloučit a blablabla... prostě to hráli na oko, aby Ann viděla jak jsou strašně hodný a zlatý a asi aby zapoměla, že mě vykopli na ulici.

U Ann jsem volala Barče, ať mě vyzvedne... už dřív jsem jí psala, že asi budu potřebovat nocleh. Přijela a teď jsem u ní. Andělé ještě existují :)

Do re-match nejdu, je to asi pochopitelný.

Život v Americe mi pouze a jenom dal... změnila jsem se, naučila jsem se spoustu věcí a jsem sama na sebe pyšná. I přes všechny problémy, které jsem musela zvládnout bych aupair doporučila pro všechny, kdo se rozhodují vyjet.

Zítra v 19.10 končí moje aupair kariéra a začíná český život. Mějte se všichni krásně. Přeju vám bohatého Ježíška a krásný nový rok.


Další život už bude bez blogu. Bude se mi stýskat a vám určitě taky, jen si to přiznejte :-))

Zamáčkněte slzu :-*

Janička


Nevim co mam psát :)

1. prosince 2011 v 16:21 Můj život v New Yorku (14)
Vůbec nevim co mam psát, nic zajímavýho se tady neděje. Pracuju, pracuju, pracuju a sem zavřená v baráku, toť vše :)

V úterý jsem šla s Barčou na kafe a pak jsme se prošly pro obchoďáku, kde na mě zamával Santa Claus, takže to byla světlá chvilka :D

Včera jsem malou i uspávala, protože rodiče byli na nějaké večeři - i když o tom s postupem času dost pochybuji, protože druhý den ráno jsem našla spoustu špinavých talířů na stole... takže přišli z večeře a pak si doma dali večeři??
Když přišli, tak jsem je přišla "přivítat" a sdělit jim, že je všechno v pořádku... ani mě nepozdravili, přišli prdelí napřed, takže sem se radši rychle klidila...

Včera někdo volal ohledně auta, že je hotové a připravené k vyzvednutí, ale dnes se nikdo nemá k tomu ho jet vyzvednout.

Odpoledne má Sandra schůzku se svým trenérem (pozn. redakce - trenér je asi na houby, když vidim, jak vypadá), takže mi řekla, že pudu s ní do fitka.. víte, žádná otázka jestli chci jít taky, prostě mi to oznámila. Já mam fitko ráda, takže je mi to víceméně jedno, těšim se, přijdu na jiné myšlenky, udělam něco pro sebe a podívam se "domů".

Malá je někdy na pěst, někdy je v pohodě. Když jsme doma samy, tak mě poslouchá... když je doma John tak dělá problémy, ale většinou stejně poslechne... když je doma Sandra tak neposlechne ani náhodou a to jsou pak těžký časy. Snažim se jí něčemu naučit - oblíct se, vyčistit si zuby, nazout si boty, jíst normálně, utřít si zadek... prostě jí nějak "vychovat" vzhledem k jejímu věku... ale Sandra mi to tak akorát kazí, protože mi vždycky řekne, že na to je ještě moc malá. No já vam nevim :) To pokaždý když chce jít na velkou ve škole, tak před celou třídou požádá učitelku o asistenci???

Pokaždé když přijdou z práce, tak si sednou k počítači a nebo k televizi a o svoji dceru nejeví zájem... jediný co s ní dělají je, že jí večer uloží do postele. Nepředstavujte si žádný mazlení nebo čtení pohádek.. prostě jí "hodí" do postele, přikryjou a odchází... tráví se svojí dcerou asi... hmmm... 30 sekund denně :D
John s ní jde občas ven na zahradu a nebo pak aktivita je, že jí vyváží někam do nákupních center, apod.
Přesto Alya svoji matku miluje nadevše, i přesto, že se jako matka vůbec nepovedla a v očích mých selhala na plné čáře. Svého tátu (i přesto, že se jí věnuje víc než matka) nenávidí a to doslova.

V televizi jsem se taky koukala na rozsvícení vánočního stromečku v Rockefeller Center.


V neděli zajedeme do města s Biljanou - holčinou ze Srbska. Na příští týden se taky domlouvá sraz blogerek v NYC, hihihi. Je to v sobotu, takže já se akorát musim zeptat o povolení... vzhledem k jejich náladě se ale zeptam radši jindy!

Teď jsem ve fázi, že tu asi zůstanu (alespoň do ledna), ale vše se mění každou hodinou... na začátku týdne jsem si sbalila kufr ;)